Když Egypťané pronásledovali Izraelity a rychle je doháněli, Izraelci neměli kam utéct ani kam se schovat. Okolo nich byly skalnaté hory a před nimi moře. Nebyly tu žádné stromy ani jeskyně. Byla to nemožná situace. Písmo o tom říká: „Když se farao přiblížil, Izraelci se rozhlédli a viděli, že Egypťané táhnou za nimi. Tu se Izraelci velmi polekali a úpěnlivě volali k Hospodinu.“ (Exodus 14,10)

V době krize jsou mezi křesťany nejčastěji slyšet tři slova: „Pane, udělej něco!“

Když čelíme nepříjemným zkouškám, klidně stát a nic nedělat je v rozporu s naší přirozeností. Pravděpodobně jednou z nejtěžších věcí na křesťanské cestě je trpělivé čekání na Boží jednání. Dokonce i oddaní věřící propadají panice, když Pán nekoná podle jejich časového plánu.

Neustále dáváme Bohu lhůty a časové limity. Voláme: „Pane, kdy s tím něco uděláš? Pokud nezasáhneš teď, bude pozdě!“

Jak se osvobodit z otroctví a zajetí? Jak můžeme trvale vítězit? Jak můžeme kráčet v neustálém proudu a nemuset se vracet k věcem, které nás kdysi sužovaly? Nemluvím nutně o hříchu, ale o emocionální zátěži, se kterou jsme možná vyrostli a která způsobuje určité životní vzorce. Někteří například mohli zažít řadu zklamání, s nimiž je třeba bojovat.

Bůh dal do Bible zvláštní příběh. Podívejme se na něj a pokusme se přijít na to proč. „Izraelští muži byli toho dne už vysíleni, ale Saul zavázal vojsko touto přísahou: ‚Buď proklet muž, který by do večera … pojedl nějaký pokrm‘ … Ale Jónatan neslyšel, že jeho otec zavázal lid přísahou“ (1. Samuelova 14,24.27). Jónatan snědl trochu medu, který našel, potom mu muži řekli o přísaze. Jónatan řekl: „Můj otec přivede do zkázy celou zemi. Jen pohleďte, jak se mi rozjasnily oči, sotva jsem ochutnal trochu toho medu.

Mnoho křesťanů zažilo v životě naprosto neočekávaný obrat. Jejich život se ubíral požehnaným směrem. Život jako přímka směřoval rovně vpřed se slibným výhledem na dobré věci. Najednou nabral úplně jiný směr.

Takovou situaci již před staletími popsal vedoucí církve jménem Thomas Boston v knize The Crook in the Lot. „Nepředvídatelný obrat“, o kterém píše, je vážný obrat od „hojnosti“ života. Kniha se zabývá vážným tématem a klade si otázku: „Co může pomoci, když přijde v životě zvrat?“

„I ponesou svou zvrácenost. Zvrácenost toho, kdo se dotazuje, bude stejná jako zvrácenost proroka. To aby už ode mne dům izraelský nezbloudil a neposkvrňoval se už žádnými přestoupeními. I budou mým lidem a já budu jejich Bohem, je výrok Panovníka Hospodina“ (Ezechiel 14,10-11).

V jeruzalémské církvi v prvním století došlo k tomu, že „začali si ti, kdo mluvili řecky, stěžovat, že jejich vdovy jsou oproti hebrejským kráceny na denních přídělech jídla“ (viz Skutky 6,1). Přirozeně proto hledali pomoc u vedoucích církve.

„Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?“ (Žalm 73,13)

Žalmista Asaf procházel trápením, a když viděl snadný život zlých lidí, byl tím tak zmaten, že málem sklouzl do propasti naprosté nevěry. Už chtěl obvinit Boha, že ho opustil, že se o něj přestal starat. Téměř chtěl opustit bitvu a úplně se vzdát.

Bůh je dobrý. Dohlíží na vás a chrání vás. Ve vašem životě není jediná věc, jediný zvyk, hřích nebo emocionální problém, nad kterými by Ježíš neměl moc.

Když Nehemjáš přišel do Jeruzaléma a viděl hrozný stav města, které bylo v troskách, přinesl pro tamní židovský lid duchovní průlom a přestavbu města (viz kniha Nehemjáš).

Když jsem jako mladý muž odešel z Teen Challenge, pracoval jsem v restauraci za mzdu jen o 50 centů vyšší, než byla minimální mzda, ale především jsem byl vděčný za to, že patřím Kristu a že jsem dostal novou šanci v životě. Přišel za mnou jeden muž z chemické továrny a řekl: „Hele, chci tě zaměstnat. Chci ti pomoct.“ Najednou jsem měl práci, kde jsem vydělával trojnásobek předchozí mzdy. Přemohla mě vděčnost a pomyslel jsem si: „Nemůžu uvěřit, že jsem schopen takto uživit sebe a rodinu. Mám na kontě těžký zločin.