“(Hospodin) mě učinil volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil“ (Žalm 18:20). Jaké je to nádherné ujištění – Otec si nás oblíbil! V případě Davida se jednalo o těžké časy ve zkoušce. Saul vyhlásil odměnu za jeho hlavu a David utíkal, aby si zachránil život. Bůh však přišel s rachotem, aby ho zachránil a David mohl prohlásit: „Bůh mne zbavil mých protivníků, neboť jsem pro něho vzácný. Můj Bůh si mě oblíbil!“

Apoštol Pavel měl jasný smysl, představu a poslání – Boží poslání. Jeho cílevědomost ho poháněla stále kupředu. On věděl, že bude čelit mnoha těžkostem, ale naučil se, že dokážeš snést mnoho utrpení, když je tvé srdce zaměřené na cíl. Pokud se tvé srdce soustředí na pohodlí, nedokážeš vytrvat v žádném utrpení.

Poté co Pavel mnoho let sloužil se rozhodl: „Ještě není po všem. Mám co dělat. Tady je něco co hoří v mém srdci, vášeň v mém srdci je hlásat evangelium. Chci jít do Říma.“ Chtěl jít do centra jeho světa s dobrými zprávami, dokonce k Césarovi samému.

Martin Luther, kazatel šestnáctého století, který započal protestantskou reformaci, se původně obával Boha, protože věřil, že Pán je svatý, ale rozhněvaný soudce – což je to, čemu jej učilo zákonictví jeho doby. Nehledě na to, jak velmi se chtěl Martin zavděčit svatému Bohu, selhal, cítil se odsouzený Bohem a prožil vinu svého hříchu.

Milovaní, je důležité, abyste si uvědomili, že ostatní sledují váš život a jsou ovlivněni vaším chováním. Tak se ptám, jak se chováte? Jsou vaše děti vedené ke Kristu Jsou méně zralí křesťané inspirováni poznat Ježíše lépe díky vašemu svědectví? Jsou hříšníci přitahování k Ježíši díky vašim milujícím odpovědím? Když se setkáte ve své každodenní práci s výzvami, jste rychle připraveni se poddat Duchu svatému? Nebo si stěžujete a obviňujete a nakonec se stanete chladnými vůči vašemu nebeskému Otci?

Když se dívám zpět na můj život, tak jsem ohromen, když se dívám zpět na utrpení, hluboké vody a ohnivé plameny, které jsem vydržel. Dokonce vzpomínka na některé z těchto zkušeností je bolestivá. Přesto mohu říci s ujištěním, “Boží slovo je pravda. On mě vyvedl z každé zkoušky a já jej chválím!”

"Chci však, bratří, abyste věděli, že mé postavení bylo spíše ku prospěchu evangelia" (Filipským 1:12). Pavel říká křesťanům ve Filipech, aby si nedělali starosti ohledně všeho, co zakusil.

Krev Ježíše Krista je bezpochyby tím nejcennějším darem, který nám náš nebeský Otec daroval. Existuje jedna stará oblíbená píseň, v níž křesťané zpívali o moci Kristovy krve: „Taková je moc, moc, zázračná moc v převzácné krvi Beránka.“

Bojím se však, že si nejsme plně vědomi, jak velký má Ježíšova krev význam. Ačkoli je pravda, že skrze Jeho krev jsme osvobozeni z otroctví – naše hříchy jsou smyty – ta vzácná krev má ještě hlubší význam a hodnotu.

Když jsi potkal Ježíše, stal ses novým stvořením s novým duchem, novou myslí a novým srdcem. Ačkoli ses stal následovníkem Ježíše a celý tvůj svět se změnil, duch světa, který je kolem tebe se nezměnil. Ve skutečnosti se mocnosti temnoty se seřadily proti tobě.

Ježíš řekl: „Náš denní chléb dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako jsme i my odpustili našim viníkům a neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od toho Zlého, neboť tvé je království i moc i sláva navždy.“ (Matouš 6:11-13)

“Henoch věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, ,ještě mluví, ač zemřel.” (Židům 11:5).

Enoch poslechl Boha s jedinou touhou Ho potěšit a byl odměněn Otcem tím, že byl vzat— což znamená, že byl vzat vzhůru do nebe beze smrti. To všechno proto, že se líbil Hospodinu!

“Oč bychom ho žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme Jeho přikázání a činíme, co se mu líbí” (1. Janova 3:22).