„Hle, můj služebník, jehož podpořím, můj vyvolený, jehož jsem si oblíbil! Na něj svého Ducha položím, aby šel národům právo vyhlásit. Nebude křičet, nebude se přít, jeho hlas nebudě slyšet v ulicích“ (Izaiáš 42,1–2).

Celá tahle pasáž je o Ježíši. Duch svatý se dotkl proroka Izaiáše a on přinesl zjevení o tom, jaký Kristus bude, až přijde, a z těchto veršů si můžeme udělat jasný obrázek: Kristus nepřichází s křikem a hlukem. Naopak, přichází jako mírný, milující Spasitel.

Pokud se ti někdy stává, že se cítíš ztrápený a slabý, potom Žalm 77 byl napsán přímo pro tebe. Autor tohoto žalmu, Asaf, byl Levita z kněžského rodu v Izraeli. Byl také zpěvák a David ho určil, aby vedl pěvecký sbor. Se vším všudy Asaf napsal jedenáct žalmů, které jsou plné rad a pokynů pro Boží lid.

Přemýšleli jste někdy o smyslu vašeho života? Neodrazovalo vás, že nemůžete přijít na to, jaké je vaše povolání?

Pavel, dříve známý jako Saul z Tarzu, cestoval do Damašku, aby zajal křesťany a přivedl je do Jeruzaléma do vězení. Ale v blízkosti Damašku se Saulovi zjevil Ježíš a oslepil jej. „A Saul po tři dny neviděl, nic nejedl ani nepil.“ (Skutky 9,9)

Po dobu těchto tří dnů se Saulova mysl měnila. Celou dobu se modlil, zvažoval svůj uplynulý život, a začal pohrdat tím, čím dosud byl. Tehdy se ze Saula stal Pavel.

„Všichni se oblečte v pokoru jeden vůči druhému, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.“ (1.Petrova 5,5)

Jak úžasné by bylo, kdyby všichni věřící chodili v pokoře. Jak lákavá by byla církev pro ztracený, bolavý, zlomený svět a jak by to bylo uzdravující pro lidi, kteří byli v Božím domě zraněni. A jak mocné a slavné by bylo, kdyby náš Otec viděl, jak jeho církev obléká oděv pokory.

Nebojte se prosit Boha o velké věci! Cokoli menšího zneuctí toho Jediného, jenž nám dal úžasná zaslíbení. Když nás zahrne svým požehnáním, chválíme ho celým srdcem. Ale při těch příležitostech, když nám Bůh šeptá: „Jdi! Vstaň a udělej to, co jsem ti ukázal,“ nezapomeňte, že mnohé z jeho nejlaskavějších odpovědí na modlitbu předpokládají, že k dosažení cíle budeme spolupracovat.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ (Matouš 9,37-38)

Ježíš řekl: „Pole jsou zralá a sklizeň bohatá, je čas začít žít.“ V tom okamžiku začala velká a konečná duchovní sklizeň a ta stejná sklizeň bude trvat, dokud se Kristus nevrátí.

„Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši“ (Filipským 2,5).

„My však mysl Kristovu máme“ (1.Korintským 2,16).

Tato napomenutí od apoštola Pavla vyzývají Boží lid: „Ať se Kristův způsob smýšlení - celý způsob, jak Ježíš přemýšlel - stane i vaším způsobem přemýšlení.“ Máme usilovat o stejný způsob přemýšlení, jaký měl sám Ježíš.

„Jsme-li Duchem živi, Ducha také následujme.“ (Galatským 5,25) Apoštol Pavel nám dává jednoduchý výklad jasnými slovy: „Jestliže ve vás žije Duch Svatý, ať má plnou kontrolu nad vaším životem.“

Všichni musíme být vedeni Duchem. Byl poslán jako náš neustálý, neomylný průvodce a zůstává ve všech, kteří vyznávají Krista jako Pána a Spasitele. Většina křesťanů nemá problém přijmout, že nás Duch svatý vede k Ježíši ani nemáme žádný problém věřit tomu, že Duch v nás je v každém okamžiku neustále v práci.

Odpuštění není pouze jednorázový čin, ale způsob života, který přináší požehnání v Kristu. „Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují, abyste byli syny svého Otce, který je v nebesích.“ (Matouš 5,44-45)