Mlhavý oblak, který často padal a zakryl Boží lid, není skvrnou v Božím rukopisu. S Ježíšem přicházejí mraky jako součást Jeho slávy. Mraky opravdu nejsou naši nepřátelé; neskrývají Jeho tvář. Nejedná se o varování před blížící se bouří. Jakmile pochopíte, že mraky jsou nástroji Boží lásky, neměli byste se jich již obávat.

Nikdy nebudete rozumět svým zkouškám a utrpením, dokud nepochopíte význam svatých mraků.

„Hospodin šel před nimi ve dne v oblakovém sloupu, aby je cestou vedl ... !“ (Exodus 13,21)

Král David řekl: „Hospodine, můj Bože, ty jsi s námi učinil mnoho svých divů a úmyslů … je jich víc, než se dá vypovědět.“ (Žalm 40,6)

„A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože!“ (Žalm 139,17)

Když jsem stoupal vzhůru po venkovské silnici v New Jersey, měl jsem dobrý rozhovor s Pánem. Plakal jsem: „Pane, nemůžu žít se strachem a starostmi všeho druhu. Chci čelit tomu, co budoucnost přináší v pokoji, radosti a prosté důvěře! Chci úplnou svobodu od všech strachů a starostí!“

„Tu přišel jeden představený synagogy … a sotva (Ježíše) spatřil, padl mu k nohám a úpěnlivě prosil: ‚Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!‘“ (Marek 5,22)

p.p1 {margin: 0.0px 0.0px 0.0px 0.0px; text-align: right; font: 15.0px 'Times New Roman'; color: #000000} p.p2 {margin: 0.0px 0.0px 0.0px 0.0px; text-align: right; font: 15.0px 'Times New Roman'; color: #000000; min-height: 17.0px} span.s1 {font-kerning: none}

„Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky“ (Jóel 2,25).

Připadají ti léta před tím, než jsi činil pokání a odevzdal vše Ježíši, jako ztracená? Možná si pomyslíš „ Jak hluboko jsem mohl ve známosti života v Kristu být. Už jsem mu mohl dávno odplácet jeho lásku. Nikdy už nestihnu nahradit ztracená léta.“

Ve Starém zákoně čteme příběh o judském králi Chizkiáši, který obdržel dopis od ďábla. Sice jej podepsal asyrský král Sancheríb, dopis ale pocházel přímo z pekla. Sancheríb znamená „muž hříchu“ a představuje satana, boha tohoto světa.

David stále znovu svědčil: „V Hospodina doufám“ (Žalm 11,1). V hebrejštině kořen slova doufat znamená „vrhnout se ze srázu“ — tedy být jako dítě, které slyší svého otce říkat: „Skoč!“ a které s důvěrou poslechne a vrhne se do otcovy náruče.

„Když bylo Abramovi devadesát devět let, ukázal se mu Hospodin, a řekl mu: ‚Já jsem Bůh silný všemohoucí; choď stále přede mnou a buď dokonalý!‘“ (Genesis 17,1)

David se rozhodl ve svém srdci, že příkaz bude poslouchat a řekl, „Obezřetně půjdu bezúhonnou cestou … Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě“ (Žalm 101,2).

Tento Hospodinův příkaz nalézáme i v Novém zákoně, kde čteme, že Ježíš řekl: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5,48)