Mnoho hlasů v dnešní církvi volá po novém druhu lásky, kterou mají křesťané projevovat. Mluví o lásce, ve které se biblická pravda musí ohýbat s dobou. Podle jejich evangelia není potřeba osobní posvěcení a proměna, stačí přijmout Krista. Pokání není nutné. Cílem tohoto evangelia je jednoduše odstranit každou bariéru pro osobní přijetí Krista.
Ježíš řekl, že přišel, aby hledal a zachránil ztracené. Měl moc podmanit si větry a vlny, přesto, když přišel, pokorně sloužil. Evangelia nám říkají, že trpělivě naslouchal volání lidí se zlomeným srdcem. Mnozí Krista prosili, aby je vysvobodil z jejich utrpení a naplnil jejich potřeby. Uzdravoval nemocné, otevíral oči slepých, hluchým dával sluch, uvolnil svázané jazyky a uzdravoval mrzáky, aby chodili. Ježíš osvobozoval zajatce z každé podoby otroctví - dokonce vzkřísil mrtvé.
Když nás začne přemáhat strach, musíme si uvědomit, jak velký je náš Bůh. Potřebujeme si připomenout všechna velká osvobození těch, kteří mu důvěřovali, a můžeme mít naději na stejnou velkolepou moc pro svoje současné zkoušky. Strach nemůže plně ovládnout žádného služebníka, který vidí Boží velikost a Boží majestát.
V životech lidí, kteří nezažívají Boží přítomnost, je spousta věcí v nepořádku, v nerovnováze, protože zde není zákon, směr nebo pravdivé učení, které by sloužilo jako průvodce životem. Člověk se tehdy stává soudcem sám nad sebou, dělá to, co uzná za vhodné. Je to smutné, ale děje se to dnes i v mnoha křesťanských rodinách. Chybí zde pokoj a spočinutí, protože každý jde za tím, po čem sám touží. Takový zmatek ale hluboce zarmucuje našeho Pána. Přesto tomu tak být nemusí. Přítomnost Boží přináší řád a jeho zaslíbení jsou neměnná. Boží slovo nás ujišťuje: „Když mě budete hledat, budu s vámi.
Kolik z nás skutečně rozumí tomu, co znamená kráčet v Duchu Svatém, žít s vášní, jakou měl Ježíš a důvěřovat Bohu vírou, která je nefalšovaná, pravá a mocná? Víra, která nezná žádná omezení a ničeho se nebojí? Vírou, se kterou můžeme hledět ďáblu do očí a říkat: „Dále nemůžeš! Nade mnou už nemáš kontrolu! Jsi slabý, byl jsi odhalen a jsi bezmocný!“ Vírou, která pohne jakoukoliv horou, nehledě na to, jak je vysoká, široká nebo obtížná. To je víra, kterou Bůh potřebuje od těch, kteří chtějí vidět jeho moc.
Jeden verš z Božího slova vás podrží v jakékoli nebezpečné situaci, pokud mu zasvětíte celý svůj život. Milovaní, uchopte tento jediný verš, věřte mu a stane se vaším každodenním zdrojem víry:
„Vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve, než jej poprosíte.“ (Matouš 6,8)
„Člověka, jehož mysl je upevněna v tobě, budeš střežit dokonalým pokojem, protože tobě důvěřuje. Také na stezce tvých soudů, Hospodine, skládáme naději v tebe, naše duše touží po tvém jménu, chce si připomínat tebe.“ (Izajáš 26; 3,8)
Když přijdou dny, které jsou pro vás náročné, satan vás chce okrást o veškerou naději tím, že vás zahltí zlými předtuchami. Tak se může stát, že vás pohltí strach z nejisté budoucnosti, nebo budete mrhat časem ve snaze hledat řešení.
Ježíš se modlil v zahradě Getsemane, když na něj přišla hodina zkoušky a hořký pohár na něj začal doléhat. Bylo to místo, kde vyplakal před Otcem svůj nejhlubší smutek. A bylo to také místo, kde vyhrál boj proti všem mocnostem a silám zla.
Někteří křesťané dnes říkají: „Naše generace není generací slz. Byli jsme povolání k chválám, a abychom vše přijímali vírou. Můžeme vyhlašovat Slovo Boží a každá hora se pohne. Máme jednoduše přemýšlet o Boží dobrotě.“ To je postoj moderní prosperitní církve.
Prorok Izajáš varuje, že v posledním čase Bůh „převrátí svět vzhůru nohama“. Vyhlašuje: „Hle, Hospodin nechává zemi zpustnout a pustoší ji, rozvrátí její povrch.“ (Izajáš 24,1) Podle tohoto proroctví přijde náhlý soud a změní v krátkém čase vše. Lidstvo uvidí rychle proběhnout destrukci města a národa. Svět již nikdy nebude stejný.
Mnoho lidí je frustrováno, protože i když mají velké poznání Božího Slova, mají málo životních zkušeností, jak podle něho žít. Bůh chce, abychom v sobě spojili to, co známe, s tím, jak žijeme.