Slovo „sláva“ můžeme použít různými způsoby. Například mluvíme o slávě, která sestoupila ve shromáždění; nebo o přítomnosti Ducha v našem středu. Je to hluboké a obdivuhodné. Jednoho dne všichni odejdeme do slávy — do nebe. Haleluja! I v tobě sídlí Boží sláva! Už když jste se formovali v lůně matky, do vaší bytosti byla vdechnuta Boží sláva.

„Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu. (Židům 4,15)

Pán nás nevolá k trůnu milosti, když máme všechno, ale tehdy, když něco potřebujeme. Volá nás nikoliv proto, že bychom byli silní, ale protože ví, že jej potřebujeme a protože touží, abychom dokončili práci, kterou nás pověřil vykonat pro tuto generaci.

Pán řekl: „Šimone, Šimone, hle, satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici, ale já jsem se za tebe modlil, aby tvá víra neselhala.“ (Lukáš 22,31-32) Ježíš předem věděl, že bude Petr tříben, ale nezabránil tomu, protože tento proces byl potřebný. Ale Ježíš jedním dechem dodal: „Modlil jsem se za tebe“. Řekl, „Modlil jsem se za tebe“, nikoliv „Budu se za tebe modlit“. Nejspíš už dlouhé hodiny strávil v rozhovorech s Otcem o Petrovi. O tom, jak ho má rád, jak potřebný je v Božím království, jak si ho cení jako přítele.

„Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem.“ (1. List Janův 3,18)

Když se zeptáte kteréhokoliv křesťana „Miluješ Ježíše?“ odpoví: „Rozhodně ano!“ Ale samotná slova neobstojí ve světle Božího slova. Ježíš řekl dvě věci, které odhalí vaši lásku k němu, a pokud se neprojeví ve vašem životě, vaše láska k Ježíši je pouhým slovem namísto toho, aby byla „v skutcích a v pravdě“. Těmito dvěma důkazy jsou za prvé, poslušnost každém Ježíšovu příkazu, a za druhé projev jeho přítomnosti ve vašem životě.

„Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal. Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k Němu přistupuje, musí věřit, že Bůh je a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ (Židům 11,5-6)

Sloužíme Bohu naděje! Řecké slovo pro naději je elpo, což znamená „vyhlížet vpřed s radostnou důvěrou a očekáváním.“ Apoštol Pavel napsal Římanům: „Ať Bůh naděje vám dá plnost radosti a pokoje ve víře, aby ve vás mocí Ducha Svatého překypovala naděje.“ (Římanům 15,13)

„Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, i když jsme byli mrtvi pro svá provinění, obživil nás spolu s Kristem — milostí jste zachráněni a spolu s ním nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši, aby ukázal v budoucích dobách oplývající bohatství své milosti v dobrotě k nám v Kristu Ježíši.“ (Efezským 2,4-7)

„Nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.“ (2. Korintským 4,18)

Dnešní církev je plná mlčících svatých, kteří nechtějí dělat rozruch. Konec konců, nikdo si nepřeje potíže! Někteří učedníci ale byli potížisté. Pavel a Silas chodili v moci Ducha a „ve službě našeho Pána Ježíše Krista nasadili svůj život“ (Skutky 15,26). Při jedné příležitosti se Pavel setkal s věštkyní a vyhnal z ní zlého ducha, což vyvolalo v celém městě pozdvižení. Majitelé této osvobozené otrokyně přivlekli Pavla a Silase na náměstí před městskou správu. Potom je zbili a uvrhli do vězení (viz Skutky 16,16-24).

Ježíš přijde brzy! „Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy, jako první, vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy.“ (1.Tesalonickým 4,16-18)

V řečtině slovo povel znamená pobídnout slovem, probudit, přimět k akci. Všichni živí uslyší hlas anděla: „Je přede dveřmi! Ten, kterého milujete, přišel, aby vás odvedl pryč.“