V 1. Samuelově 13 čteme, jak Saul čelí zásadnímu okamžiku, se kterým se setká každý věřící. V době krize jsme nuceni se rozhodnout, zda budeme s vírou čekat na Boha, nebo budeme netrpěliví a vezmeme věci do vlastních rukou.
Boží příkaz milovat nepřátele se může zdát jako hořká a nechutná medicína. Jako ricinový olej, který jsem musel v mládí spolknout, je to však medicína, která léčí.
Ježíš velmi jasně říká: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního‘ a nenávidět svého nepřítele. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují“ (Matouš 5,43–44).
Někteří věřící byli zachráněni ještě pro mnoho let života, někteří možná pro jeden rok a někteří jen pro pár měsíců či týdnů. Je úžasné být zachráněn z hříchu!
Ale abychom byli dobrými vojáky ve službě našemu Pánu Ježíši Kristu, nestačí být pouze spaseni. Musíme být naplněni Duchem svatým.
Všichni víme, že nám Ježíš dal velké poslání: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ (Matouš 28,19-20)
Poslání, které máme, je velice vzrušující, ale není moc konkrétní. Říká jenom: „Jděte a získávejte učedníky, učte je a vycvičte je, aby konali podle příkladu Pána, chodili po světě a dělali všechny tyto věci.“
Myslím, že nejlaskavější věc, kterou Pán může pro svou církev udělat, je postavit nás na místo, kde se musíme modlit, kde se navzájem potřebujeme a kde si konečně uvědomíme, že nezáleží na tom, z jaké denominace kdo pochází, protože jsme všichni společně na jedné lodi a bojujeme stejný boj. To je Pánova velká laskavost.
Bůh to dělá pro čest a slávu svého jména. Dělá to proto, aby jeho církev byla znovu silná, aby odstranil to, co ji oslabilo, aby byla správně zaměřena, aby z ní mohla znovu začít proudit Kristova moc a ctnost.
Vládne-li Kristus jako svrchovaná autorita nad svým královstvím a my jsme jeho poddanými, našim životům musí vládnout on. Co to přesně znamená být pod Ježíšovou vládou? Podle slovníku vládnout znamená „vést, směřovat, ovládat veškeré činy a chování těch, kdo jsou autoritě poddáni.“
V Efezským 4,31 Pavel vyjmenovává věci, které musíme ze svého života odstranit, pokud máme růst v Kristově milosti. „Ať je vám vzdálena všechna hořkost, hněv, zloba, křik, utrhání a s tím i každá zlomyslnost.“
Neodvažujme se opomíjet tyto hříchy z Pavlova seznamu. Pokud je budeme ignorovat, zarmoutíme Ducha svatého. Nedorosteme a skončíme jako chodící mrtvoly.
Náš růst v milosti může být veliký, pokud máme vůli se nechat učit. „Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší. Nezarmucujte svatého Božího Ducha, jehož pečetí jste byli označeni ke dni vykoupení.“ (Efezským 4,29-30) Kořen slova, které zde Pavel používá k vyjádření slova poučení je slovo „stavitel domu.“ A toto slovo zase pochází z kořene slova, které znamená „zbudovat“. Zjednodušeně řečeno, kdokoliv se učí, buduje Boží dům.
Když čtu o službě zbožných mužů ve Starém zákoně, mé srdce hoří. Tito služebníci se tak vydali pro Boží věc a slávu jeho jména, že konali mocné dílo, kterému se většina dnešních křesťanů jen diví.
Tito dávní svatí byli pevní jako skála, rozhodli se, že nenechají věci být jen tak a modlili se, dokud nepřišla odpověď od Boha. Plakali a truchlili i několik dnů v kuse kvůli špatnému stavu Božího lidu. Odmítli jíst, pít nebo se mýt. Prorok Jeremiáš dokonce 365 dní ležel na boku v ulicích Jeruzaléma a neustále varoval před přicházejícím Božím soudem.
Jak moc jste plní Ducha svatého? Pouze tolik abyste přežili? Chcete obdržet všechno, co pro vás Ježíš má?
Mnoho věřících má hlubokou touhu po Božím doteku a chtějí hořet pro Boha. Chtějí, aby na ně sestoupil Boží oheň a učinil z nich učedníky, kteří budou celým srdcem mocně kázat Ježíše, aby byla jeho sláva známa mnoha lidem.