Czech Devotionals

Svět je svědkem jedné kalamity za druhou a nepokoj se šíří, proto se lidská srdce chvějí strachem před tím, co má přijít (viz Lukáš 21,26). V minulosti se naplnilo mnoho prorockých varování – zemětřesení, hlad a mor. Tehdy zájem o téma vytržení a konce světa vzrostl. Ale lidé přesto Boha nechali stranou. Věřící to pohnulo k modlitbám a přípravám, ale zdá se, že nevěřících se to nijak nedotklo. Zkrátka nejsou ochotni slyšet. Ježíš nám řekl, že až se tyto věci začnou dít, máme pohlédnout vzhůru a radovat se, protože naše vykoupení se přiblížilo (viz Lukáš 21,28).

Bůh nemá potěšení ve zkoušení svých dětí. Bible říká, že Kristus s námi v našich zkouškách soucítí, dotýkají se ho naše slabosti. Ve Zjevení 2,9 říká církvi: „Znám tvé soužení a chudobu.“ Vlastně říká:„Vím, čím si procházíte. Nemusíte tomu rozumět, ale já všechno vím.“

Je nezbytné porozumět této pravdě, protože Hospodin skutečně zkouší a testuje svůj lid. Písmo říká: „Ano, zkoušel jsi nás, Bože, přečišťoval jsi nás jako zlatník stříbro.“ (Žalm 66,10) Žalmista říká: „Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkroušení v srdci, zachraňuje ty, kdo mají zdeptaného ducha.“ (Žalm 34,19)

„O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu.“ (Žalm 27,4)

Když se podíváš na svůj život, jsi zklamaný z nesplněných očekávání? Možná ses roky za něco modlil a věřil Bohu, a nic z toho se nestalo. Nepřítel může našeptávat: „Tvé modlitby neměly žádný význam, vždyť jsi v životě nezažil žádnou změnu.“

„Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii a byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví: Milost vám a pokoj v hojnosti. Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději.

„Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (Lukáš 18,8) Proč by se Ježíš takto ptal? Ukazuje to na nedostatek víry, nikoliv pouze mezi světskými lidmi, ale také mezi Božím lidem.

Víra patří mezi jedno z nejprobíranějších témat v církvi. Ve jménu víry se podnikají velké projekty a konají mnohé skutky. Takže co Ježíš říká otázkou „Až zazní zvuk polnice, naleznu vůbec nějakou víru?“ Vodítko k zamyšlení nalézáme v epištole Židům: „Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha.“ (Židům 3,12)

Někdy přijde chvíle, kdy vám váš vztah ke Spasiteli připadá vlažný a odtažitý. Když se podíváme na život apoštola Petra, zjistíme, že třikrát zapřel Krista. Dokonce zašel tak daleko, že jeho žalobcům řekl „Neznám ho“ (Lukáš 22,57). Tento učedník si byl svým vztahem k Ježíši jistý. Ubezpečoval sebe i druhé: „Má láska ke Kristu nikdy nevychladne. Ostatní možná odpadnou, ale já za svého Pána zemřu“ (viz Matouš 26,35).

Je možné, aby křesťané byli duchovně nedbalí, žili bez modlitby, dny by ubíhaly a oni by nevyhledávali Boží slovo? Ano, Bible jasně varuje, že i pro oddané věřící je možné vzdalovat se od Krista. Nabízí nám mocné varování, jak si dát pozor na to, abychom neusnuli v půlnoční hodině: „Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem. Jestliže už slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné a každý přestupek i každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty, jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením?

„Neboť je čas, aby soud začal od domu Božího.“ (1.Petrova 4,17) Bůh chce, aby jeho církev byla bez poskvrny; opravdově touží po lidu, který je čistý a neposkvrněný světem. Chce v nás hluboce působit, aby nás pročistil a učinil nás vnímavé vůči svatému, bázeň vzbuzujícímu Bohu, kterému sloužíme.

Slovo soud má vícero významů. Může být přeloženo jako Boží hněv, to pro ty, kteří neposlouchají Hospodina; ale soud, který přichází na dům Boží, není hněvem Božím, spíše je jako proces rafinace. Přivádí nás k tomu, aby naše životy byly v souladu s tím, co pro nás má.

Není nic tak vzrušujícího, jako chodit každý den s Duchem Svatým. Hýbat se a dýchat v Boží moci. Naslouchat hlasu, který přichází do tvého ducha, a ve všem ho poslechnout. Jít, kamkoli ti řekne, abys šel a říct, co ti řekne, abys řekl. Pít ze studny jeho moudrosti, kterou ti vkládá do tvého srdce a mysli.

 „Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život.“ (Jan 6,63)