Boží Duch vždy volal lidi k sobě, ke svatosti, čistotě srdce, oddělenému životu; a v každé generaci někteří na toto volání odpověděli. Josef, syn Jákobův, zareagoval v raném věku; jeho deset starších bratrů slyšelo stejné volání, ale rozhodli se zůstat ve světě.
Před chvílí jsem mluvil s ženou jménem Holly Dziedzickie. Holly byla vychována v křesťanské rodině a od raného věku navštěvovala se svými rodiči církev, ale v dospívání se vzbouřila proti Bohu. Začala žít promiskuitně, holdovala alkoholu a drogám, zapojila se do prodeje metamfetaminu. Hněvala se na Boha, že věci, které chtěla dělat, považoval za hříšné. Několik let strávila ve vězení. Kvůli drogám byla paranoidní a násilnická a nakonec byla poslána do přísně střeženého zařízení.
Město Filipy, které leží na severovýchodě moderního Řecka, bylo v minulosti jedním z největších měst na světě. Když tam apoštol Pavel dorazil, město bylo zcela pod vlivem římské kultury. Byla to materialistická kultura, v níž vládly nespravedlnost a krutost, a kde se na slabé zapomínalo nebo byli vykořisťováni. Podle tehdejších náboženských tradic si každý vybral vlastního boha, pravidelně se modlil k mrtvým a žádal je o radu. Byla to naprosto antikristovská kultura.
„Vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví“ (Žalm 105,17). Josef byl zkoušen v mnoha ohledech, ale největší zkouškou pro něj bylo slovo, které dostal.
Zamysli se nad tím, čím vším Josef prošel. V sedmnácti letech ho bezcitní bratři svlékli a hodili do cisterny, aby tam zemřel hladem. Vysmívali se jeho prosbám o slitování a prodali ho Izmaelským obchodníkům. Ti ho vzali do Egypta a tam jej prodali do otroctví.
Josef prožíval jednu z nejtemnějších hodin; byl osamělý, skleslý, začal pochybovat o svém vyvolení, a jestli se někdy naplní jeho sny. Náhle zavolal jeden z králových stráží: „Josefe! Dej se rychle do pořádku. Farao tě volá!“
Upřednostňuje nebeský Otec některé své děti? Bible říká, že Bůh neupřednostňuje žádné osoby. Pokud jde o spasení a Boží zaslíbení, Bůh se všemi zachází stejně, ale zvláštní přízeň věnuje těm, kteří celým srdcem odpovídají na jeho volání a cele mu odevzdali svůj život!
Jób řekl: „… nakládal jsi se mnou milosrdně, dals mi život a tvůj dohled střežil mého ducha.“ (Jób 10,12) David řekl: „Spravedlivému, Hospodine, žehnáš, jako pavézou ho obklopuješ přízní.“ (Žalm 5,13)
Jak často slyšíte křesťany říkat: „Bůh dělá ve své církvi něco nového“? Tato „nová věc“ bývá nazývána probuzením, vylitím Ducha nebo Božím navštívením.
Velmi často však tato nová věc rychle odezní a zmizí. Tak se ukáže, že toto navštívení vlastně žádným Božím navštívením nebylo. Ve skutečnosti křesťanští sociologové sledovali mnoho takových navštívení a zjistili, že průměrná životnost takové události je asi pět let.
V polovině 19. století přinesl pastor jménem Robert Murray McCheyne do svého sboru v Dundee ve Skotsku velké probuzení. Přestože zemřel ve věku 29 let, tento geniální mladý muž se za svůj krátký život nesmazatelně zapsal do dějin. Oblíbil jsem si jeho citát: „Největší potřebou mého lidu je moje svatost.“
Farizejové v Ježíšově době byli považováni za zbožné, protože mívali zachmuřenou tvář. Také někteří puritáni podporovali zachmuřenost tváře coby výraz náboženské vážnosti. Pravdou je, že se nepotřebujeme učit mít smutnou tvář, život sám nám dá k tomu spoustu důvodů.
Věříš nebo ne?
Jak odpovíš na tyto otázky?
Chodil Ježíš skutečně po vodě?
Léčil malomocné?
Křísil mrtvé?
Uzdravoval nevidomé?
Poslouchaly ho vlny a vítr?
Vyháněl démony?
Vysvobozoval posedlé?
Proměnil vodu ve víno?
Vstal z mrtvých?
Věř tomu všemu!
Člověk nemůže věřit v Krista, pokud nevěří na zázraky!
Jeho vzkříšení, vzetí do nebe a vše, co kdy udělal, byly zázraky!
Věř tomu!
To je víra.