Jedním z největších požehnání skutečných věřících je znát Boží hlas. I dnes můžeme slyšet Boží hlas stejně jako Abraham, Mojžíš, Samuel, David, jako Pavel, Petr a apoštolové.

Bůh vždy hledal lidi, kteří by naslouchali jeho hlasu. Ale v dnešní době se mnoho hlasů snaží předstírat, že jsou Božími hlasy, a tisíce lidí jsou jimi vedeny na scestí. Svůj život vložili do rukou učitele nebo kazatele, který se jim pak stal Bohem. Ale nikdo není neomylný, a proto musíte sami rozpoznat a slyšet Boží hlas, abyste posoudili správnost toho, co se učí.

Někteří lidé si myslí, že věřící by měli být vždy optimističtí, vždy si jisti tím, kam jít, sebevědomí a spokojení, ale mnohokrát naše úsměvy maskují bolest, zmatek a utrpení. Všichni skuteční muži a ženy Boží tyto věci zakusili. Pokud se cítíte duchovně, fyzicky a emocionálně zkrachovalí a víte, že bez dodání Kristovy nadpřirozené síly jednoduše nedokážete pokračovat, nejste sami. Ale buďte ujištěni tím, že i pro vás je připraveno vítězství!

„Pavel, z Boží vůle apoštol Ježíše Krista, svatým v Efezu a věrným v Kristu Ježíši. Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.“ (Efezským 1,1-2). Apoštola Pavla si vyvolil Bůh. Povolal jej z života, který žil dříve a přetvořil jej v někoho docela jiného. Na počátku epištoly bratřím do Efezu můžeme sledovat, jak z Pavlova srdce tryská chvála Pánu Ježíši, jeho velikosti a božství (viz Ef 1,3-14).

Když ďábel láká věřící k hříchu, je důležité, aby si uvědomili, že rád maluje nádherný a idylický obraz, ale nenamaluje ho celý – zamlčí nám utrpení, ztrátu, zármutek a bolest srdce. To dělá, aby tě vyřadil z boje. Nejpravděpodobněji to udělal na střeše, kde král David pozoroval ženu jiného muže. V onu kritickou chvíli David viděl před sebou obraz a učinil špatné rozhodnutí, kvůli kterému se dopustil cizoložství.

„Dokonce vynášeli nemocné i na ulici a kladli je na lehátka a na nosítka, aby na některého padl aspoň Petrův stín, až půjde kolem.“ (Skutky 5,15)

Apoštolové žili a sloužili v období zázraků. Dokonce i diakoni jako Štěpán a Filip, kteří sloužili u stolů, byli zmocněni Duchem svatým a dělali zázraky. Petr byl tak plný Ducha svatého, že nemocné přinášeli na ulice na lehátkách a nosítkách, aby jeho stín na ně padl a oni byli uzdraveni. Nebylo výjimečné vidět chromé, kteří byli uzdraveni a přišli do chrámu.

První církev se zrodila v zářivé slávě. Duch Svatý na ni sestoupil jako oheň a první křesťané mluvili v jazycích a prorokovali. Bázeň Boží na ně padla i na všechny, kteří je viděli a mnozí se obrátili. Byla to vítězná církev, nebála se Satana, neuctívala modly, ani soužení a pronásledování ji nezničilo. Byla to církev obmytá krví, která vítězně žila i umírala.

Pán touží po blízkém vztahu se svými drahými dětmi. Touží být o samotě s tím, koho miluje. „Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí zjevně.“ (Matouš 6,6)

Pýcha je na vrcholu seznamu věcí, které Bůh nenávidí. „Neboť všechno, co je ve světě — žádost těla, žádost očí a pýcha života — není z Otce, ale ze světa.“ (1.Janova 2,16)

Většina křesťanů by připustila, že ještě nejsou u cíle, a v jejich životech jsou oblasti, které je třeba zlepšit, ale jen málo z nich by se považovalo za pyšné. Pýcha je nezávislost — pokora je závislost. Pýcha je neochota čekat, až Bůh bude jednat ve svém čase a svým způsobem. Pýcha se žene, aby vzala věci do svých rukou, když se zdá, že Bůh nepracuje dostatečně rychle.

„Nyní vím, že mě už neuvidí nikdo z vás, k nimž jsem na svých cestách přišel hlásat Boží království“ (Skutky 20,25).

Pavel vytrvale hlásal evangelium Ježíše Krista a dnem i nocí vyučoval v církvích. Všude snášel kruté pronásledování, a když mu Duch svatý oznámil, že bude trpět, shromáždil starší církve v Efezu. Když jim vyjádřil svou lásku, zanechal jim také důležité instrukce.

Kdykoli se modlíme, je životně důležité rozlišovat mezi čtyřmi různými Ježíšovými pokyny.  Když to uděláme, může nám to poskytnout průlomové načasování, které potřebujeme v souvislosti s jeho vůlí. U každé modlitby či předsevzetí v životě potřebujeme rozlišit, zda Ježíš říká jednu z těchto čtyř věcí: