„Pánův den ovšem přijde jako zloděj.“ (2. Petrova 3,10) Bůh si používá věrné služebníky – někdy ty, kteří kážou celému národu, jindy skromné, neznámé, skryté modlitebníky – aby mohla zaznít slova varování. Jen ti, kteří nemilují tento svět a očekávají Pánův příchod, přijmou tato slova v srdci jako pravdivá.
Odvaha v modlitbě vychází z poznání něčeho, co se nazývá „závazný precedent“. Pokud pochopíte tuto pravdu, navždy to změní způsob, jakým se modlíte. Precedent je „předchozí případ“, který slouží jako příklad v následujících případech. „Závazný precedent“ je právní rozhodnutí učiněné v minulosti, které se v budoucnu stává autoritativním pravidlem pro podobné situace. Pro soudce to znamená, že musí přihlížet ke stanovisku, které již bylo učiněno.
Možná právě prožíváš dobré období - bez velkého stresu, bez odvahu beroucích zkoušek nebo hluboké bolesti. Jsem Bohu vděčný za to, že dává taková období do života svých dětí. Ale z Písma víme, že bouřky a velké zkoušky stejně jednou přijdou na všechny, kteří opravdově vše odevzdali Kristu. „Mnoho zla přichází na spravedlivého, ale Hospodin jej ze všeho vysvobodí.“ (Žalm 34,19)
„Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“ (Židům 4,16) „Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.“ (Efezským 3,12)
„Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?“ (Izajáš 58,6) Bůh říká, že půst, který se jemu líbí, začíná v našich vlastních srdcích. Máme přijít k Bohu, abychom od něj dostali svobodu od útlaku a otroctví všeho druhu.
Petr jim odpověděl: „Čiňte pokání a ať se každý z vás dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a dostanete dar Ducha Svatého, neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“ (Skutky 2,38-39)
Pán vládne nad celým stvořením majestátně a s mocí. Jeho zákony řídí celý vesmír – celou přírodu, každý národ i všechny lidské záležitosti. Panuje nad moři, planetami, nebeskými tělesy a všemi jejich pohyby.
„Věčně vládne svou bohatýrskou silou, pronárody sleduje svým zrakem.“ (Žalm 66,7) „Hospodin kraluje! Oděl se důstojností. Oděl se Hospodin, opásal se mocí. … Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti. … Tvá svědectví jsou naprosto věrná.“(Žalm 93;1-2,5)
Náš nebeský Otec chce, abychom byli trvale ujištěni o jeho lásce. Ježíš vyřešil náš problém s hříchem na Kalvárii, a i když někdy zklameme, Duch svatý nám neustále připomíná Otcovu laskavost. Když se zaměříme na svůj hřích, úplně ztratíme ze zřetele to, co chce Bůh nejvíc: „Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají“ (Židům 11,6).
„Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid...abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.“ (Lukáš 1;68, 74-75)
Nebe! Příslib nebe je v samém jádru evangelia, ale v dnešní době na toto slovo, plné radosti, nereagujeme. Bible neříká mnoho o tom, co je nebe. Ježíš nemluvil s učedníky o slávě a majestátnosti nebe. Zločinci na kříži Ježíš řekl: „Dnes budeš se mnou v ráji,“ ale vice to nevysvětloval. (Lukáš 23,43)