Věřím, že Pán odpovídá na modlitbu a víru. Pavel řekl: „O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (Filipským 4,6)
Každý věřící by měl mít čtyři očekávání, která jsou založena na Božích zaslíbeních. Pán nám totiž dává zaslíbení - a taky je naplňuje!
Satan zkouší v době slabosti a problémů zasadit do tvé mysli lži. Snaží se tě přesvědčit, že Bůh s tebou není. Pokud té lži uvěříš, nemůžeš z této satanovy pasti utéci.
Následující slovo je určené těm, kteří potřebují odpověď na modlitbu, kteří potřebují pomoc v těžkém období a kteří jsou připravení a ochotní pohnout Božím srdcem podle Božího Slova.
Všimni si smluvního slibu v Žalmu 46,2: „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy osvědčená.“ Slovní spojení „vždy osvědčená“ znamená stále dostupná, ihned dosažitelná. Víra musí spočinout v ujištění, že Duch Boží v tobě trvale přebývá ve dne i v noci. A protože v tobě bydlí, naslouchá každé upřímné myšlence a každému volání.
Jeden z mých zaměstnanců mi vyprávěl, že pozval přátele na naši konferenci v Nairobi v Keni. Museli jet 7 hodin. Konference se konala ve velké aréně a oni seděli vysoko na balkóně. Manželka našeho partnera měla velmi silné brýle, ale i s brýlemi byla téměř slepá. Sotva viděla reproduktory na pódiu, věděla, že za námi je obrazovka, ale slova na ní už byla jen velkou šmouhou; podrobnosti vůbec neviděla.
„Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.“ (Matouš 6,31-32)
Často nám lidé píší: „Nemám si s kým promluvit, nemám, s kým bych se podělil o své břemeno. Nikdo nemá čas, nikdo neslyší mé volání. Potřebuji někoho, komu bych mohl vylít své srdce.“
Král David byl obklopen lidmi. Byl ženatý, Měl velkou rodinu a po svém boku mnoho společníků, a přesto od něj slyšíme stejný výkřik: „Ke komu půjdu?“ Je v naší přirozenosti toužit po přítomnosti další lidské bytosti, aby nám naslouchala a radila nám.
S Gwen jsme nedávno mluvili s jednou zbožnou ženou, která se dostala na konec svých sil. Její rodina viděla její neuvěřitelné utrpení. Tato žena strávila nekonečné hodiny v modlitbě a volání k Bohu.
Již řadu měsíců se její situace nemění. Ráda by viděla záblesk naděje, ale věci se dokonce zhoršují. Vždy, když slyšela kázání nebo četla něco, co posílilo její víru, zatnula zuby; ale nyní je vyčerpaná. Sotva může spát. Už se ani neptá, proč tolik trpí, a pouze doufá, že uvidí světlo na konci tmavého tunelu.
„Nemějte tedy starosti a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘ Po tom všem se shánějí pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.“ (Matouš 6,31–32)