Během let v New Yorku, kdy jsme pracovali se závislými, alkoholiky a bezdomovci, jsem se modlil: „Pane, všude, kam se podívám, vidím bolest, úzkost, žal a potíže. Jakou zprávu mohu dát těm, kteří to tak naléhavě potřebují? Co jim vzkazuješ? Jistě ti na těch lidech záleží. Určitě jim toužíš přinést slovo, které je osvobodí.“

Pán mi dal ujištění, že poskytl způsob, jak posílit každé své dítě, aby odolalo nepříteli. Tato síla se dá získat jedině z chleba života seslaného z nebe. Naše duchovní zdraví závisí na tom, jestli konzumujeme tento chléb.

Většina z nás ví, že hřích je kořenem problémů, strachu, pocitu viny, vzteku, deprese. Víme, že nás okradl o duchovní kuráž a vitalitu. To, co nevíme, je, jak překonat „hřích, který nás tak snadno svazuje“ (Židům 12,1).

Jedním z největších zaslíbení v Bibli je, že vítězství nad všemi nepřáteli přichází skrze Pána Ježíše Krista, ale jak dostaneme sílu z něho - kmene révy - do naší drobné větvičky? (viz Jan 15,1)

Miluji Ježíše, vždy jsem jej miloval a vím, že on má veškerou moc. Také vím, že mi zaslíbil vítězství, ovšem jak se to uskuteční?

Aby bylo zdravé naše tělo, mysl i duch je potřeba koordinovaně pečovat o všechny tyto tři složky. Víte, jak to obvykle dopadne, kdy se pokoušíte složit zkoušku po dvou hodinách spánku, dokončit dlouhý projekt bez přestávky na jídlo nebo se vydat na dlouhou túru bez láhve vody. Proto pro dobré fungování těla, mysli i ducha je potřeba pečovat nejen o duchovní zdraví, ale také tělesné – mít správné stravovací návyky, dostatek spánku a pohyb.

Odkud pochází korupce a problémy ve světě? Pochází ze zlých tužeb mravně zvrácených lidí. Také křesťané zápasí se zlými touhami, které se objevují v jejich životech. Svět je zkažený, ale Bůh řekl: „Poslal jsem na svět svého Syna, abyste měli věčný život, ale také abyste byli zachráněni od zla ve světě“ (viz Jan 3,16). Jak tuto svobodu uchopíme?

„Abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání“ (Filipským 3,10-11).

Vzkříšení Ježíše Krista ukazuje na moc. Nemám na mysli pouze nadpřirozenou moc, která vzkřísila Ježíše z mrtvých. Samozřejmě, že taková moc je zázračná a může pocházet pouze od samotného Boha.

Když je naše láska v souladu s Božím slovem – když přijímáme Boží lásku a bezpodmínečně milujeme bratry a sestry – žijeme beze strachu a v den soudu se můžeme směle postavit před Boha.

Když všechen strach zmizí, přijde dokonalá láska. David zpíval tato slova: „Sláva a nádhera je v jeho přítomnosti, síla a radost je tam, kde přebývá.“ (1. Paralipomenon 16,27) Kořen slova „radost“ ve Starém zákoně znamená „skákat radostí“ a „užívat si plnosti dokonalé lásky“.

Mnoho křesťanů, včetně pastorů, mi řeklo, že jsou neustále obtěžováni starými hříchy. Říkají: „Bratře Davide, kdybys věděl, co jsem kdysi udělal, pochopil bys, proč jsem tak zdeptaný. Můj hřích mi stále visí nad hlavou a neustále s ním bojuji. Věřím, že mi Pán odpustil, že jeho krev stačí k zakrytí mé nepravosti, ale nemám pokoj, který z toho poznání pochází.“

Stará chrámová píseň, kterou jsme zpívávali, zní takto:

Sešli ho na zem, Pane, sešli ho dolů.

Pane, nechť Duch svatý přijde dolů.

Potřebujeme ho, Pane, sešli ho dolů!

Pravdou je, že Duch svatý už je tady. Přišel z nebe o Letnicích a nikdy neodešel!

Ježíš slíbil: „A já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude“ (Jan 14,16-17).

Není úžasné, jak moc způsobů používá Bůh ve světě kolem nás pro naše dobro? Má k tomu mnoho nástrojů, a jedním z nehmotných zázraků je pro mne hudba. Její moc je taková, že může vstoupit do každé lidské emoce. V průběhu dějin hudba uklidňovala rozbouřené duše, těšila zlomená srdce, oživovala ochabujícího ducha a hlasitě oznamovala dobrou zprávu těm, kteří žili v beznaději. V Bibli čteme, jak hudba dokonce pomohla vyhrát válku.

Byl prosinec 2002. Otci bylo jedenaosmdesát let, bojoval s rakovinou tlustého střeva a podstoupil kolostomii. Sestry, které mu přišly vyměnit sáček, měly roušky a igelitové rukavice. Při mé předchozí návštěvě bylo také potřeba vyprázdnit sáček, ale nečekal jsem na sestry a udělal jsem to, i když to nebyla moje povinnost. Byl to způsob, jak pomoci otci a ukázat jemu a mé rodině, že láska si neváhá ušpinit ruce.