Krátce nato, co Ježíš byl ukřižován a pohřben, Petr a ostatní učedníci se rozhodli spolu setkat. Shromáždili se za zamčenými dveřmi, obávající se o své životy, když tu uslyšeli vzrušující slova: „On žije!“

Znenadání, Ježíš vstoupil skrz zamčené dveře ve svém vzkříšeném těle a řekl jim: „Pokoj vám“ (Jan 20,19) Říkal tím „Nebojte se! To jsem já, váš Pán.“ Teď mi řekni, pokud bys byl v té místnosti, nebylo by to tím nejúžasnějším, co jsi kdy viděl na vlastní oči? Nebyl bys přesvědčen tak, že bys už znovu nepochyboval?

Bible je plná varování, abychom Boha neuctívali naplano. Jestliže má dnešní církev myslet pouze pozitivně, pomáhat sama sobě a lidé se v ní mají cítit lépe, potom by toho mohli dosáhnout takoví současní guru, jako jsou Tony Robbins nebo Oprah Winfrey. Jenže v církvi nejde o to, co můžeme dělat my; jde o to, co může dělat Kristus.

Ježíš řekl, „Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.“ (Matouš 10,38) A také, „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.“ (Matouš 16,24) Také Pavel hlásal, „Já se však nechci chlubit vůbec ničím – kromě kříže našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je mi ukřižován svět a já světu.“ (Galatským 6,14)

Kniha Zjevení nám říká, že v posledních dnech satan povstane v hněvu a vyhlásí válku „pozůstatku“. Tento pozůstatek je Kristovo tělo, sestávající ze všech „kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova.“ (Zjevení 12,17)

V Kristově církvi mluvíme často o duchovním boji; boj, který je popsán ve Zjevení, je celosvětový útok, který satan vede proti Kristovu tělu: „A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým“ (Zj 13,7).

Jób se ptá: „Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci, že na něj dohlížíš každého rána a každou chvíli ho zkoušíš?“ (Jób 7,17-18, kurzíva přidána)

V Židům 12,1 čteme, že svět je obklopen zástupem svědků, kteří jsou s Kristem ve slávě. O čem tento velký zástup svědčí – a komu je jejich svědectví určeno? Hovoří svými životy a slovy k naší generaci tím, co je o nich zapsáno v Písmu. Věřím, že nám říkají tři věci:

Bůh právě teď koná nové věci ve své církvi. Toto úžasné dílo Ducha se neděje jen na jednom místě. Děje se po celém světě, ale není potřeba cestovat daleko, abyste ho viděli. Ve skutečnosti mohou být „nové Boží skutky“ velmi blízko, ve vašem sboru.

Když zvážíme náš způsob života coby Ježíšových následovníků, zjistíme, že většina z nás nezapadá do novozákonního modelu křesťanství. Kristus vyslal svých 12 učedníků, aby zvěstovali dobrou zprávu, uzdravovali nemocné, a ochotně šířili jeho království po celé zemi (viz Marek 16,15-18). Později vyslal 70 učedníků se stejnými pokyny (viz Lukáš 10,1-16). Oběma skupinám řekl: „Dělejte všechno, jak jsem vás naučil – kažte evangelium, uzdravujte nemocné, přinášejte mé království – v mém jménu. A nyní jděte do celého světa a konejte, co jsem vám přikázal.

Potřebujeme rozlišovat mezi samotou, osamělostí a osaměním. Samota je stav fyzického oddělení od dalších lidí. Je to čas, kdy rodina, přátelé a další lidé chybí v naší přítomnosti. Ale jen to, že jsme sami, neznamená nutně, že jsme opuštěni. Jednoduše berme tento čas, jak přichází, a uznejme, že život nemůže být vždy naplněn lidmi.

„Pánův den ovšem přijde jako zloděj.“ (2. Petrova 3,10) Bůh si používá věrné služebníky – někdy ty, kteří kážou celému národu, jindy skromné, neznámé, skryté modlitebníky – aby mohla zaznít slova varování. Jen ti, kteří nemilují tento svět a očekávají Pánův příchod, přijmou tato slova v srdci jako pravdivá.

Odvaha v modlitbě vychází z poznání něčeho, co se nazývá „závazný precedent“. Pokud pochopíte tuto pravdu, navždy to změní způsob, jakým se modlíte. Precedent je „předchozí případ“, který slouží jako příklad v následujících případech. „Závazný precedent“ je právní rozhodnutí učiněné v minulosti, které se v budoucnu stává autoritativním pravidlem pro podobné situace. Pro soudce to znamená, že musí přihlížet ke stanovisku, které již bylo učiněno.