Když čteme počáteční knihy Bible, občas zapomínáme na něco velmi důležitého. Bůh Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi slíbil zemi, kde se o ně bude starat. Ale dodržel svůj slib jiným způsobem, než by většina z nás očekávala. Neuvědomujeme si to, protože víme, jak to dopadne. Kdo by si pomyslel, že součástí Božího slibu bude 400 let otroctví v Egyptě? Proto máme pocit, že je těžké Bohu důvěřovat, když neplní své sliby způsobem, jak očekáváme, nebo v čase, který předpokládáme.
Je pro vás modlitba břemenem? Nudí vás modlitba? Je pro vás spíše povinností než potěšením?
Věřím, že modlitba, která se Bohu nejvíce líbí, je velmi jednoduchá a snadno pochopitelná. Je to tak jednoduché, že se i malé dítě může modlit způsobem, který Pána potěší.
Daniel, spravedlivý muž, byl tak oddaný Bohu, že byste nečekali, že se bude kát. Danielovo srdce však bylo citlivé na hřích a ztotožňovalo se s hříchy lidí.
„A hle, dotkla se mě ruka … A řekl mi: Danieli, muži vzácný, pochop slova, která k tobě budu mluvit. Stůj na svém místě … Řekl mi: Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem proto přišel“ (Daniel 10,10-12).
Všechny nás Pán povolává. V určité fázi života nám předkládá předem stanovený plán, který máme naplnit. Slibuje, že pokud budeme jednat ve víře, dovede tento plán do konce.
A přece to není vždy snadné. Každý, kdo chodí dlouho s Ježíšem, ví, že při následování jeho povolání narazíme na překážky. Jednou z nejčastějších překážek jsou hlasy skeptiků. Uslyšíme je vždy, když se snažíme překročit Jordán a vstoupit do Zaslíbené země, a říkají nám, abychom to nedělali.
V 1. listu Jana apoštol psal církvi, která byla otřesena odchodem mnoha lidí, kteří byli odlákáni falešnými učiteli. Ztratili tak přátele, kteří s nimi sloužili a pak odešli za učiteli gnosticismu, kteří hlásali, že existují tajné znalosti, které lidé mohou získat o Bohu.
„Pravil: ‚Neboj se, muži převzácný. Pokoj tobě. Buď silný, jen buď silný.‘ A když se mnou hovořil, posílil jsem se, takže jsem řekl: ‚Nechť můj pán hovoří, neboť jsi mi dodal sílu.‘ “ (Daniel 10,19)
Danielova duše byla úplně vyčerpaná. Už delší dobu se rmoutil a volal za národ – modlil se, postil, plakal – a dostal vidění. Padl na tvář, úplně bez síly. Zasténal: „Můj pane, pro to vidění mě sevřely křeče a nezachoval jsem si sílu.“ (Daniel 10,16)
Jak se dostaneš z pasti sužujícího hříchu? Ke komu budeš volat ze sítě: „Chci zpět na svobodu“?
Představ si sebe jako ptáka v síti na ptáky. Klidně stůj. Netřepej křídly, nesnaž se bojovat. Tajemství vysvobození není složité: „Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi.“ (Žalm 124,8)
„Duše naše jako ptáče unikla z osidla lovců. Osidlo je protrženo, unikli jsme!“ (Žalm 124,7)
Představte si malého ptáčka uvězněného v síti na chytání ptáků. Leží tam bez pomoci, jeho malé srdíčko buší strachem, křídly se snaží tlouct do sítě, ale není to nic platné. Čím více bojuje, tím více je potlučený a má více ran. Celý vyděšený začne pištět a skučet, ale únik je nemožný. Je zcela vydán na milost a nemilost lovci.