Došel jsem k závěru, že není mnoho lidí, kteří se představují jako křesťané. Místo toho věřící říkají něco jako „Jsem konzervativní“. Hlavním znakem Kristových učedníků, podle kterého by nás měl svět poznat, by mělo být to, že se navzájem milujeme. Avšak lidé obviňují jeden druhého a říkají: „Poslouchej, vždycky jsem věděl, že jsi démon.“ To se děje v těle Kristově.
Viděl jsem muže, kteří mocně chodili Duchem, ale Bůh je později odstavil. Bůh jim musel říct: „Je mi to líto, synu. Miluji tě. Odpouštím ti. Moje milosrdenství vůči tobě trvá, ale teď tě nemůžu používat.“
Je to jedna z věcí, které mě nejvíc děsí. Stalo se to Saulovi, králi Izraele. „Samuel Saulovi řekl: „Počínal sis jako pomatenec. Nedbals příkazu, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh. Tak by byl Hospodin upevnil tvé království nad Izraelem navěky. Teď však tvé království neobstojí.“ (1. Samuelova 13,13-14) Smutná slova!
Když byl Petr tříben, z jednoho hlediska bídně selhal, ale ne ve víře. Možná si řeknete: „Jak to myslíš? Ten muž třikrát popřel, že zná Ježíše.“
Věřím, že pokud křesťan intenzivně touží po životě ve svatosti, pokud touží dát všechno Pánu, může existovat jen jeden důvod, proč se mu nedaří užívat svobody, kterou má slíbenou skrze moc Ducha svatého. Tím důvodem jsou pochybnosti. Ježíš nemohl vykonat své skutky tam, kde byly pochybnosti. Jeho Duch nemůže v našem životě nic vykonat, když nevěříme.
V evangeliu Matouše čteme, že Kristus chtěl dát učedníkům výstižné ilustrované kázání. Zavolal malé dítě, vzal ho do náruče a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.“ (Matouš 18,3-5)
Co je tím nejdůležitějším darem, který můžeme dát druhému člověku? Řekl bych, že je to čas. Čas a pozornost. Měli bychom si to uvědomit zvláště dnes, v době, kdy máme před sebou stále mobilní telefon, dokonce ho máme na stole i během jídla.
Co by se stalo, kdybychom si všichni dali závazek, že pokud s někým obědváme nebo večeříme, nedáme mobilní telefon na stůl? Co kdybychom jej nechali v kapse nebo v kabelce? Co kdybychom telefon vypnuli, když jsme se skupinou lidí? Zcela úmyslně věnujme svoji pozornost, čas a úctu druhým lidem.
Když jsem měl volno mezi semestry na Baylor University, Gary a David Wilkersonovi mi řekli: „Nechceš jít do Detroitu a pracovat v církvi, kterou Gary zakládá?“ Tak začal můj dvouměsíční závazek jít do Detroitu, který mi doslova změnil život.
Každý týden nás dodávka vysadila v nejhorší části Detroitu a my jsme na tom místě začali sloužit. Pak za mnou přišel Gary a řekl: „Každý čtvrtek večer budeš vést biblické studium v motelu pro prostituci. Ten motel se jmenuje Medtown Motel.“
Bůh se nám zavázal přísahou, že nám dá nové poslušné srdce. A nejen to, dokonce přislíbil, že do toho nového srdce vepíše svá přikázání. Jinými slovy nám dal slib, že nám poodhalí to, jaký skutečně je.
Tato slova prohlásil Hospodin už v dobách Staré smlouvy: „Dám jim srdce, aby mě poznali, že já jsem Hospodin. Budou mým lidem a já jim budu Bohem, neboť se ke mně navrátí celým srdcem“ (Jer 24,7) a na jiném místě „A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa“ (Ez 36, 26).
Bůh nám dává mnoho úžasných zaslíbení, že zlomí všechna pouta hříchu, že nás zmocní, abychom přemohli nadvládu hříchu, že nám dá nové srdce, že nás očistí a posvětí, a nakonec že nás promění do Kristovy podoby. Jeho Slovo nás ujišťuje: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Ježíše Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření“ (2. Korintským 5,17-18).
Žalmista píše o velkých Božích zaslíbeních následující: „Pokud jeho potomci opustí můj zákon a nebudou žít podle mých nařízení, jestliže má ustanovení znesvětí a nebudou zachovávat mé příkazy, navštívím jejich přestoupení holí a jejich zvrácenost ranami, ale své milosrdenství vůči němu nezruším a nezradím svou věrnost.“ (Žalm 89,31-34)