„Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků. Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.“ (List Jakubův 1,2-5)

Písmo nám poskytuje nespočet příkladů toho, jak Boží přítomnost zmocňuje jeho lid žít pro něj. Vezměme si například Mojžíše. Byl přesvědčen o tom, že bez Boží přítomnosti v jeho životě pro něj nemá smysl se o cokoli pokoušet. Když hovořil s Hospodinem tváří v tvář, prohlásil odvážně: „Nemá-li s námi jít tvá přítomnost, nikam nás odsud nevoď.“ (Ex 33,15) Říkal: „Hospodine, když nejsi s námi, nebudeme to dělat. Neuděláme ani jeden krok bez ujištění o tvé přítomnosti.“

„Jásej Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu!“ (Žalm 100,1-2)

„Avšak spravedliví se budou radovat a veselit před Bohem, budou radostně jásat.“ (Žalm 68,4)

„Kéž se radují všichni, kteří v tobě mají útočiště. Navěky budou jásat a ty je budeš chránit. Kéž se z tebe veselí ti, kdo milují tvé jméno!“ (Žalm 5,12)

Bůh skutečně chce, aby mu jeho děti sloužily s radostí a vděčností, což je výsledkem základní pravdy - jsme pod jeho ochrannými křídly! Nepřeje si, abychom byli poražení, skleslí a bez víry.

Když byli Izraelité vysvobozeni z Egypta a přešli Rudé moře, jejich víra byla na vrcholu. Zpívali, tancovali a chválili Boha za to, že projevil svoji osvobozující moc. „Hospodin je má záštita a píseň … Tvá pravice, Hospodine, je velkolepá v síle … Hospodin kraluje navěky a navždy.“ (Exodus 15; 2,6,18)

„Hojnost radosti je tvá přítomnost, ve tvé pravici je věčné blaho.“ (Žalm 16,11)

Křesťané jsou stále více nespokojeni se stavem věcí ve světě a v církvi. Říkají: „Bůh má pro nás něco víc! Vyzývá nás, abychom Ho poznali lépe. A my chceme poslechnout Jeho volání.“ Začínají se postit a modlit za větší duchovní hloubku.

„Děkuji svému Bohu při každé vzpomínce na vás a vždy ve všech svých modlitbách za vás všechny prosím s radostí, jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.

Vždyť je správné, že o vás všech takto smýšlím, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti, i když jsem ve vězení, zodpovídám se před soudem a obhajuji evangelium.

Bůh se zajímá o naše duchovní ovoce a nikoliv o to, co pro něj děláme. Boží charakter, který si Bůh přeje, v nás může vypůsobit pouze Jeho Duch. Podívejme se na Pavlovu modlitbu za věřící v Kolosách: „Modlím se, abyste žili život hodný Pána a potěšili ho v každém směru: nesli ovoce dobrých skutků a rostli v poznání Boha“ (viz Koloským 1,10).

 „Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a všechno vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.“ (Matouš 6,33-34)

Vytrvalá víra znamená svěřit všechny věci do rukou Božích. Vytrvalá víra říká Pánu: „Svěřuji každou událost, každou potřebu do tvých rukou. A držím se tvého zaslíbení, ve kterém ses zavázal, že tvá vševědoucnost a všemohoucí moc mě zachová.“

„Odhoďte proto všechnu zlobu, každou lest, pokrytectví, závist i všechno pomlouvání a jako čerství novorozenci se dožadujte neředěného mléka Božího slova, abyste jím rostli ke spáse.“ (1.Petrova 2,1-2)

Tvoje pocity samozřejmě neovlivňují tvé spasení nebo vztah s Pánem. Spíše se tě snaží oklamat nebo okrást o pokoj a o radost v Kristu. Dokonce tě mohou obtěžovat nebo obviňovat. V té chvíli ale zjišťuješ, že některé znepokojivé pocity jsou vzkazy od nepřítele, který tě chce přivést k zoufalství a strachu.