Organizace spojených národů často dělá po celém světě studie o závislostech. Na světě je údajně okolo 270 milionů uživatelů drog, ale skutečné číslo je pravděpodobně dvakrát vyšší. Mnoho zemí nehlásí pravdu kvůli kulturní hanbě a politickým důsledkům.

Amy a já jsme se nedávno vrátili domů po týdnu na Manhattanu. New York je v mnoha ohledech skvělé město, ale v jiných mi připomíná starověké Ninive. Je centrem jak Spojených států, tak globální kultury. Cokoli hledáte, pravděpodobně tu také najdete. Je zde vidět mnoho projevů náboženství, ale málo skutečného světla. V historii často snahy o reprezentování křesťanské víry obětovaly pravdu na oltáři kulturního smíru.

Bojím se.

Padl na mne strach a chvění.

Hrozby smrti zachvátily mne.

Bojím se, neboť je ve mně více zla než dobra,

lži než pravdy,

slabosti než síly.

Jsem jako oliva neplodná,

bez ovoce.

Kéž bych měl křídla jako holubice,

uletěl bych

do bezpečí.

Unikl bych rychle

z větrné smrště

a vřavy.

Bojím se zavržení od Boha,

že prokleje zelený strom,

neboť chtěl spatřit ovoce

a žádné nenašel.

David nám jasně říká, proč Bůh odpovídal na jeho modlitby. „Vyvedl mne na volné prostranství; vysvobodil mě, neboť ve mně našel potěšení“ (viz Žalm 18,19). Slovo „potěšení“ zde znamená „mít potěšení nebo radost“. David tak vlastně říkal: „Přináším Bohu potěšení. Vysvobodil mě jednoduše proto, že má ze mě radost.“

Bůh má radost z vás i ze mě! My, kteří věříme v Boha, jsme jeho svatý zůstatek. Zůstatek jednoduše znamená „ti, kdo vzývají Pána z čistého srdce“. Byli povoláni z líného křesťanstva a jsou zcela oddáni Ježíši.

Věříte, že Bůh je připraven rychle přijít, aby vyřešil vaše problémy?

V tomto bodě mnoho křesťanů selhává. Vědí, že Bůh má vše, co potřebují. Připouští, že mu na nich záleží, ale nejsou přesvědčeni, že je ochoten rychle přijít a pomoct jim. Proto když jim hned neodpoví, jsou přesvědčeni, že je v nich překážka. Předpokládají nejrůznější důvody, proč jim Pán nechce přijít na pomoc.

Vešla dovnitř s tváří popálenou kyselinou a držela useknutou ruku. Vesnický lékař se na ni podíval a řekl: „Nemůžeme ti pomoci, protože jsme přesvědčeni, že zemřeš. Pokud zemřeš ve vesnici, budeme mít špatnou karmu, protože tvůj duch bude strašit v nemocnici.“

To nejsou slova z románu; pronesla je půvabná mladá žena, která seděla naproti mně a vyprávěla mi svůj životní příběh. Jmenuje se Nora.

Pamatuji si, jak jsem vždy v sobotu ráno odhazoval sníh z basketbalového hřiště, když jsem byl mladý. Právě jsem se naučil nějaké nové způsoby hry; šlo mi to dobře, ale potřeboval jsem trénovat, abych je dělal dokonale, protože jsem neproměnil 50 či 75 hodů na koš. Musíte se neustále zlepšovat; nikdy nesmíte přestat.

Každý věřící, který touží potěšit Boha svým modlitebním životem, si bude muset odpovědět na tuto otázku: „Má Bůh vše, co potřebuji? Nebo musím chodit pro odpověď jinam?“

Zdá se, že je to jednoduchá otázka, kterou ani není třeba pokládat. Většina křesťanů by okamžitě odpověděla: „Ano, samozřejmě věřím, že Bůh má vše, co potřebuji.“ Faktem však je, že mnozí o tom nejsou zcela přesvědčeni. Říkáme, že tomu věříme. Zpíváme chvály a kážeme o tom. Když však přijde krize a zdá se, že Bůh neodpovídá, ve skutečnosti nevěříme, že má pro nás to, co potřebujeme.

Toto je jedno z mých oblíbených míst Písma: „Plesejte, nebesa, a jásej, země, ať zvučně plesají hory, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, slitoval se nad svými ujařmenými! Sijón říkával: ‚Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul.‘ ‚Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.‘ “ (Izajáš 49,13-16)