Připadá vám, že je to už dlouho, co k vám Pán mluvil? Zdá se vám, že k vám nemluví, a naplnění slibů, které vám kdysi dal, je v nedohlednu? Pravděpodobně jste začali chodit ve víře, důvěřovat Bohu a On vám řekl: „Vysvobodím Tě, a použiji tvůj život pro svou slávu.“ Když vám toto zaslíbil, stala se jeho slova radostí vašeho srdce a posilou do vašich dnů. Ale nyní, uprostřed Božího ticha, se divíte, co se stalo s Jeho slovem.
Během posledních dnů své služby Ježíš trávil čas se svými učedníky a připravoval je, aby se mohli stát pilíři budoucí církve. Stále byli „pomalí, aby věřili“, muži malé víry, Ježíš je často napomínal za jejich nevěru. Viděl, že je v jejich srdcích překážka, kterou je třeba odstranit, jinak nikdy nedojdou ke zjevení nezbytnému pro vedení církve.
„Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne?“ (Lukáš 10,4) Ježíš tu mluví o ovci, která byla v ohradě. Očividně se jedná o členku Ježíšova stáda, kterou dobrý pastýř dobře krmil a opatroval. Přesto se tato ovečka ztratila, a tak se ji pastýř vydal hledat.
Když Petr a učedníci viděli, co se stalo o Letnicích, Petr okamžitě vstal a prohlásil: „Děje se, co bylo předpovězeno ústy proroka Joele … v těch dnech vyliji svého Ducha“‘ (Skutky 2;16,18). Stejně tak i my můžeme v Písmu vidět to, co Duch svatý dělá v těchto posledních dnech – v této poslední hodině.
Prorok Malachiáš předkládá dvojí proroctví: Nejprve mluví k bezbožnému, materialistickému, světskému, zábavě oddanému a bláznivému světu. A podruhé mluví k těm, kteří milují Pána a bojí se ho.
Když Ježíš sloužil velkému zástupu, začali být lidé hladoví. Vzal svého učedníka Filipa stranou a položil mu důležitou otázku: „Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: ‚Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?‘“ (Jan 6,5-6)
Ježíš říkal: „Podívejte se, jsou zde tisíce hladových lidí. Jak je nakrmíme? Co si myslíte, že bychom měli dělat?“ Jak neuvěřitelně milující je Pán. Věděl, co má udělat; to nám říká ten verš. Ale chtěl dát lekci Filipovi, stejně jako i nám dnes.
Když se podíváme na Abrahama ve Starém zákoně, uvidíme muže, jehož život byl tak naplněn Boží přítomností, že i pohané kolem něj poznali rozdíl mezi jejich životy a jeho: „Abímelek… řekl Abrahamovi: Bůh je s tebou ve všem, co děláš.“ (Genesis 21,22). Tento pohanský král tím říkal: „Na tobě je něco jiného, Abrahame. Bůh je s tebou, ať jsi kdekoli.“
Ať tomu věříme nebo ne, je pravdou, že Satan je v akci – jeho mise je jednoduchá a zaměřená na jediný cíl. Snaží se zničit naši vášeň a je rozhodnut uspět. Představte si, jak úspěšný může být, pokud splní tento jediný cíl. Proto tuto jedinou věc zoufale potřebuje dosáhnout.
Pokud se Satanovi podaří ukrást naši vášeň a sebrat nadšení pro Ježíše, odradit nás od tužby získávat duše a svět pro Krista, jednoduše se mu podaří udržet vládu nad světem. On zná pravdu, a ze všech sil pracuje, aby se to stalo. A v mnoha ohledech se mu to daří.
Nebojácný prorok Jeremiáš, mocný kazatel svatosti a pokání, měl mysl Boží a chodil v bázni před Hospodinem. Nicméně když čteme Jeremiáše 20. kapitolu, nacházíme tohoto velkého muže, jak se trápí ve strašlivém zatmění víry.
„Bůh každému udělil míru víry.“ (Římanům 12,3) Každému věřícímu je dána porce či míra víry a tento příděl musí být zbudován v neotřesitelnou, neochvějnou víru. Jak se to stane? K tomu, aby víra rostla a sílila, vede jediná cesta - naslouchání a důvěra k Božímu slovu.
„Pochválen buď … Bůh veškeré útěchy! On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.“ (2.Korintským 1,3-4) Všude po celém světě lidé procházejí utrpením a zkouškami a Pán slibuje, že nás při tom bude utěšovat. Všimni si, že se tady vůbec nemluví o vysvobození z bitvy; je nám pouze řečeno, že nás Duch svatý utěší, abychom své zkoušky vydrželi a zůstali v nich nepohnutelní.