Je možné, aby křesťan zůstal čistý ve světě plném násilí, nemorálností a korupce? Nebo je nevyhnutelné, aby duch tohoto věku způsobil, že se svatí Boží přizpůsobí a jejich duše znečistí? Stalo se to Lotovi a jeho rodině v Sodomě, a děje se to zástupům křesťanů po celém světě. Mocná pokušení této zlé generace již způsobila, že stoupá počet křesťanů, kteří dělají kompromisy a oddávají se bezbožným praktikám.

Hřích způsobuje, že se křesťané stávají zbabělci a žijí poraženě. Někteří kdysi věděli, jaké to je žít vítězně a zažít moc, odvahu a požehnání, které přichází z poslušnosti Pánu. Ale sužující hřích je okradl o jejich duchovní vitalitu a nepřítel rozpoutává jednu bitvu za druhou.

Je možné překonat hřích, který se stal zvykem. Pavel bojoval bitvu mezi tělem a Duchem a vyznal: „Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.“ (Římanům 7,19) Boží bázeň chrání před hříchem a je základem veškeré svobody. Bůh nemůže hřích ospravedlnit a nemůže učinit výjimku.

Stále větší počet křesťanů se nachází v bodě zlomu. Zvláště mladí lidé to vzdávají. Cítí, že neumí žít život šťastných, spokojených, úspěšných a vždy pozitivně myslících křesťanů. Jejich svět není tak ideální. Žijí pod neustálým tlakem ve vztazích, v zármutku, v krizích a rodinných problémech. Mnoho jejich přátel je závislých na drogách a páchá sebevraždy. Hledí vstříc nejisté budoucnosti, vystrašení a ustaraní, plní každodenní osamělosti, strachu a deprese.

Tou nejdůležitější věcí, kterou jsem ti kdy řekl, je, že tvůj nebeský Otec tě miluje! Je to jednoduchá pravda, takže jsem si jist, že jsi ji mnohokrát slyšel, mnozí křesťané ale mají problém chopit se jí. Jestli však chceš, aby tě Ježíš silně ovlivnil, musíš se plně soustředit na tuto pravdu pevnou jako skála.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.“ (Jan 16:7) Tím Přímluvcem je samozřejmě Duch svatý, náš Pomocník, náš Utěšitel.

Ačkoli svět učinil obrovské pokroky v pochopení atomové energie a jaderné fúze, většina z nás jen velmi málo porozuměla, jakou moc má nejstarší, dynamický zdroj síly, který existuje — modlitba. Ve skutečnosti jsme ještě nezačali užívat nekonečnou moc a možnosti, které nám byly dány k dispozici, když voláme k Pánu.

„Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště.“ (Žalm 62,8) Jako Boží děti se můžeme plně oddat jeho péči. To je opravdová svoboda! Odevzdání se do jeho péče je znak důvěry. Znamená to dát se plně pod jeho moc, moudrost a milosrdenství. A také to znamená být veden podle jeho vůle. Bůh nám slibuje plnou zodpovědnost – za jídlo, ošacení, přístřeší a ochranu před zlem.

Ježíš přikázal svým učedníkům nastoupit na loď, kterou čekala těžká zkouška. Bible říká: „A Ježíš přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi“ (Matouš 14,22), a ta plula do bouře. Házelo to s nimi asi jako s houpajícím se korkem a Ježíš to celou dobu věděl.

Mnozí křesťané radostně říkají druhým o Ježíšově lásce a jeho moci odpustit hříchy, a přesto je pro ně těžké plně přijmout stejné odpuštění pro sebe. Jestliže zhřeší, vypadá to, že chtějí sami platit za svoje selhání. „Pane“ obhajuje se křesťan, „Neposlechl jsem Ducha svatého a spáchal jsem hřích.“

Mnozí tvrdí, že Pána milují, ale nemají s Ním společenství. Přicházíme do Jeho bran a Jeho nádvoří s díkůvzdáním a s chválou. Chválíme ho písněmi a na hudební nástroje, v slzách zvedáme ruce a voláme „hosana“. Ale to je pořád jenom jednosměrná komunikace.

Spěcháme do Jeho přítomnosti v zavřené komůrce, kde Ho uctíváme a předkládáme Mu své prosby a pak zase odběhneme pryč. Kolikrát On byl připraven otevřít nám své srdce a mluvit s námi, ale běda, nikdo nenaslouchal.

Jestliže přijmeme pomazání Duchem svatým, splníme toto pověření: „Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto, neboť já jdu k Otci.“ (Jan 14,12) Celý svět potřebuje Jeho uzdravení, očištění, Jeho moc, která zachraňuje; a toto se děje jedině skrze Jeho dokonalou oběť: „neboť já jdu k Otci.“