Jesličky v Betlémě vypovídají přímo o Kristově vzkříšení! Ježíš byl plně člověkem, když se narodil – v děloze ho vyživovala Mariina krev – ale jeho narození bylo průlomem k věčnosti. Čteme: „Lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.“ (Matouš 4,16) Tím světlem je věčný život – vzkříšení ze smrti.

„Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: ‚Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.‘“ (Izajáš 9,5)

Když se naplnilo proroctví o Kristově narození, král Herodes, vládce nad Izraelem, se znepokojil a s ním celý Jeruzalém (Matouš 2,1-3). Patrně byli naprosto spokojeni se svou povrchností, mrtvým náboženstvím a netoužili potom, aby se věci měnily.

Může být křesťan opravdu osamělý? Slavný evangelista Billy Graham jednou řekl, že během mnoha let kontaktu s lidmi po celém světě, je, podle jeho názoru, osamělost největším problémem lidstva. Teoreticky nikdy nemůžeme být osamělí, protože Ježíš Kristus, Přítel nad všechny přátele, řekl: „Nezanechám tě, ani tě neopustím.“ (Židům 13,5) Žije v nás, a tak máme zdroje, ze kterých můžeme čerpat, a o kterých nevěřící nic neví.

Čím více se Amerika noří hlouběji do bezbožnosti, tím více Božích lidí chce jít svou vlastní cestou. Tito lidé netouží po ospravedlnění Kristem, ale chtějí žít podle sebe, bez toho, aby se mu odevzdali. Svými postoji říkají Pánu: „Dovol mi připojit se k tobě, abych byl v očích druhých lidí dobrý.“

Církve v Americe a po celém světě jsou plné miliónů lidí, kteří se nazývají křesťany, ale kteří nemají s Ježíšem žádné blízké obecenství. Netráví s Ním čas na modlitbách, ani nevezmou do ruky svou Bibli, aby uviděli, co od nich Pán žádá.

Prorokovi Jeremiášovi dal Bůh pro Izrael toto slovo: „Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, já uvedu na toto město i na všechna města kolem všechno zlo, které jsem nad ním vyhlásil, neboť jsou tvrdošíjní a neposlouchají má slova.“ (Jeremiáš 19,15) Jeremiášova slova natolik rozlítila velekněze, že byl za tato slova spoután a mučen. I přes toto utrpení nikdy nepochyboval o svém poslání. Věděl, že slovo dostal od Boha.

Matouš říká, že Ježíš mluvil v podobenstvích: „To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích…aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ,Otevřu svá ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa‘“ (Matouš 13,34–35).

Celá kniha Deuteronomium je složena z řady poselství na rozloučenou od Mojžíše, určených těm, kteří přežili čtyřicet let putování pouští a byli vyvolení k tomu, aby dostali do vlastnictví zaslíbenou zemi. Připomíná nové generaci důležitost poslušnosti.

„Znáte historii svých otců. Byli to lidé, které Bůh povolal, vyvolil a pomazal, ale ztratili pohled víry. Hospodin je tak velmi miloval, že je čas od času nesl ve své náruči. Ale oni přesto znovu a znovu proti němu reptali a působili mu bolest.“

Miluji slova jednoho starého chvalozpěvu: „Ó, jak vzácné štěstí pro mne, Ježíš můj že přítel jest. Co mne v srdci hněte, v domě, v modlitbě smím k němu nést.“ (Joseph M. Scriven). „Někdo má přátele ke své zkáze, ale některý přítel přilnul víc než bratr.“ (Přísloví 18:24).

Bůh rozšířil plnost své lásky k nám prostřednictvím daru svého Syna: „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16). A pro jeho velkou lásku k nám, i my můžeme k ostatním přistupovat láskyplně.

V Božím slově je mnoho příkladů neuvěřitelných událostí, které se staly, když se Boží lidé modlili. Například v 2. Královské čteme, že aramejský král obklíčil město, kde byl Boží lid. Bylo tam tak obrovské vojsko, že když je Elíšův služebník uviděl za hradbami města, ptal se: „Co budeme dělat? Jsou početnější a mocnější než my!“ (viz 2.Královská 6,15)

Elíša se modlil a řekl: „Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl!“ (2. Královská 6,17) Jinými slovy: „Ach, Bože, dal bys opět svému lidu uvidět a pochopit, že ne mocí ani silou, ale tvým Duchem?“

Apoštol Jan dostal zjevení slávy vyvýšeného Krista: „Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl: ‚Pojď sem, a ukážu ti, co se má stát potom.‘ Ihned jsem se ocitl ve vytržení Ducha: A hle, trůn v nebi, a na tom trůnu někdo seděl...“ (Zjevení 4:1-2).