Boží Slovo nám říká, že Kristus splatil hříchy lidstva na kříži svou vlastní krví. Žil život bez hříchu, dodržel zákon do posledního písmenka, naplnil zákon, odstranil prokletí, vykoupil nás z područí pekla a ďábla, a představí nás Otci jako dokonale spravedlivé.

Nikdy nebudeme přijati za spravedlivé před Bohem, pokud před ním nestaneme v Kristově dokonalé spravedlnosti, kterou si přisvojíme. Je to jediná spravedlnost, kterou Bůh uznává. Jak tedy obdržíme Kristovu dokonalou spravedlnost?

Pochopit, jak Bůh ospravedlňuje svůj lid, není pro duchovní děti; je to pravda pro dospělé věřící. Mnoho křesťanů je stále ještě nemluvňaty, pijí mléko a odmítají přejít k masu Slova spravedlnosti. Jediné, co chápou, je odpuštění jejich hříchů.

„Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.“ (Židům 5,13-14)

Žalmy pro nás mají dobrou zprávu. „Bude jako strom na břehu řeky vsazený, který své ovoce ve svůj čas přináší, kterému nikdy neuvadne listí – cokoli činí, se podaří!“ (Žalm 1,3)

Loni jsme při kempování v jižním Coloradu našli odlomenou větev kaktusu. Protože mateřská rostlina byla impozantním exemplářem, vzali jsme si větev domů, abychom jí zkusili dát druhý život. Za několik týdnů zakořenila, ale nerostla. Tak přežila zimu, sněhovou nadílku a několik jarních krupobití. Přežít ovšem není totéž co prosperovat. A tu se najednou objevily nové výhonky a rostlina začala růst.

V Janově evangeliu 4. kapitole čteme, jak Ježíš s učedníky procházeli kolem obilných polí. Ježíš ukázal na pole a řekl: „Neříkáte snad, že do sklizně zbývají ještě čtyři měsíce? Hle, říkám vám: Pozvedněte oči a podívejte se na lány, že se už bělají ke žni! Ten, kdo žne, získává odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radoval rozsévač i žnec.“ (Jan 4,35-36)

Když jsem byl mladší, srovnával jsem se s některými křesťany, kteří vypadali svatě. Zdálo se, že tito lidé jsou vroucí, vždy se usmívají a jsou optimističtí, a jevili se mnohem více křesťanští než já. Nikdy mě nenapadlo, že vlastně hodnotím jejich svatost, a tak jsem se modlil: „Pane, učiň mě spravedlivým jako bratr … a … Jak úžasné to musí být, že pro tebe tak žijí.“

Adamův hřích nás všechny učinil hříšníky, Ježíšova oběť nás učinila spravedlivými. Ježíš nás vykoupil, zaplatil za nás plnou cenu, aby ďábel neměl žádný nárok na ty, kdo činí pokání a důvěřují Kristu a jeho vykoupení.

Když Eliáš vystoupil do nebe, zanechal Elíšovi svůj plášť (viz 2. Královská 2,11-13). Podobně, když Ježíš vystoupil k Otci, zanechal nám svůj oděv, kterým je jeho dokonalá spravedlnost. Zanechal nám ji tak jistě jako Eliáš svůj plášť Elíšovi. Prorokův čin byl předobrazem a náznakem toho, co se stane, až Ježíš přijde k Otci. Ano, jsme dědici nádherného oděvu spravedlnosti, který nás zcela zahaluje a činí nás přijatelnými v Boží svaté přítomnosti.

Jizreel byl město známé jako město vozů. Vynikalo ve válčení díky velkému množství železných vozů vyrobených k rychlému pohybu v bitvách. Vozy znamenaly možnost rychle se dostat vpřed a něčeho dosáhnout. Byl to mocný, dominantní bojový prostředek.

Dnes existuje něco, čemu říkám životní styl „na voze“, tedy komfort, pohodlí a zajištění potřeb. Pokud něco potřebujeme, vypíšeme na to šek. Pokud chceme něco udělat, jdeme do toho a uděláme to.