V knize Numeri je smutný příklad promarněného trápení. Pět dcer muže jménem Selofchad se obrátilo na Mojžíše s žádostí o podíl na vlastnictví zaslíbené země. Řekli Mojžíšovi: „Náš otec zemřel na poušti, ale nebyl ve skupině těch, kdo se smluvili proti Hospodinu, ve skupině Kórachově; umřel za svůj hřích a neměl syny.“ (Numeri 27,3) Tyto ženy vlastně říkaly: „Když proti tobě povstala Kórachova skupina, náš otec mezi nimi nebyl. Nebyl rebel. On zemřel za svůj hřích.“

„Rád bych, bratří, abyste věděli, že to, co mě potkalo, je spíše k prospěchu evangelia“ (Filipským 1,12).

Když to Pavel psal, byl už starý a měl za sebou letité zkušenosti. Uprostřed jedné z nejhorších zkoušek svého života, mluvil ze srdce ke svým přátelům.

Protože chodíš s Ježíšem, jistě znáš bolesti, zkoušky a soužení. Jak na tyto výzvy reaguješ? K čemu tě tvé zkušenosti vedou? Jsou všechna tvá soužení zbytečná, anebo se při nich učíš o Boží lásce a věrnosti?

„… Cizoložnice loví tvůj vzácný život!“ (Přísloví 6,26) Cizoložnice, o které se v tomto verši mluví, je satan. Ďábel se snaží svést každého, kdo hladoví po Pánu. Loví ty, kdo jsou Bohu vzácní.

Během evangelizační výpravy na západním pobřeží jsem potkal mladého muže, který byl vůdcem čarodějnické skupiny. Ačkoliv byl tento mladý muž hluboce zapojen do okultismu, nevěřil, že by mohl být někdy posedlý satanem nebo démony.

Srdce, které již nehoří pro Boha, nebo možná ani nikdy nehořelo, má charakteristické vlastnosti:

Vlažné srdce se málo modlí, protože netouží se modlit nebo vstoupit do Boží přítomnosti.

Boží slovo už neprobouzí vlažné srdce. Některé části Bible jsou pro vlažné srdce zajímavé a dojemné, ale nenechá se mocí Slova proměnit.

V Písmu je slovo pro mnoho věřících, kteří se považují za věrné: „Znám tvé skutky, tvou práci i tvou vytrvalost. Vím, že nemůžeš snést zlé lidi; vyzkoušel jsi ty, kdo si říkají apoštolové, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. Máš vytrvalost a snášel jsi těžkosti pro mé jméno, a nepodlehl jsi únavě. Mám ale proti tobě, že jsi ztratil svou počáteční lásku.“ (Zjevení 2,2–4)

V Žalmu 5 David píše: „Ty přece, Bože, nemáš rád podlost, nikdo zlý nemůže být u tebe hostem. Před tvýma očima neobstojí zpupní, v nenávisti máš všechny, kdo páchají ničemnosti.“ (Žalm 5,5-6)

Většině z nás je nepříjemná představa, že milující Bůh něco nenávidí, ale Davidův výrok, že Bůh nenávidí ty, co páchají ničemnosti, není problematický; je hluboký a zároveň poučný.

Nesejde na tom, jak moc se snažíte očistit. Pokud nedůvěřujete Ježíši, že vás spasí svou milostí, veškerá vaše vlastní spravedlnost je v Božích očích jako špinavé hadry. Proměňující moc evangelia spočívá v tom, že na kříži byl ukřižován i náš tělesný „starý člověk“, a nyní jsme v Kristu noví lidé. Pravá víra není pouhá víra; je to důvěra v to, co pro tebe udělal.

V Šalamounově písni Pán své nevěstě říká: „Jak krásná jsi, jak líbezná, lásko přerozkošná.“ (Píseň písní 7,7)

Tato slova popisují Ježíšovy myšlenky vůči jeho nevěstě, když ji spatří. Podívá se na ni a řekne: „Jak jsi krásná, sladká rozkošná. Jsi mi drahá, lásko!“ Potom se nevěsta chlubí „Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně.“ (Píseň písní 7,11) Význam slova „dychtí“ zde je tento: „s potěšením za mnou běží a snaží se mě získat, protože jsem mu drahá“.

„Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva. Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo byli silnější než já. Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral, vyvedl na svobodu, ubránil mě, neboť mě má rád.“ (Žalm 18,17-20)

V tomto žalmu se David díval zpět na velké vysvobození. Radoval se, protože ho Pán zachránil před nepřáteli: „Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.“ (Žalm 18,4)

„Vězte, že Hospodin si oddělil věrného. Hospodin slyší, když k němu volám.“ (Žalm 4,4) Slovo „oddělit“ v tomto verši vyjadřuje svatost. A to dále ukazuje na něco, co přichází skrze život v Kristu.

V očích světa jsme osobití, zvláštní, podivní. „Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petrova 2,9)