Kam se podělo pokání? V dnešní době už málokdy toto slovo v církvi slyšíme. Nestává se, že by pastoři vyzývali shromáždění k lítosti nad tím, jak svým zlým jednáním zraňují Krista. Místo toho z mnoha kazatelen slýcháme: „Stačí uvěřit. Přijměte Krista, a budete spaseni.“ Text, o nějž se toto poselství opírá, najdeme ve Skutcích 16,30–31: „,Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?‘ Odpověděli: ,Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!‘“

„Sami sebe zkoušejte, zdali žijete ve víře; sami sebe zkoumejte!“ (2. Korintským 13:5)

Řecké slovo použité pro „přezkoumat“ zde znamená „posoudit, změřit se od hlavy k patě.“ Apoštol Pavel říká: „Zkuste se a uvidíte, jestli kráčíte podle Božího slova.“ A tak se ustavičně ptáme sami sebe: „Měním se? Jsem láskyplnější a soucitnější? A jsou mé rozhovory spravedlivější?“ Stěžuji si neustále anebo jsou má slova plná víry? Snažím se vědomě Ježíše potěšit?“

„Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy“ (1. Korintským 3:16-17).

Pavel začíná tento oddíl dopisu otázkou: „Nevíte?“ Je to trošku alarmující otázka, protože křesťané v Korintu byli pravděpodobně již několik let pevně ukotveni ve víře, přesto se jich ptá na jednu z nejzákladnějších otázek. „Nevíte, že jste Boží chrám?“ Nepochopili to snad, i když je to Pavel učil?

Nejspíš není pro tebe jednoduché se denně dostat ke čtení Božího Slova. Ale Bůh ti může dát milost. Vše začíná jednoduchou modlitbou: „Pane, pomůžeš mi číst Bibli? Nasměroval bys mé myšlenky ke svým cestám? Vzal bys mne dál, než jsem kdy byl?“

Pravděpodobně máte různé okruhy přátel, které zahrnují váš pracovní svět - vaši spolupracovníci, partneři nebo klienti anebo známí, se kterými se přátelíte povrchně. Museli bychom opustit svět úplně, abychom se vyhnuli tomuto druhu kontaktů.

Bohu nejvíce záleží na vašem intimním kruhu, nejbližších přátelích. To jsou lidé, které milujete nejvíce a kteří mají vliv ve vašem životě. Shodnete se spolu na většině věcí a máte důvěru otevřít si navzájem svoje srdce.

Bůh nás nabádá, abychom se nebáli protivníků. „Neboj se jich!“ (Deuteronomium 7, 18). Pro Izraelce znamenalo ono „jich“ početné, dobře vyzbrojené pohanské národy, s nimiž se v zemi zaslíbené střetávali. Pro nás dnes „jich“ představuje každou starost, problém nebo obtížnou zkoušku, s níž se střetáváme v životě.

Bůh řekl, že se nemáme bát, a žádné jiné vysvětlení není třeba. Bůh je všemocný a moc dobře ví, jakým satanským útokům čelíme – ví o každé léčce, zkoušce i pokušení. Přesto říká: „Ničeho se nebojte!“

Starý zákon je plný záznamů o požehnání, kterého se dostalo těm, kteří žili v Boží přítomnosti. Tyto příběhy nás mají povzbudit a nabádat k vyhledávání Boží přítomnosti v našich životech.

Boží přítomnost v Abrahámově životě byla tak očividná, že dokonce i pohané kolem něj viděli rozdíl v životech jejich a jeho: „V té době řekl Abímelek a píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi: „Bůh je s tebou ve všem, co činíš“ (Genesis 21:22). Tento pohanský král tím říkal: „Abraháme, na tobě je něco jiného. Bůh tě vede a žehná kamkoliv jdeš!“

Křesťané, kteří berou vážně své chození s Bohem, mají hlubokou touhu znát lépe svého nebeského Otce. Písmo jasně říká: „Boha nikdy nikdo neviděl“ (Jan 1:18). Víme, že Bůh je duch a že je pro nás neviditelný. Takže, jak můžeme poznávat Otce? Věřím, že část Ježíšovy misie na zemi byla zaměřená na odhalování lidské tváře nebeského Otce.

Ježíš řekl učedníkům: „Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli“ (Jan 14:7). Jeho slova je zmátla a Filip dokonce hloupě poznamenal: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme“ (14:8).

Ježíš měl srdce služebníka a volá nás ke službě. „Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži“ (Filipským 2:5-8).

Chci ti ukázat na šest věcí, které by nám Ježíš dnes řekl o službě:

Křesťanský život není vždy klidnou plavbou. Každý věřící zažívá špatné dny, nezáleží na tom, jak svatý je. Díky Bohu, většina křesťanů si uvědomí, že Ježíš je přítomný nejen, když se daří dobře, ale také, když prožíváme těžkosti. On je věrný a pečuje o nás v každém období a dotýká se ho každý pocit, který zakoušíme.