Když jste poznali Ježíše, vaše srdce pravděpodobně dostalo jasný směr. Zažili jste Boží uzdravující lásku a stejně jako mnoho nových křesťanů jste toužili ji sdílet s ostatními, evangelizovat a sloužit. Když jste se v novém životě posunuli kupředu, začali jste lépe poznávat svou roli v Božím království a své obdarování ke službě Jemu.
„Bez moudrého vedení národ upadá, jde ovšem kupředu, má-li dostatek dobrých rádců.“ (Přísloví 11,14)
Boží slovo mluví jasně o důležitosti moudrého výběru blízkých spolupracovníků nebo přátel. Všichni máme rádi přátele se společnými zájmy a koníčky, ale měli bychom si vybrat lidi, kteří mají vysoké morální standardy a ušlechtilé principy. Špatní přátelé se často pokusí něco od vás získat nebo vás využijí pro vlastní sobecké zájmy. Řeknou vám, co chcete slyšet, i když to pro vás není dobré; ve skutečnosti hloupá rada může mít tragické následky.
Než Boží prorok Daniel dosáhl osmdesáti let, přežil dva babylonské krále, Nebúkadnesara a jeho syna Belšazara, a poté sloužil za krále Dariuse. Daniel byl vždy mužem modlitby a nezamýšlel to změnit ani ve stáří.
Král Darius povýšil Daniela do nejvyššího úřadu v zemi, pověřil ho formováním vládní politiky a vyučováním všech soudních jmenovatelů a intelektuálů: „Daniel pak mezi vezíry a satrapy natolik vynikal svým vzácným duchem, že mu král zamýšlel svěřit celé království“ (Daniel 6,4).
Když byl Ježíš mladý chlapec, několik lidí jej vidělo v chrámu; další jej potkávali v tesařském krámku, kde pracoval. Ale kdo by věřil, že Ježíš je Bůh v těle, když spravoval jejich rozbité židle? On byl přece pouze synem Josefa, i když byl dobrým mladým mužem, který věděl hodně o Bohu.
Milost je často definovaná, jako nezasloužená laskavost a požehnání od Boha. Přesto věřím, že milost je něco víc. V čase utrpení je nám Kristus také mocí, silou, milosrdenstvím a láskou – vidí nás v utrpení a zkouškách.
Ježíš řekl, že déšť padá na všechny stejně, spravedlivé i nespravedlivé (viz Matouš 5,45) – s odkazem na různé životní problémy, jako jsou manželské problémy, starosti s dětmi, finanční tlaky, nemoci. I spravedliví mohou bojovat s pýchou, depresí a strachem, pocity nedostatečnosti, útlakem nepřítele.
„Svůj odvěký záměr uskutečnil v Kristu Ježíši, našem Pánu – v něm a skrze víru v něj máme možnost přistupovat k Bohu směle a s důvěrou“ (Efezským 3, 11-12).
Boží děti mají právo svobodně přicházet k Pánu kdykoliv – je to jedna z největších výsad, které máme.
Písmo potvrzuje, že hlad po nepřikrášlené Kristově milosti je po celém světě. Lukáš píše, že když Ježíš kázal na hoře, tisíce „přišly, aby ho slyšely a byly uzdraveny ze svých nemocí“ (Lukáš 6,18). Tyto davy přišly, protože slyšely o milosrdném muži, který je uzdraví.
Nikdo vás nemusí přesvědčovat, že příští dny budou těžší než kdy jindy – už to víte. Vaše srdce to vnímá, navzdory optimismu, o který se mnozí snaží. Vše, co se může otřást, se otřese.
„V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše síla.“ (Izajáš 30,15)
Duch Svatý nám dá sílu, když odevzdáme všechny své potřeby do Božích rukou a důvěřujeme jeho moci. Příkladem takové důvěry je moábská žena Rút. Poté, co její manžel zemřel, Rút odešla do Judské země se svou tchýní Noemi, která byla o dost starší a také vdova. Ženy žily spolu skromně a Noemi si dělala starost o budoucnost Rút.
Napříč Písmem vidíme, že Bůh rozdává svoji milost během zkoušek skrze zjevení, kterým bychom v dobrých časech nikdy nemohli porozumět. Boží dobrota přichází k lidem v časech problémů, neštěstí, izolace a utrpení. Například učedník Jan byl s Ježíšem v blízkém přátelství po dobu tří let. Byl to čas naprostého odpočinku, pokoje a radosti, přesto v tom čase Jan přijal jen velmi málo zjevení. Poznal Ježíše jen jako Syna člověka. Kdy tedy přijal Jan zjevení Krista ve vší jeho slávě? Stalo se to až poté, co byl odvlečen z Efezu v okovech.