Jednoho dne, když jsme žili v Detroitu, zaklepal někdo na dveře. Byli to filmoví producenti pro S.W.A.T. II a řekli nám: „Rádi bychom měli v záběru váš dům. Herci, kteří se vydávají za „majitele“ vašeho domu, budou pouze stát na chodníku. Dovnitř nikdo nepůjde. A rádi bychom za to zaplatili.“
Říkám: „To je úžasné! Určitě!“
Přinesli všechny papíry a dali mi 50 dolarů. Obdržel jsem šek na 50 dolarů s nápisem S.W.A.T. II Firestorm. Řekli mi: „Můžete se dívat.“
Církev, jak ji známe dnes, začala pokáním. Když Petr o Letnicích kázal o kříži, tisíce lidí přišly ke Kristu. Nová církev byla jedním tělem, skládajícím se ze všech ras, a všichni byli naplněni vzájemnou láskou. Jejich společný život byl charakterizován evangelizací, duchem oběti a dokonce mučednictvím.
Ježíš stál v chrámu a volal: „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste!“ (Matouš 23,37) Když to čtu, napadne mě otázka: Odvrhne v novozákonní době Bůh člověka, který odmítl jeho nabídky milosti, milosrdenství a probuzení?
Ježíš na to odpověděl: „Hle, váš dům vám teď zůstane pustý.“ (Matouš 23,38) Řekl jim tím: „Tento chrám je od nynějška pouze vaším domem, ne mým. Opouštím ho a zůstane opuštěný a zbytečný.“
Žijeme v době největšího zjevení evangelia v dějinách. Je mnoho kazatelů, knih a mediálních informací o evangeliu než kdy bylo. Přesto nikdy nebylo více úzkosti, trápení a starostí mezi Božím lidem. Pastoři v dnešní době se snaží kázat tak, aby pozvedli lidi a pomohli jim vypořádat se se zoufalstvím.
Znovu a znovu se žalmista ptá: „Proč je má duše zdeptaná? Cítím se neužitečný a opuštěný. V mém nitru je velký nepokoj. Proč Pane? Proč se cítím tak bezradný ve svém neštěstí?“ (viz Žalm 42,11 a Žalm 43,5) Tyto otázky si kladlo mnoho lidí, kteří milovali Boha a sloužili mu.
Před více než 2 000 lety Ježíš uskutečnil zaslíbení z knihy Genesis. Přišel rozdrtit hlavu žalobce.
Mnozí z vás jsou obviňováni. Probouzíte se někdy ve 3:00 ráno a cítíte tíhu obviňování? Je to zvláštní. Probouzím se téměř každou noc, ale mnohokrát, když se probudím uprostřed noci, je moje mysl zaplavená úzkostí a pocitem, že jsem něco udělal špatně.
V poslední době vidím tolik lidí, zvláště mladých, kteří ztratili naději. Nemají důvod, proč žít dál; budoucnost pro ně nemá smysl. Je to skutečně jedna z tragédií naší doby.
Někdy v životě prožíváme nejlepší období, a přesto mohou přijít velká soužení a zkoušky. Víra je potom velmi náročná. Je potřeba abychom, jakmile uslyšíme Boží slovo, ho poslechli. Nezáleží na tom, jak velké jsou překážky a jak nemožné jsou okolnosti. Máme věřit Božímu slovu a jednat podle něj. Pán říká: „Můj slib je vše, co potřebuješ.“
Když Bůh říká: „Věř,“ požaduje něco, co je mimo rozum. Víra je naprosto nelogická, samotná definice víry má co do činění s něčím nerozumným. Písmo říká: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.“ (Židům 11,1) Jednoduše řečeno: „Neexistuje hmatatelná podstata víry, žádné viditelné důkazy.“ Přesto jsme vyzváni, abychom věřili.
V posledních dnech bude Ježíšova církev mnohem slavnější a vítěznější než kdykoli předtím. Kristovo tělo nebude chřadnout ani slábnout. Ne, jeho církev odejde v záři moci a slávy a bude jásat nad uchvacujícím zjevením Ježíše, které si nikdo nedovede ani představit.