Loni jsme při kempování v jižním Coloradu našli odlomenou větev kaktusu. Protože mateřská rostlina byla impozantním exemplářem, vzali jsme si větev domů, abychom jí zkusili dát druhý život. Za několik týdnů zakořenila, ale nerostla. Tak přežila zimu, sněhovou nadílku a několik jarních krupobití. Přežít ovšem není totéž co prosperovat. A tu se najednou objevily nové výhonky a rostlina začala růst.
V Janově evangeliu 4. kapitole čteme, jak Ježíš s učedníky procházeli kolem obilných polí. Ježíš ukázal na pole a řekl: „Neříkáte snad, že do sklizně zbývají ještě čtyři měsíce? Hle, říkám vám: Pozvedněte oči a podívejte se na lány, že se už bělají ke žni! Ten, kdo žne, získává odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radoval rozsévač i žnec.“ (Jan 4,35-36)
Když jsem byl mladší, srovnával jsem se s některými křesťany, kteří vypadali svatě. Zdálo se, že tito lidé jsou vroucí, vždy se usmívají a jsou optimističtí, a jevili se mnohem více křesťanští než já. Nikdy mě nenapadlo, že vlastně hodnotím jejich svatost, a tak jsem se modlil: „Pane, učiň mě spravedlivým jako bratr … a … Jak úžasné to musí být, že pro tebe tak žijí.“
Adamův hřích nás všechny učinil hříšníky, Ježíšova oběť nás učinila spravedlivými. Ježíš nás vykoupil, zaplatil za nás plnou cenu, aby ďábel neměl žádný nárok na ty, kdo činí pokání a důvěřují Kristu a jeho vykoupení.
Když Eliáš vystoupil do nebe, zanechal Elíšovi svůj plášť (viz 2. Královská 2,11-13). Podobně, když Ježíš vystoupil k Otci, zanechal nám svůj oděv, kterým je jeho dokonalá spravedlnost. Zanechal nám ji tak jistě jako Eliáš svůj plášť Elíšovi. Prorokův čin byl předobrazem a náznakem toho, co se stane, až Ježíš přijde k Otci. Ano, jsme dědici nádherného oděvu spravedlnosti, který nás zcela zahaluje a činí nás přijatelnými v Boží svaté přítomnosti.
Jizreel byl město známé jako město vozů. Vynikalo ve válčení díky velkému množství železných vozů vyrobených k rychlému pohybu v bitvách. Vozy znamenaly možnost rychle se dostat vpřed a něčeho dosáhnout. Byl to mocný, dominantní bojový prostředek.
Dnes existuje něco, čemu říkám životní styl „na voze“, tedy komfort, pohodlí a zajištění potřeb. Pokud něco potřebujeme, vypíšeme na to šek. Pokud chceme něco udělat, jdeme do toho a uděláme to.
Izraelci byli 400 let v zajetí, když Bůh poslal Mojžíše zpět do Egypta, aby je vyvedl z otroctví. Tato generace, jejich rodiče a prarodiče nikdy nepoznali nic jiného než egyptskou dominantní a represívní kulturu, která jim říkala, kdy mají jít spát, kdy vstávat, co si mají myslet a jak se mají chovat. Pravděpodobně žili pod neustálým posměchem lidí, kteří říkali: „Tvrdíte, že jste dětmi Božími. Pokud by to byla pravda, proč nad vámi vládneme my? Kde je váš Bůh? A kde je jeho moc?“
Před Bohem obstojí pouze jeden druh spravedlnosti: dokonalá spravedlnost Ježíše Krista. Nic jiného před Bohem v Soudný den neobstojí. Pokud naše spravedlnost není absolutně dokonalá, Bůh nás nemůže spasit, ospravedlnit, uznat ani přijmout. Dokonalou spravedlnost Ježíše Krista, našeho Pána, lze získat pouze vírou.
Mnozí křesťané milují Ježíše celým srdcem, a přesto jsou v hlubokém zoufalství. Jaká je cesta k vítězství?
Je na vás vyvíjen tlak ze všech stran a jste zkoušeni nadmíru těžce, takže jste v pokušení se vzdát? Nejraději byste utekli, kdyby bylo kam. Spolu s apoštolem Pavlem říkáte: „Je to nad mé síly!“ (viz 2. Korintským 1,8)
Jak v takových nesnázích můžete zvítězit? Mohu vám říci, co mi o tom odhalil Bůh. Zde jsou dvě důležité pravdy, které mi zjevil: