Apoštol Pavel napsal Efezským, aby „za všech okolností se modlili v Duchu (Efezským 6,18). To je zajímavý slovní obraz – modlete se v Duchu. Modlete se v Duchu, skrze Ducha a pod vedením Ducha, který je sám Bůh!

Těchto odkazů je více: „Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i s vědomou myslí; budu zpívat chvály duchem, ale budu zpívat chvály i s vědomou myslí.“ (1. Korintským 14,15) Všimněte si, že Pavel se modlí nejen svou myslí, ale i svým duchem, který je probuzen a podněcován Duchem Božím.

Ve své modlitbě k Otci Ježíš říká: „Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve tvém jménu, které jsi mi dal, nechť jsou jedno jako my.“ (Jan 17,11) Vlastně říká: „Dohodli jsme se, že do naší smlouvy může být přijat každý, kdo ve mne uvěří. A tak Tě, Otče, žádám, abys tyto milované přijal do stejné smlouvy, kterou už máme my.“

„Až budou říkat ‚je pokoj, nic nehrozí‘, náhle je překvapí záhuba, jako když na těhotnou přijdou bolesti, a nebude úniku. Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den překvapil jako zloděj.“ (1.Tesalonickým 5,3-4)

Právě teď je svět v takovém zmatku, že se lidé ptají, „Vymkl se svět kontrole? Vidíme konec dějin?“ Nyní chápeme, co Ježíš myslel, když řekl: „národy budou v úzkosti… Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť nebeské mocnosti se budou otřásat. (Lukáš 21,25-26)

Boží služebníci musí přicházet do Boží přítomnosti s plným přesvědčením v Boží odpověď. Je dobré se modlit Boží zaslíbení – pevně na nich stát, když je přednášíme Pánovi. On jistě nemá problémy s pamětí, ale Pána těší, když mu Jeho zaslíbení připomínáme.

„Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.“ (Jan 14,1-2)

Mnozí z nás se během svého života několikrát přestěhovali, ale jakmile se dostaneme do nebe, už se nikdy nebudeme muset stěhovat. Ježíš nám říká, že pro nás připravil místo, které bude naším trvalým domovem. Jedna křesťanka se zeptala: „Bude-li v nebi nesčetné množství lidí, jak může Bůh udělat příbytek pro každého? Jak by mohlo být dost místa pro tolik pokojů?“

Jak můžeme být obrazem Ježíše lidem, kteří mají hlad a žízeň? Jsem přesvědčen, že jedním z klíčových způsobů je mít ducha štědrosti, ochotu dávat všechno, co můžeme, potřebným.

Kdykoli se Bůh chystá vykonat něco mocného, jeho lid nevyhnutelně čelí odporu. Apoštol Petr o tom říká: „Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva.“ (1.Petrova 4,12-13)

„Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.“ (Římanům 8,26) Duch svatý přišel, aby nás v modlitebním životě vedl.

Satan rád lže Božím dětem. A zaměřil se zejména na ty, kdo se rozhodli vstoupit do Bohem slíbeného odpočinku. „Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou. Neboť kdo do jeho odpočinku vstoupil, sám také odpočinul od svých prací právě tak jako Bůh od svých vlastních. A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.“ (Židům 4,9-11)

Ježíš nazývá Ducha svatého „Utěšitel“. „Avšak Utěšitel, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.“ (Jan 14,26) Jedna věc je znát Ducha Svatého jako našeho Utěšitele, ale také je důležité vědět, jak nás Duch utěšuje, abychom dokázali rozlišit, která útěcha je z těla a která přichází od Ducha Svatého.