Milovaní, Bůh hledá lidi, kteří mu plně důvěřují. Pán nás nespasil proto, abychom se mohli nekonečně těšit v jeho dobrotivosti, milosrdenství a slávě. Měl věčný záměr při výběru každého z nás a tento účel přesahuje požehnání, přátelství i zjevení. Je skutečností, že Bůh stále natahuje svou ruku ke ztracenému lidstvu. Hledá věřící lidi, které může zformovat ve svůj největší evangelizační nástroj.
V kázání na hoře (Lukáš 6:20-22) Ježíš shrnul seznam vlastností nebo činností, pro které přichází požehnání. Vyhlašuje požehnání pro ty, kdo jsou tiší, chudí v duchu a pro ty, kdo šíří pokoj. Tento seznam je známý jako „blahoslavenství.“ Blahoslavenství, nicméně, nezahrnuje, „blahoslavení ti, kdo jsou rozhodní a odvážní, neboť oni nebudou ochromeni.“
O letnicích Petr kázal: „Čiňte pokání a každý z vás se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista (Skutky 2:38). Jinými slovy: „Zanechte starého způsobu žití i všech pokusů být svatým ze své vlastní síly. Strhněte fasádu křesťana a oblečte Krista. A obdržíte dar Ducha Svatého, který vám byl zaslíben!“
„Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.“ (Matouš 4:1) Jaký neuvěřitelný verš. Matouš odvážně říká, že Boží Duch vedl Krista na poušť, kde musel podstoupit těžká pokušení. A ohromující je, že tento verš přímo následuje po slavné scéně, kdy byl Ježíš pokřtěn v řece Jordánu. Když vyšel z vody, otevřela se nebesa a Duch Boží sestoupil jako holubice a spočinul na jeho rameni. „A z nebe se ozval hlas: ‘Toto je můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení.‘“ (Matouš 3:17)
V celé Bibli Bůh Svému lidu opakuje, aby se vytrvale modlil – v dobrých časech i těch zlých. Bez ohledu na to, v jaké jsme situaci nebo jak se nám daří, se máme neustále modlit. „Vždycky se radujte. Neustále se modlete. Za všech okolností buďte vděční, neboť to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši (1.Tesalonickým 5,16–18).
Když Ježíš dokončil kázání na hoře, jeho učedníci žasli. Písmo říká: „Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.“ (Matouš 7:28-29) Řecké slovo pro autoritu v tomto verši znamená „s vládou, mocí, jako někdo ve vedení“. Ježíšovi posluchači v podstatě vyjádřili toto: „Tento muž vyučuje tak, jako kdyby věděl, o čem mluví“.
Ze všech hříchů, které můžeme spáchat, je pochybnost jedním z nejvíce nenáviděných Bohem. Podle Starého i Nového zákona naše pochybování zarmucuje Hospodina. Ve starověkém Izraeli vidíme toho klasický příklad poté, co Bůh osvobodil svůj lid z rukou faraona.
„Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně jsme si vedli. Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři — při moři Rákosovém“ (Žalm106:6-7).
V naší touze po Boží přízni nikdy nesmíme zapomenout, že Satan neustále hledá, co by nám vzal. Ve skutečnosti nepřítel naší duše nejprudčeji útočí, když procházíme zkouškami. Ale Bible nám mnohými způsoby říká, že Bůh vrací, co Satan bere – a nejen to, on to znásobuje.
Znáte nějakého otce, který přestal mluvit se svým synem? Dříve si možná byli blízcí, ale v hádce si ublížili tvrdými slovy a od té doby spolu nepromluvili. Nebo možná znáte manželský pár, který jen zřídka spolu komunikuje a neužívá si společnosti jeden druhého.
Tyto osoby mají mezi sebou vztah, ale nemají jedna s druhou společenství.
Znovuzrození je často spojeno s velkými emocemi, neboť je to něco nového a neuvěřitelně zvláštního. Jak úžasné je být osvobozen od hříchu a otroctví a vstoupit do nového života v Kristu.
Náš duchovní růst je jako dítě, které se učí chodit. Je vzrušující, když dítě dělá své první kroky, je u toho spousta povzbuzování a jásotu. Ale brzy poté, co začne samo chodit, přestane být středem pozornosti. A když začne trhat kytky a dělat nepořádek po celém domě, musí začít být kázněno, i když jemně, a to už přestává být tak vzrušující.