Apoštol Pavel napsal: „Bůh nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.“ (2. Korintským 1,4)
Jednou z nejpotřebnějších služeb v dnešní církvi Ježíše Krista je služba útěchy - utěšovat druhé v jejich nesnázích a soužení. Mnoho věřících se nemá v utrpení na koho obrátit.
Přichází doba, kdy slovo vysvobození dostane nový význam. V minulosti křesťané uvažovali o vysvobození převážně jako o fyzickém uzdravení. Brzy, ovšem, největší vysvobození bude od strachu a teroru.
Jednoduchým způsobem, jak se dá posoudit, jestli druhé milujete, je prozkoumat, jak se staráte o jejich zájmy.
Jako pastor musím mít k druhým správný postoj. Jsem Bohem pověřen, abych probudil jeho lid k činům, a k tomu, aby se věnoval poslání, které mu dal. Za tím mohu jít dvěma způsoby: můžu prosazovat vlastní ambice a cíle; nebo vyprosit si Kristovo srdce a své poslání si zamilovat.
Když se narodí dítě, rodiče se radují z pokračování rodu. S úžasem zírají na malý poklad, nasávají jeho vůni a hladí hebkou pokožku zbrusu nového života. Rodič nikdy nezapomene na první okamžiky přítomnosti nového rozkošného Božího stvoření.
Pak už všechno splývá. Roky běží; bezesné noci, plenky a první krůčky se mění ve sport, hodiny hudby a promoce. Najednou je dětství pryč. Ustoupíte a řeknete: „Počkat … Co jsme je vlastně naučili?“
George Müller jednou řekl: „Pro víru není místo v oblasti možného. V tom, co je lidsky možné, není místo pro Boží slávu. Víra začíná tam, kde končí lidská síla.“
„Ježíš povolal k sobě svých dvanáct učedníků a dal jim moc …“ (Lukáš 9,1). Ježíš dal svým učedníkům moc ne proto, že byli ctižádostiví, ale proto, že byli jeho. Nedá se patřit Kristu s cílem získat jeho moc. Moc se rodí v úzkém obecenství s Ježíšem. Patřit Kristu přináší skutečnou moc.
Nikdy bys neměl jít do církve bez modlitby: „Bože, dej mi uši Ducha svatého ke slyšení. Pomoz mi slyšet, rozumět a aplikovat tvé Slovo v mém životě.“ Musíš mít uši Ducha svatého k naslouchání, stejně jako pastor musí mít jazyk Ducha svatého k mluvení! V církvi Ducha svatého vždy uslyšíte srdceryvný křik pokání. Ve skutečnosti nemůžeš být člověkem naplněným Duchem svatým, dokud „nevykřičíš své nitro“.
„Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne na Davida působil Duch Hospodinův.“ (1. Samuelova 16,13) Davidovou hnací silou byla úplná závislost na Duchu svatém, proto je David obrazem církve, která nespoléhá na vlastní síly, ale je závislá na Duchu svatém.
„Šalomoun, syn Davidův, pevně vládl svému království a Hospodin, jeho Bůh, byl s ním a nesmírně jej vyvýšil.“ (2. Paralipomenon 1,1)
Existuje fráze, kterou my křesťané častokrát používáme, abychom si navzájem poskytli útěchu. Říkáme: „Bůh je svrchovaný.“ Přináší to útěchu, ale co to přesně znamená?
Většinou si myslíme, že to znamená, že Bůh má vše pod kontrolou. I když fouká divoký vítr, náš život je v troskách a jsme plní strachu, můžeme se utěšovat vědomím, že to dopadne dobře. Proč? Protože Bůh je větší a silnější než chaos a všechny bouře.