„Chvála našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina.“ (Žalm 40,4)

„Na domech, v nichž budete, budete mít na znamení krev. Když tu krev uvidím, pominu vás a nedolehne na vás zhoubný úder, až budu bít egyptskou zemi.“ (Exodus 12,13)

Jabbok je potok, na jehož břehu Jákob zápasil s Bohem, až úplně kapituloval. Jabbok je příkladem místa, kde křesťané bojují své soukromé války. Nejsou zde žádní poradci, žádní přátelé ani pomocníci - jen ty a Bůh. Zde Jákob odvrhl svou poslední modlu a dosáhl největšího vítězství. Zde dostal svou novou podstatu a nové jméno - Izrael.

Ježíš u Lazarovy hrobky plakal, přestože věděl, že ho za chvíli vzkřísí k životu. Vždyť právě proto do Betanie přišel. „Ježíšovi vstoupily do očí slzy. Židé říkali: ‚Hle, jak jej miloval!‘ Někteří z nich však řekli: ‚Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?‘ Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu.“ (Jan 11,35-38)

Bůh se svými dětmi nevtipkuje, když slibuje, „Víme, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru.“ (Římanům 8,28) A nelže, když slibuje  „Hospodinovy oči hledí na spravedlivé, jeho uši slyší jejich volání o pomoc … Když úpěnlivě volají, Hospodin je vyslýchá, vysvobozuje je ze všech jejich soužení. (Žalm 34:16,18)

„Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré“ (Gen 1,31). V Genesis v kapitolách 1 a 2 čteme o úžasném Božím stvoření. Adam a Eva mají krásné společenství se svým Otcem v zahradě Edenu – ale v zahradě byl současně i had. „Had byl nejchytřejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil“ (Genesis 3,1). Toto prohnané stvoření plné falše pokoušelo Evu, která do celé věci zatáhla svého manžela, a oba pak podlehli hlasu pokušitele.

Když se Jozue stal vůdcem Izraele, vedl jej k velkým vítězstvím nad Jerichem a Ajem. Bůh učinil pro Izraelity mnoho ohromujících zázraků. Jozuovo vedení bylo bezchybné, až na jedno velmi špatné rozhodnutí. Úskoční Gibeóňané ho lstí přemluvili k tomu, aby s nimi uzavřel smlouvu, a Izraelci se nezeptali Boha (viz Jozue 9,3-13). „Izraelští muži si tedy vzali z jejich zásob, aniž se zeptali na Hospodinův výrok. Jozue tedy s nimi uzavřel mír a uzavřel s nimi smlouvu.“ (Jozue 9;14-15)

„Nakonec, moji bratři, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti ďáblovým nástrahám. Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti… duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech… V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste“ (Efezským 6:10-12,18).

„Nezanedbávejme společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.“ (Židům 10,25)

Je pro nás požehnáním uctívat společně s ostatními věřícími našeho Pána. Zpívat písně, slyšet výklad jeho vzácného Slova, pozvedat společně hlas v modlitbách, milovat a být milován. To jsou prostředky, kterými Pán posiluje naše srdce.

Ve Starém zákoně je příběh, který nejlépe znázorňuje, co znamená být zachován díky Boží moci. Najdeme ho v 1. Královské, v šesté kapitole.