Byl prosinec 2002. Otci bylo jedenaosmdesát let, bojoval s rakovinou tlustého střeva a podstoupil kolostomii. Sestry, které mu přišly vyměnit sáček, měly roušky a igelitové rukavice. Při mé předchozí návštěvě bylo také potřeba vyprázdnit sáček, ale nečekal jsem na sestry a udělal jsem to, i když to nebyla moje povinnost. Byl to způsob, jak pomoci otci a ukázat jemu a mé rodině, že láska si neváhá ušpinit ruce.
V knize Daniel 3 čteme, že král Nebúkadnesar nechal zhotovit obrovskou zlatou sochu vysokou 90 stop a svolal všechny úředníky ze své rozlehlé říše, aby přišli na obřad posvěcení sochy. Jakmile dorazili, Nebúkadnesar přikázal, aby se všichni poklonili před sochou. Kdo se vzepře rozkazu, bude zabit.
Neposkytuji finanční poradenství, ale jsem v kontaktu s jediným spolehlivým poradcem na světě! Na každou otázku, kterou mám v jakékoli záležitosti, má můj důvěryhodný poradce odpověď. Naši službu vede od samého počátku. Když jsme přestěhovali naši kancelář do New Yorku, přestěhoval se s námi. Řídil každou realitní transakci, kterou jsme provedli. Pomohl nám koupit historické divadlo Marka Hellingera na Broadwayi, kde se nyní konají bohoslužby v Times Square Church.
Prorok Ezechiel obdržel neuvěřitelné vidění. Písmo nám popisuje, jak ho Boží ruka vynesla na velmi vysokou horu, kde se mu zjevil „muž, který vypadal, jako by byl z bronzu“ (Ezechiel 40,3).
Tím mužem samozřejmě nebyl nikdo jiný než sám Kristus. Uvedl Ezechiele ke dveřím Božího domu, kde dal prorokovi úžasné vidění týkající se budoucnosti Božího lidu. Odhalil mu, jak bude vypadat Kristovo tělo, až se přiblíží konec časů. „Přivedl mě znovu ke vchodu do domu. A hle, zespodu prahu domu vytékala k východu voda …“ (Ezechiel 47,1).
Mojžíš měl stejnou povahu jako mnoho z nás dnes, takže pro něj existovala jen jedna možnost, jak vítězit – být neustále v obecenství s Pánem. „Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem.“ (Exodus 33,11) Věřím, že tajemství svatosti je velmi jednoduché: Zůstaň blízko Ježíše! Hleď mu do tváře, dokud se v tobě nevyobrazí.
Když Ježíš řekl: „Vezmi svůj kříž a následuj mě,“ nemluvil o sebemrskačství. Kříž je Duch svatý, který nám ukazuje, jak žít, aby na nás byl vyobrazen Kristus. Je to celoživotní proces, kdy se zbavujeme kontroly nad svým životem, a každodenně vydáváme svou vůli Bohu.
Křtem vodou veřejně vyhlašujete, koho následujete, ale křest sám o sobě z vás křesťany nedělá, stejně jako snubní prsten na prstu nemusí hned znamenat, že jste měli svatbu. Prsten je symbol a křest je také symbol. Dělat z toho něco víc než symbol je nebezpečné, ale je to důležitý krok na cestě víry.
Příběh o marnotratném synovi je známý, takže ho nebudu podrobně popisovat. Tento příběh však není primárně o synovi, ale spíše ukazuje potěšení otce.
Ano, podobenství o marnotratném synovi je o návratu (viz Lukáš 15,11–32), ale není jen o tom, že se syn konečně vrátí domů. Ukazuje také to, co drží syna doma. Je o milosti, odpuštění a obnovení. Přečtěte si příběh znovu a všimněte si, že příběh nekončí tím, že se syn vrátí. To je důležité.
Bůh nám ukazuje, jak můžeme žít bez strachu. „Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání“ (1. Janova 4,18). Jednoduše řečeno, pokud žijeme ve strachu, nemáme dokonalou lásku.
„Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.“ (1. Janova 4,16-17)
Všimněte si poslední části této pasáže. Jan nám říká, že žijeme jako žil Pán, odpouštíme a milujeme své nepřátele. Není v nás touha po pomstě, zášť ani rasové předsudky, takže můžeme plně přijmout Boží lásku.