Ježíš nám říká, co máme udělat, když uvidíme otřesy ve světě: „A budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných před řevem a vlnobitím moře. Lidé budou omdlévat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět; neboť mocnosti nebes se zatřesou. A potom uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení.“ (Lukáš 21, 25-28)
Ježíš vypráví příběh o mladém muži, který si vzal svůj podíl dědictví a celý ho prohýřil. Skončil zlomený, zničený na zdraví a duchu, a když byl úplně na dně, rozhodl se vrátit do domu svého otce. Písmo říká: „I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.“ (Lukáš 15,20)
„Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. … Ten, který vás povolal, je svatý – právě tak buďte svatí v celém svém životě i vy. Je přece psáno: „Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“ (1.Petrova 1,13-16).
Aby věřící mohl s důvěrou žádat a přijímat od Pána, musí dodržovat zákony modlitby stanovené Otcem. Tyto pokyny se nacházejí na různých místech Písma a poslušnost otevírá proud požehnání z Otcovy ochotné ruky do našich natažených rukou.
Za prvé — k Bohu přistupujme ve jménu Ježíše. Prosme v důvěře v zásluhy Krista, my si nic zasloužit nemůžeme. Můžeme pokorně nepřetržitě přiznávat, že jsme bezmocní hříšníci, zachráněni milostí, nicméně cesta k Bohu a vyslyšení modliteb vede pouze skrze Ježíše.
Abychom se stali služebníky, kteří chodí v Boží autoritě, musíme stát takoví, jací jsme, tváří v tvář před Otcem. Když jsme Pánovi blízko, nutí nás to v pokoře pokleknout před jeho Svatou přítomností. Apoštol Pavel popisuje služebníky, kterým je tato autorita udělena, následovně: „Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží“ (2.Korintským 4,2).
Co může Boží lid v dnešní době plné nebezpečí a zla udělat pro to, aby se Pánovo srdce pohnulo lítostí? Máme jenom tak sedět a čekat na Jeho příchod, anebo máme nějaký úkol? A co máme dělat, když se okolní svět třese hrůzou? Neměli bychom povstat, vzít na sebe Boží zbroj a vyrazit do boje s nepřítelem? Jako následovníci Ježíše Krista máme v dnešní době zajisté nějakou úlohu, otázka je jakou. Nebo snad máme následovat zbytek světa a užít si, co se ještě dá? Ne, to nikdy!
Vypadá to, že se celý svět třese strachy z toho, co se děje. Skoro každý den se probouzíme do situace, která, jak se zdá, otřásá našimi základy. V minulém roce zažila země rekordní povodně, ničivé požáry, které zničily celá města, hurikány a zemětřesení. A pak tu máme nesporný a strmý morální úpadek společnosti.
„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“ (Jan 14,27)Toto úžasné slovo od Ježíše muselo učedníky ohromit. V jejich očích to byl skoro neuvěřitelný slib: Kristův pokoj se měl stát jejich pokojem. Těchto dvanáct mužů žaslo nad Ježíšovým pokojem, jehož byli svědky po dobu posledních tří let. Jejich Mistr byl vždy klidný, nikdy se nebál, nikdy nebyl rozrušený jakoukoli okolností. A nyní jim Ježíš sliboval úplně stejný pokoj!
„Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přece v něj věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší.“ (1.Petrova 1,6-9)
Každý pravý následovník Krista v dnešní době musí ve své mysli bojovat se všemi druhy názorů a hlasů, které jsou okolo něj. Každý křesťan bez výjimky se bude muset zapojit do této tajné války. V Písmu čteme, jak král David tento boj v mysli prožíval.
„Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají!... Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi zvedáš hlavu. Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá. -Sela-