Lidským úsilím a silou může dobrý skokan do výšky vyskočit do výšky sedm a půl stop. Ale skokan o tyči je jiný. Nese tyč, kterou zasune do díry v zemi. Vloží celou svou důvěru na tyč, nejen, aby ho udržela, ale také, aby ho vynesla výš, než by se vůbec mohl sám dostat. Ve skutečnosti se dostane třikrát výše, než skokan do výšky.
„Mojžíš se rychle sklonil k zemi a poklonil se“ (Exodus 34,8). Zjevení Boží povahy Mojžíše přemohlo, když viděl, jak je milosrdný, vytrvalý a trpělivý Otec se svými dětmi – dokonce i s lidmi tvrdé šíje, kteří mu způsobují bolest.
Je důležité poznamenat, že toto je vůbec první Mojžíšovo uctívání Boha. Před tímto zjevením Boží slávy se Mojžíš se slzami v očích modlil a přimlouval za Izrael a dokonce rozmlouval s Bohem tváří v tvář. Ale toto je poprvé, kdy čteme, že Mojžíš Boha uctíval.
Bohu neujde nic z toho, co se na zemi děje. Nepřekvapí jej šíření drog ani hrůzy potratů. Jaká je tedy jeho odpověď v časech zmatků a mravní zkaženosti? Jaký má v záloze protijed proti odpadlictví a proti čím dál více se vzmáhajícím démonickým silám?
Boží odpověď je stejná, jako byla vždy - přinést Boží vítězství novým způsobem. Za dnů Nehemjáše byly hradby Jeruzaléma v rozvalinách, samotné město byla v podstatě hromada trosek a chrám zpustl. Síly zla, které obklopovaly Izrael, je usilovně pronásledovaly a vysmívaly se každému kroku, který se Izraelité snažili podniknout.
„A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.“ (Matouš 24,14)
Mnozí v církvi se dnes pokouší určit blízkost Kristova příchodu tím, že zkoumají znamení doby; například návrat Židů do Izraele. Ježíš jasně prohlašuje, že konec přijde teprve tehdy, až bude evangelium kázáno na celém světě na svědectví všem národům.
„Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“ (Zjevení 12,12)
Jako následovníci Ježíše Krista si musíme být vědomi toho, že ďábel je připraven nás zničit. Proto Pavel říká, že musíme co nejvíce znát taktiku nepřítele a jeho plány: „Aby nás satan neobelstil; jeho úskočnost přece známe.“ (2. Korintským 2,11)
V Markově evangeliu se odehrávají různé bolestné situace, které mohou potkat i nás a prověřit naši víru. Když na nás přijde nečekaná pohroma, můžeme prožívat beznaděj a zoufalství.
Jairos, oddaný bohabojný muž a představený místní synagogy, se potýkal se svízelnou situací. Jeho dcerka byla nemocná a umírala. Když uslyšel, že Ježíš, který mnohé uzdravil, je blízko, rozhodl se: „Budu mu důvěřovat.“ Běžel k Mesiáši, padl mu k nohám a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“ (Marek 5,23)
Nejvíc zničující ďáblův nástroj, kterým útočí po duchovně hladovějících svatých, je odrazování. Vždy to byla proti Bohem vyvoleným lidem oblíbená zbraň nepřítele, a ode dne, kdy jsi to začal myslet s Bohem vážně – rozhodl ses v srdci poznat Ježíše v jeho plnosti – satan hledal způsob, jak tě odradit. Sledoval tě, jak se každý den noříš hlouběji do Božího Slova. Sledoval tě, jak rosteš, měníš se, překonáváš světskost, a jak z tebe Bůh udělal obtížný cíl.
Bůh nám říká: „Můj synu, dej mi své srdce“ (Přísloví 23,26). Boží láska si žádá, abychom ji opětovali — i my abychom Boha milovali úplnou lásku, nedělenou, láskou z celého srdce, duše, mysli i síly. Avšak Pán nám říká jasně: „Moji lásku si nemůžete koupit. Láska, kterou vám dávám, se nedá zasloužit“. Jan píše: „My milujeme, neboť on první miloval nás.“ (1. Janova 4,19)
Vztah s Bohem se skládá ze dvou věcí: přijímání Otcovy lásky a odpovědi láskou. Mohli byste strávit hodiny v modlitbě a říkat Pánu, jak moc jej milujete, ale nebyl by to vztah do doby, než byste vy přijali jeho lásku.
Správné porozumění Boží slávy má reálný a praktický význam pro každého opravdového věřícího, protože může odemknout dveře k vítěznému životu!