Většinu svého života jsem měl zcela mylnou představu o pastýřích. Když jsem slyšel biblické příběhy o pastýři Davidovi, představoval jsem si, jak sedí na kameni, hraje na lyru a pozoruje, jak se ovce kolem něj tiše pasou. Před několika lety jsem ale měl v Rumunsku příležitost sledovat život pastýřů z první ruky a udělal jsem si o nich úplně jiný obrázek. Tito těžce pracující muži neustále hledají místo s čerstvou travou a pitnou vodou. Vstávají brzy ráno, vedou ovce, starají se o jejich potřeby a uchození se večer vracejí domů.

V současné době si dost lidí uvědomuje, že Bůh chce dát uzdravení a obnovení. Porozuměli tomu, že nás chce použít, ale nikoliv v naší síle ale v naší slabosti. Ostatně, Písmo nám neříká, abychom přišli před Boží trůn, když jsme silní; spíše máme přijít, když jsme slabí.

Našemu nebeskému Otci velmi záleží na tom, aby nás žádné „jiné učení“ neodvedlo od Ježíše. Víra mnohých křesťanů ztroskotala, protože kdysi dávno jim někdo řekl úžasné zaslíbení, které se nikdy nenaplnilo. Třeba něco jako: „Tvá služba bude nést ovoce, přivedeš tisíce lidských duší k Pánovi.“  Zcela je to odradilo a jejich víra se rozsypala na popel.

Často vlastníme něco vzácného, aniž bychom si toho dostatečně vážili. Jeden příběh vypráví o farmáři, který pracoval celý život na své malé farmě. Každý rok obdělával kamenitou půdu. Po jeho smrti farmu zdědil jeho syn, který také oral zemi – ale syn našel v zemi zlato. Pozemek byl plný zlata a on se rychle stal boháčem. Jeho otec si zlata nevšiml, i když bylo v zemi po celou dobu jeho života.

I dnes Bůh stále mluví se svým lidem. Mluví stále stejně, jako mluvil ve Starém zákoně, s apoštoly, nebo k rané církvi. Musíme ale si všimnout jedné věci: Bůh mluví jen k těm, kdo jsou připraveni mu naslouchat.

Marek říká: „Učil je mnohému v podobenstvích.“ (Marek 4,2) V této pasáži, mluvil Ježíš o muži, který rozséval zrno. Když dopověděl celý příběh, lidé byli zmatení a přemýšleli: „Kdo je tím rozsívačem, koho tím myslí? A co představuje zrno?“

Prorok Izajáš prorokuje o tom, co nastane, když Duch Svatý sestoupí na lidi. „Pak se pustina stane ovocným sadem a ovocný sad bude mít cenu lesa.“ (Izajáš 32,15) Říká, „Když Duch Svatý přichází, z místa kde dřív byla neplodná pustina, se stává pole připravené ke žni. Mrtvý pás země najednou oplývá plody a to pole s plodinami vyroste v celý sad. Rok za rokem budeš tento sad prořezávat a roubovat a soustavně budovat jeho úrodnost.

Nemůžeme porozumět evangeliu, pokud nepoznáme podstatu našeho Boha. „abyste měli oči vašeho srdce osvícené, abyste věděli“ (Efezským 1,18).

Evangelium nezačíná tím, že uznáte, že jste hříšníci a uvědomíte si, že Bůh má podivuhodný plán pro váš život. Ale začíná tím, že porozumíte milosti našeho slavného Otce.

Mnozí služebníci Boží dnes nesou těžká břemena a Bůh každému z nich chce připomenout: „Má spravedlnost je blízko, má spása vzejde, všechny lidi bude soudit má paže. Ve mně skládají naději ostrovy, čekají na mou paži.“ (Izaiáš 51,5)

Bůh říká: „Už jsem promluvil slovo o tvém vysvobození - zakotvil jsem je ve svých smluvních zaslíbeních - a již jsem natáhl svoji mocnou paži, abych tě vyvedl z tvé pouště. Proč si nenárokuješ, co jsem ti zaslíbil a nechodíš ve světle mé svobody, radosti a pokoje?“

Mnozí v Kristově těle se nechají oklamat satanem, což způsobuje zoufalství a zmatek Je zřejmé, že satan není v Božím domě poražen. Proč tomu tak je? Příliš mnoho kázání se dnes soustředí spíše na uspokojování potřeb lidí než na vítězný život v Kristu. Kazatelé jen nabízejí způsoby, jak něco dostat a zcela opomíjí naše nebeské postavení v Kristu. Pravdou je, že tento svět byl vždy utrápený, z čehož je vidět, že Boží lid vždy čelil nepříteli, který útočí ze všech stran. Okolnosti se mění, ale ďábel zůstává stejný.

V minulých dobách bylo slyšet v téměř každém nedělním církevním setkání:  „Ježíš přichází!“ Evangelisté přinášeli strhující poselství o naději Kristova návratu a v srdcích jeho následovníků byla boží bázeň a očekávání. Avšak v dnešní době se zřídka mluví o příchodu Pána, a zdá se, že jen málo spravedlivých služebníků touží po jeho návratu.