Každá diskuze na téma utrpení a zkoušek musí začít u nejvíce zoufalého věřícího všech dob – spravedlivého, věrného služebníka, který měl Boží bázeň a byl oddán modlitbám a chválám. Přesto, když zármutek a potíže přemohly jeho život, ten stejný muž měl na vrcholu svého utrpení znepokojující poznámky o Bohu.
Jan Křtitel byl povolán, aby připravil cestu pro Ježíše. Nemluvil s jednotlivými lidmi, jak se mají změnit. Ne, on kázal, že Ježíš přichází k lidu, který bude připraven se mu cele odevzdat.
Pán, když mluvil se Zachariášem, o Janovi řekl: „A sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem a neposlušné k smýšlení spravedlivých a přichystal Pánu připravený lid.“ (Lukáš 1,17)
„A já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy … Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.“ (Jan 14:16-17)
Bůh je dárcem úžasných, podivuhodných darů. My ale nevíme, jak ty dary přijmout. To byl můj případ, když se narodilo moje první dítě, Alicia. Ještě pořád jsem se pokoušel přijít na to, jak být obstojným manželem své krásné nevěstě Glorii, a najednou jsem zjistil, že čelím otázce, jak být otcem té vzácné holčičce.
„A strhla se bitva na nebi“ (Zjevení 12:7).
Dnes slyšíme mnoho řečí o válce - válka s terorismem, válka na Středním východě, nukleární hrozby od různých národů. Nikdy v historii ale nebyla válka na celé zemi. A kvůli tomu, že komunikace je dnes velmi rychlá, dostáváme skoro okamžitě zprávy o bombardování, zneužití a počtu obětí.
Zažíváš právě nějakou situaci, která tě děsí? Cítíš se beznadějně, prázdný, svlečený do naha? Říkám ti, že tvoje zkouška pomine; ale víš, co Bůh uprostřed toho všeho od tebe očekává?
Možná se trápíš, protože jsi byl zraněn v boji, který jakoby neměl konce. Jsi sražen dolů, znechucen víc než kdykoli dříve. Tvoji přátelé ti možná řeknou: „Neplač a netruchli, tím neukazuješ víru.“ Ale pravdou je, že když máš víru, můžeš plakat. Své bolesti se nemůžeš zbavit; ve skutečnosti je ve tvých slzách uzdravující moc. Tvoje truchlení nemá nic společného s tím, jestli důvěřuješ Božímu slovu.
Když Bůh říká lidem: „Věř“, vyžaduje něco, co je mimo rozum. Víra je naprosto nelogická, a její samotná definice má co do činění s něčím nesmyslným. Přemýšlejte o tom: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jisti tím, co nevidíme.“ (Židům 11:1) Zkrátka, bylo nám řečeno: „Neexistuje žádný hmatatelný materiál ani žádný jiný důkaz.“ Přesto jsme vyzváni, abychom věřili.
„Víc než cokoliv jiného střež své srdce, protože z něj vycházejí prameny života“ (Přísloví 4,23).
Možná slýcháme učení o tom, že je třeba se modlit, postit a studovat Písmo. A můžeme prosit Boha, abychom po Něm více toužili, byli Mu blíž, byli více zapálení pro Ježíše. Ale kniha Přísloví nás nabádá, abychom mysleli i na mnohem hlubší věci. Tento verš hovoří o problémech srdce, skrytých tajemstvích, která určují, jaký pramen života proudí z našeho srdce.
„Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat.“ (Skutky 26,16)
„Pavel, vůlí Boží povolaný apoštol Krista Ježíše,… církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista.“ (1.Korintským 1,1-2)
Mnoho křesťanů má pouze neurčitou představu o tom, kým Duch Svatý skutečně je. Možná o něm slyšeli, ale nepochopili Jeho roli. Ačkoliv je často přehlížen nebo dokonce úplně opomíjen některými křesťany, On je Bohem stejně jako Otec a Syn (Skutky 5,3-4). Zvažte tato fakta:
Prorok Jeremiáš celým svým srdcem hledal Boha, a přicházelo k němu Boží Slovo. Znovu a znovu o tomto proroku čteme „Slovo Hospodinovo přišlo k Jeremiášovi.“
Mnoho komentátorů nazývá Jeremiáše plačícím prorokem, a jistě to pro něj platí. Ale také nám přinesl nejšťastnější a nejhezčí evangelium v celém Starém Zákoně. Předpověděl nadcházející slávu Nové Smlouvy: „Uzavřu s nimi věčnou smlouvu, že jim nepřestanu prokazovat dobro.“ (Jeremiáš 32,40) „Duši kněží napojím tukem a můj lid se nasytí mojí dobrotou, je Hospodinův výrok.“ (Jeremiáš 31,14)