Každoročně si během těchto rušných Vánočních svátků křesťané připomínají jejich skutečný význam: příchod Ježíše! Naše srdce jsou plná vděčnosti, že Bůh Otec poslal Spasitele, aby nás vykoupil. Užíváme si mnohá požehnání: v obývacím pokoji vidíme okolo stromečku barevné dárky; zpíváme koledy a církevní písně; děkujeme Bohu za jeho dobrotivost. Někteří z nás se rádi dívají na film Vánoce, kde na konci Linus cituje z 2. kapitoly Lukášova evangelia.
Evangelia znovu a znovu líčí Ježíše jako muže hlubokého a neochvějného soucitu. Po smrti Jana Křtitele odjel Ježíš na loďce pryč, aby mohl o samotě nad touto ztrátou truchlit. Věděl, že Jan je v nebi, ale bylo Mu líto pozůstalých.
Staletí před narozením Ježíše předpověděl Izaiáš, že Bůh pošle vykupitele, který vysvobodí lidstvo. Jednoho dne, když stál v židovské synagoze, Ježíš sám připomněl tohle proroctví, když četl:
„Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy... Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lukáš 4, 18, 21).
Představte si, že by se vaše dítě zranilo a volalo k vám o pomoc. Přispěchali byste mu hned pomoci, nebo byste se nejprve zastavili a zkoumali, jak moc velkou má ve vás důvěru? Samozřejmě že byste k němu bez váhání běželi, hnáni láskou a starostí.
Jaký otec by nechal své dítě s bolestí krvácet jenom proto, že v něj neprojevilo důvěru? A to stejné můžeme říct o našem nebeském Otci. Nikdy nenechá žádné ze svých dětí trpět samotné a stejně tak si nezakryje sluch před jejich pláčem, i kdyby v Něj měli jen malou důvěru.
Prorok Elijáš byl tak zneklidněn morálním úpadkem, který jeho národ zažíval, že utekl před výhružkami Jezábel, zlé ženy krále Achaba, a ukryl se v jeskyni.
"Eliáši, proč se skrýváš?" Zeptal se ho Bůh.
"Protože synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky zabili mečem. Zůstal jsem já sám a také mně usilují o život, aby mi jej vzali (viz 1. Královská 19:10).
Ve své nejtemnější hodině objevil Jeremjáš nádhernou pravdu, která do jeho mysli přinesla novou naději a jistotu. Vlastně tu pravdu už dávno znal, nedotýkala se ale jeho duše, dokud si nehrábl až na dno. Zjistil, že když dosáhl úplného dna – Bůh tam byl! „Dolů“ neznamená jít hluboko do temné propasti. Znamená to jít hlouběji do vztahu s Bohem. Takže ta pravda říká, že Boha nelze nalézt „tam nahoře“ v nějakých blažených bezproblémových oblacích, nýbrž ve stínech zármutku a zoufalství.
Všichni bychom chtěli být osvobozeni od věcí, které nás kdysi sužovaly. Může to být konkrétní hřích nebo nějaký citový problém. Dokonce i velká zrada či řada zklamání mohou vybudovat obrannou zeď a uvrhnout nás do zajetí, které nás při chození s Bohem paralyzuje.
Jak se od toho můžeš osvobodit a zůstat svobodný? Existuje nějaký způsob, jak získat velkolepé, trvalé a mocné vítězství v Ježíši Kristu?
Když se Boží děti ocitnou v té nejhorší situaci, jakou si jen dovedete představit, Bůh často udělá nemožné! V takových situacích musíme udělat vědomé rozhodnutí věřit jen Jemu. Slova, která vyslovujeme, musí odpovídat tomu, co Bůh zaslíbil - nesmíme mlčet. Věřím, že právě teď takovým obdobím procházíte.
V Žalmu 115 žalmista vykresluje obraz hrobu, říká tady: "Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha." V hebrejštině "ti, kdo sestupují v říši ticha" představují ty, kteří nemohou mluvit.
Na začátku Ježíšovy veřejné služby se stala v synagoze v Jeho městě Nazaretu zvláštní věc. O tomto šabatu byl Pán vybrán, aby četl ze Starého zákona, a přečetl tato slova:
„Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal nést evangelium chudým. Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit soužené na svobodu a vyhlásit léto Hospodinovy milosti“ (Lukáš 4, 18–19).
Naše nedůvěra zarmucuje Hospodinovo srdce více než cokoli jiného. My křesťané bojujeme proti tělesným hříchům, ale Bůh se stará také o hříchy srdce – když pochybujeme o Jeho Slovu či váháme nad Jeho věrností. Ty zásadní problémy, na nichž nejvíce záleží, se více týkají toho, jak člověk přemýšlí, než co dělá.