„Asyrský král poslal nejvyššího velitele a nejvyššího dvořana a nejvyššího číšníka Rabsace … ke králi Chizkijášovi do Jeruzaléma se silným vojskem.“ (2. Královská 18,17) Asyřané představují dnešní „cestu prosperity“. Ďábel předvede svou armádu kolem vašich hradeb - lidi, kteří jsou mocní, krásní a zdánlivě úspěšní ve všem, co podniknou. Když je uvidíte, budete se cítit jak pták uvězněný v kleci.
Musíme být připraveni na nadcházející události. Musíme být připraveni trávit dny v duchovním boji, s vědomím, že záplava nepravosti je namířená proti Božímu lidu.
„Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklady, má-li dost na dokončení stavby? Jinak – až položí základ a nebude moci dokončit – vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí. To je ten člověk, řeknou, který začal stavět, ale nemohl dokončit“ (Lukáš 14,28-30).
V 1. Korintským Pavel odpovídal na dopis, který dostal od korintských křesťanů, kteří Pavla upozornili na problémy v církvi.
Součástí dopisu je: „Někteří jsou dosud tak zvyklí na modly, že jedí toto maso jako obětované modlám a mají pak špatné svědomí. Jídlo nás ovšem k Bohu nepřiblíží. Pokud nejíme, nejsme o nic horší, a pokud jíme, nejsme o nic lepší. Dejte ale pozor, aby se vaše svoboda nestala pro slabší kamenem úrazu.“ (1. Korintským 8,7–9)
Možná, že právě prožíváte zradu, pronásledování, trápení v mysli, potíže s dětmi, ztrátu blízkého člověka nebo jinou těžkou zkušenost, která vám způsobila nevýslovnou bolest. Modlili jste se a ptali: „Pane, je to opravdu nutné? Nemůžeš to trápení brzy ukončit? Proč tak těžký boj? Proč taková zuřivost?“
Odpověď najdeme v Žalmu: „vyslal před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví. Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal, až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila.“ (Žalm 105,17-19)
Ježíš řekl svým učedníkům: „A já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.“ (Lukáš 22, 29-30) Pán prostřel v nebesích stůl pro své následovníky. Jaká vzrušující vyhlídka!
Řekněte mi, jak a kde sepsal Pavel epištoly. Napsal je v tmavých vězeňských celách. Poté, co jej zbičovali, nebo přežil ztroskotání lodi. Pavel důvěrně znal, co je strádání a utrpení.
Vydržet znamená „nést navzdory těžkostem, trpělivě trpět a nevzdat se“. Zkrátka to znamená vydržet a vytrvat, ale tato slova pro současnou generaci znamenají málo. Mnoho křesťanů se dnes vzdává. Opouští své manžely, rodiny i Boha.
Pokud jsi kazatel, misionář nebo vyučuješ Boží slovo, měl by ses zamyslet nad následujícími otázkami: Co vlastně učíš? Jsou to tvé vlastní myšlenky? Je to něco, co ti předal někdo jiný? Pouze reprodukuješ učení některého známého kazatele? Nebo jsi na vlastní kůži zažil osobní zjevení Ježíše? A pokud ano, nebyla to jen jednorázová záležitost?
Pavel o Bohu říká: „ … v něm žijeme, pohybujeme se a jsme“ (Sk 17,28). Praví Boží mužové a pravé Boží ženy žijí v tomto úzkém vztahu. Každý jejich pohyb, celé jejich bytí je upřeno jen na Krista.
Pavel Timoteovi v dopisech popsal, jak rozpoznat falešné učitele a nařídil svému mladému chráněnci: „Ty ale jako Boží člověk od takových věcí utíkej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Bojuj dobrý boj víry, chop se věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil jasným vyznáním před mnoha svědky.“ (1. Timoteovi 6,11–12)