Když nás začne přemáhat strach, musíme si uvědomit, jak velký je náš Bůh. Potřebujeme si připomenout všechna velká osvobození těch, kteří mu důvěřovali, a můžeme mít naději na stejnou velkolepou moc pro svoje současné zkoušky. Strach nemůže plně ovládnout žádného služebníka, který vidí Boží velikost a Boží majestát.

V životech lidí, kteří nezažívají Boží přítomnost, je spousta věcí v nepořádku, v nerovnováze, protože zde není zákon, směr nebo pravdivé učení, které by sloužilo jako průvodce životem. Člověk se tehdy stává soudcem sám nad sebou, dělá to, co uzná za vhodné. Je to smutné, ale děje se to dnes i v mnoha křesťanských rodinách. Chybí zde pokoj a spočinutí, protože každý jde za tím, po čem sám touží. Takový zmatek ale hluboce zarmucuje našeho Pána. Přesto tomu tak být nemusí. Přítomnost Boží přináší řád a jeho zaslíbení jsou neměnná. Boží slovo nás ujišťuje: „Když mě budete hledat, budu s vámi.

Kolik z nás skutečně rozumí tomu, co znamená kráčet v Duchu Svatém, žít s vášní, jakou měl Ježíš a důvěřovat Bohu vírou, která je nefalšovaná,  pravá a mocná? Víra, která nezná žádná omezení a ničeho se nebojí? Vírou, se kterou můžeme hledět ďáblu do očí a říkat: „Dále nemůžeš! Nade mnou už nemáš kontrolu! Jsi slabý, byl jsi odhalen a jsi bezmocný!“ Vírou, která pohne jakoukoliv horou, nehledě na to, jak je vysoká, široká nebo obtížná. To je víra, kterou Bůh potřebuje od těch, kteří chtějí vidět jeho moc.

Jeden verš z Božího slova vás podrží v jakékoli nebezpečné situaci, pokud mu zasvětíte celý svůj život. Milovaní, uchopte tento jediný verš, věřte mu a stane se vaším každodenním zdrojem víry:

„Vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve, než jej poprosíte.“ (Matouš 6,8)

„Člověka, jehož mysl je upevněna v tobě, budeš střežit dokonalým pokojem, protože tobě důvěřuje. Také na stezce tvých soudů, Hospodine, skládáme naději v tebe, naše duše touží po tvém jménu, chce si připomínat tebe.“ (Izajáš 26; 3,8)

Když přijdou dny, které jsou pro vás náročné, satan vás chce okrást o veškerou naději tím, že vás zahltí zlými předtuchami.  Tak se může stát, že vás pohltí strach z nejisté budoucnosti, nebo budete mrhat časem ve snaze hledat řešení.

Ježíš se modlil v zahradě Getsemane, když na něj přišla hodina zkoušky a hořký pohár na něj začal doléhat. Bylo to místo, kde vyplakal před Otcem svůj nejhlubší smutek. A bylo to také místo, kde vyhrál boj proti všem mocnostem a silám zla.

Někteří křesťané dnes říkají: „Naše generace není generací slz. Byli jsme povolání k chválám, a abychom vše přijímali vírou. Můžeme vyhlašovat Slovo Boží a každá hora se pohne. Máme jednoduše přemýšlet o Boží dobrotě.“ To je postoj moderní prosperitní církve.

Prorok Izajáš varuje, že v posledním čase Bůh „převrátí svět vzhůru nohama“. Vyhlašuje: „Hle, Hospodin nechává zemi zpustnout a pustoší ji, rozvrátí její povrch.“ (Izajáš 24,1) Podle tohoto proroctví přijde náhlý soud a změní v krátkém čase vše. Lidstvo uvidí rychle proběhnout destrukci města a národa. Svět již nikdy nebude stejný.

Mnoho lidí je frustrováno, protože i když mají velké poznání Božího Slova, mají málo životních zkušeností, jak podle něho žít. Bůh chce, abychom v sobě spojili to, co známe, s tím, jak žijeme.

Připadá vám, že je to už dlouho, co k vám Pán mluvil? Zdá se vám, že k vám nemluví, a naplnění slibů, které vám kdysi dal, je v nedohlednu?  Pravděpodobně jste začali chodit ve víře, důvěřovat Bohu a On vám řekl: „Vysvobodím Tě, a použiji tvůj život pro svou slávu.“ Když vám toto zaslíbil, stala se jeho slova radostí vašeho srdce a posilou do vašich dnů.  Ale nyní, uprostřed Božího ticha, se divíte, co se stalo s Jeho slovem.

Během posledních dnů své služby Ježíš trávil čas se svými učedníky a připravoval je, aby se mohli stát pilíři budoucí církve. Stále byli „pomalí, aby věřili“, muži malé víry, Ježíš je často napomínal za jejich nevěru. Viděl, že je v jejich srdcích překážka, kterou je třeba odstranit, jinak nikdy nedojdou ke zjevení nezbytnému pro vedení církve.