Co kdyby se celé Tělo Kristovo spojilo v jednotě, odložilo rozdíly v názorech i sociální a doktrinální spory, a zaměřilo se na jediný konkrétní cíl - záchranu ztracených? Co kdybychom volali Ducha svatého, aby uzdravil naše zranění a přinesl odpuštění našim srdcím a duším, pomohl zapomenout na minulost a místo toho se soustředit na budoucnost? Jaké duchovní obnovení by svět zažil, kdyby uviděl, že jsme před ním v jednotě?
I po letech ve službě vás Pán může vyučovat. Nikdy se nepřestáváme učit jak následovat Jeho jasné vedení, hlavně když nás dovede do těžších situací. Pořád se učím, abych neříkal: „A dost, Bože, už mám toho dost.“ Místo toho se učím říct: „Pane, nevidím cestu přede mnou. Nevím, kde najdu milost dostat se přes tohle. Ale slíbil jsi mi, že budeš mojí sílou.“
Měli jste někdy problém poslechnout Boha, protože jste moc chtěli jít a udělat něco po svém? Jestli ano, můžu vás jen povzbudit, abyste přezkoumali svoje povolání. Abyste dělali přesně to, co po vás Bůh žádá a šli přesně tam, kam vás vede. Pokud tam teď jste, máte vnitřní pokoj. Jestli nemáte vnitřní pokoj, může to být proto, že nedůvěřujete Pánu tak, jak byste měli.
Král David jednou prosil Boha, aby ho zachránil před smrtí, a Bůh jeho modlitbu vyslyšel: „Dal jsi mu život, o nějž tě prosil, na věčné časy prodloužils jeho dny!“ (Žalm 21, 5). Ale Bůh šel při odpovídání na Davidovu modlitbu ještě dál. Nejen že mu daroval život, také ho korunoval králem Izraele.
Poté, co Bůh učinil Davida králem, zahrnul ho slávou a úctou. „Korunou z ryzího zlata korunuješ jej...věhlas a nádheru ty mu udílíš“ (21, 4 a 6). Ale to stále nebylo všechno, Bůh přidal ještě radost: „ve své přítomnosti ho těšíš radostí“ (21, 6).
Většina křesťanů chce znát a slyšet Boží hlas a Bůh zajisté chce mluvit ke svému lidu. Mnoho věřících je však od toho odrazováno nějakým idolem – oblíbeným služebníkem, učitelem či evangelistou – který jim říká pouze dobré věci. Aby někdo poznal hlas Otce, musí jít přímo k němu a bez prostředníka.
Bůh touží mluvit k tobě, jako kdyby s tebou seděl u večeře. Chce s tebou mluvit od srdce k srdci o každé jednotlivé záležitosti. Bible říká: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou“ (Zjevení 3:20).
Jako Kristovi následovníci si musíme dávat pozor, abychom nepadli do oblíbené satanovy pasti: abychom se nezapletli do přelétavého kulturního a politického rozumování, tolik rozšířeného v dnešním světě. Když satan podnítí svět proti křesťanům, snaží se, abychom byli naštvaní a toužili po odvetě. Jinak řečeno, chce nahradit náš naprostý pokoj v Ježíši svárlivostí, která nás přivede k obraně před útoky pronásledování, a ne k jejich trpělivému snášení kvůli evangeliu.
Stát se láskou je jediný způsob, jak "potěšit" Boha v kterékoli oblasti (parafráze Koloským 1:10). Protože Bůh je bytostí s emocemi, zakouší radost i smutek stejně jako my. Naše každodenní slova a skutky jej mohou zarmoutit nebo jej pohnout k tomu, aby se z nás radoval a zpíval si u toho. Jak úžasná myšlenka! Dnes ty a já můžeme potěšit Boha vesmíru. Ačkoli všemu rozumí, je všemohoucí, všudypřítomný a vševědoucí, jeho srdce může zajásat v reakci na naše láskyplné skutky, dokonce i když jde o všední činnosti. Co jiného než láska by mohlo uspokojit Boha, který je láskou?
Od samotného založení země Bůh už dopředu viděl tělo věřících, napojené na jeho Syna. Ježíš (moudrost) svědčí: "Byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny." (podívejte se na tato prorocká Kristova slova v Přísloví 8:30-31)
Naše pozemské prožívání se mění, někdy i denně, jsme zapálení a horliví a někdy zase vlažní, nebo dokonce chladní, podle toho, jak se střídají naše emoce. Stejně jako učedníci můžeme být jeden den připraveni za Pána Ježíše zemřít a druhý den ho opustit a utéct. Můžeme říkat Pánu, že mu věříme, že On naplní všechny naše potřeby, a přesto zůstávat v pochybnostech a strachu, když se změní naše okolnosti.
Mnoho křesťanů mluví o důvěrném vztahu s Bohem, o tom, jak s Ním kráčí, poznávají Ho a mají s Ním společenství. Nemůžeme však mít opravdové společenství s Pánem, dokud nepřijmeme do svých srdcí plné odhalení Jeho lásky, milosti a slitování.
Společenství s Bohem se skládá ze dvou věcí: z přijetí lásky našeho nebeského Otce a z naší lásky k Němu. Prvním krokem je být si jisti Jeho láskou. Můžete strávit každý den hodiny na modlitbách a říkat Pánu, jak moc Ho milujete, ale pokud jste nepřijali Jeho lásku, nemáte s Ním pravé společenství.