„Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. … Ten, který vás povolal, je svatý – právě tak buďte svatí v celém svém životě i vy. Je přece psáno: „Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“ (1.Petrova 1,13-16).

Aby věřící mohl s důvěrou žádat a přijímat od Pána, musí dodržovat zákony modlitby stanovené Otcem. Tyto pokyny se nacházejí na různých místech Písma a poslušnost otevírá proud požehnání z Otcovy ochotné ruky do našich natažených rukou.

Za prvé — k Bohu přistupujme ve jménu Ježíše. Prosme v důvěře v zásluhy Krista, my si nic zasloužit nemůžeme. Můžeme pokorně nepřetržitě přiznávat, že jsme bezmocní hříšníci, zachráněni milostí, nicméně cesta k Bohu a vyslyšení modliteb vede pouze skrze Ježíše.

Abychom se stali služebníky, kteří chodí v Boží autoritě, musíme stát takoví, jací jsme, tváří v tvář před Otcem. Když jsme Pánovi blízko, nutí nás to v pokoře pokleknout před jeho Svatou přítomností. Apoštol Pavel popisuje služebníky, kterým je tato autorita udělena, následovně: „Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží“ (2.Korintským 4,2).

Co může Boží lid v dnešní době plné nebezpečí a zla udělat pro to, aby se Pánovo srdce pohnulo lítostí? Máme jenom tak sedět a čekat na Jeho příchod, anebo máme nějaký úkol? A co máme dělat, když se okolní svět třese hrůzou? Neměli bychom povstat, vzít na sebe Boží zbroj a vyrazit do boje s nepřítelem? Jako následovníci Ježíše Krista máme v dnešní době zajisté nějakou úlohu, otázka je jakou. Nebo snad máme následovat zbytek světa a užít si, co se ještě dá? Ne, to nikdy!

Vypadá to, že se celý svět třese strachy z toho, co se děje. Skoro každý den se probouzíme do situace, která, jak se zdá, otřásá našimi základy. V minulém roce zažila země rekordní povodně, ničivé požáry, které zničily celá města, hurikány a zemětřesení. A pak tu máme nesporný a strmý morální úpadek společnosti.

„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“ (Jan 14,27)Toto úžasné slovo od Ježíše muselo učedníky ohromit. V jejich očích to byl skoro neuvěřitelný slib: Kristův pokoj se měl stát jejich pokojem. Těchto dvanáct mužů žaslo nad Ježíšovým pokojem, jehož byli svědky po dobu posledních tří let. Jejich Mistr byl vždy klidný, nikdy se nebál, nikdy nebyl rozrušený jakoukoli okolností. A nyní jim Ježíš sliboval úplně stejný pokoj!

„Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přece v něj věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší.“ (1.Petrova 1,6-9)

Každý pravý následovník Krista v dnešní době musí ve své mysli bojovat se všemi druhy názorů a hlasů, které jsou okolo něj. Každý křesťan bez výjimky se bude muset zapojit do této tajné války. V Písmu čteme, jak král David tento boj v mysli prožíval.

„Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají!... Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi zvedáš hlavu. Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá. -Sela-

Svět je svědkem jedné kalamity za druhou a nepokoj se šíří, proto se lidská srdce chvějí strachem před tím, co má přijít (viz Lukáš 21,26). V minulosti se naplnilo mnoho prorockých varování – zemětřesení, hlad a mor. Tehdy zájem o téma vytržení a konce světa vzrostl. Ale lidé přesto Boha nechali stranou. Věřící to pohnulo k modlitbám a přípravám, ale zdá se, že nevěřících se to nijak nedotklo. Zkrátka nejsou ochotni slyšet. Ježíš nám řekl, že až se tyto věci začnou dít, máme pohlédnout vzhůru a radovat se, protože naše vykoupení se přiblížilo (viz Lukáš 21,28).

Bůh nemá potěšení ve zkoušení svých dětí. Bible říká, že Kristus s námi v našich zkouškách soucítí, dotýkají se ho naše slabosti. Ve Zjevení 2,9 říká církvi: „Znám tvé soužení a chudobu.“ Vlastně říká:„Vím, čím si procházíte. Nemusíte tomu rozumět, ale já všechno vím.“

Je nezbytné porozumět této pravdě, protože Hospodin skutečně zkouší a testuje svůj lid. Písmo říká: „Ano, zkoušel jsi nás, Bože, přečišťoval jsi nás jako zlatník stříbro.“ (Žalm 66,10) Žalmista říká: „Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkroušení v srdci, zachraňuje ty, kdo mají zdeptaného ducha.“ (Žalm 34,19)