Czech Devotionals

Ježíšovi následovníci byli shromážděni v horní místnosti, když přišel Duch svatý a všichni byli naplněni (viz Skutky 2,1-4). Když se venku shromáždil dav, Petr byl Duchem povzbuzen ke kázání, takže tři tisíce lidí uvěřilo v Krista (viz Skutky 2,41).

Po tomto duchovním probuzení šli Petr a Jan do chrámu, kde narazili na chromého žebráka. Když muž prosil o almužnu, Petr řekl: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ (Skutky 3,6). Okamžitě byl žebrák uzdraven.

Naše duchovní choroby mohou negativně ovlivňovat všechno kolem nás i naše svědectví o Kristu. Mnoho lidí těžce prochází životem s hořkostí a podrážděností, která je jak žíravina pro ně i ostatní.

„Úzkosti tíží srdce člověka“ (Přísloví 12,25). To není psychologie, dnes tak populární, ale pravda Božího slova. Nemůžeme žít vítězný život, když jsme zatíženi duchem hořkosti. Neustálé starosti nejdřív okradou mnoho lidí o duchovní zdroje, které Bůh s radostí poskytuje. A pak člověka svou tíhou rozdrtí docela.

Asaf byl hlavním zpěvákem a vedoucím sborových zpěváků krále Davida; je mu přisuzováno i autorství jedenácti Žalmů. Byl velmi blízkým přítelem Davida a miloval Boha. Přesto navzdory jeho povolání a obrovskému požehnání Asaf vyznal: „Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty“ (Žalm 73,2).

Z Bible víme, že Asaf byl muž čistého srdce, který věřil, že Bůh je dobrý. Ve skutečnosti začal svoji rozmluvu tím, že řekl: „Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!“ (Ž 73,1)

Nám, kteří žijeme v době Nového zákona, bylo dáno veliké svědectví. Můžeme znát nejen Ježíšovu práci, ale i práci církve v prvním století. Když k tomu přidáme dva tisíce let skutků „větších než tyto“, získáme představu toho, kdo je náš nebeský Otec.

Možná řeknete: „Já vím, kdo je Ježíš. Mám s ním úzký vztah a vím, kdo jsem v Kristu.“ I tak ti může Ježíš odpovědět, „Je pravda, že jsme spolu už dlouho, přesto ještě neznáš Boha jako svého Otce.“ Záměrem důvěrného vztahu s Ježíšem je zjevit nám blíže nebeského Otce.

Během doby, kdy působil Ježíš na zemi, byl ztělesněním Božího soucitu. Písmo často říká, že Kristus byl „pohnut soucitem“ při pohledu na utrpení lidí (Matouš 14,14).

Většina křesťanů by si ráda myslela, že jsou soucitní. Ale i nejhorší hříšníci jsou „pohnuti,“ když slyší o utrpení dětí. Soucit není pouze politování či sympatie. Skutečný soucit nás přiměje jednat.

V dnešní moderní době je pro nás těžké porozumět modlářství Starého zákona. Je až neuvěřitelné číst o inteligentních lidech, kteří jsou tak zaslepeni, že uctívali ručně vyrobené sochy ze dřeva, kamene a drahých kovů a obětovali jim. Byl to hřích modlářství, který uvrhl Boží hrozný hněv na jeho vlastní lid. „Nemodli se za tento lid ... neboť tě nevyslyším.“ (Jeremjáš 7,16)

Když byl prorok Elíša na smrtelném loži, Jóaš, izraelský král, hlasitě plakal, že velké prorocké světlo Izraele zhasne. Vzpomínal na Elíšovo velké dílo víry a plakal: „Můj otče! Můj otče! Vozataji Izraele!“ (2. Královská 13,14) Elíša se ještě krátce vzchopil, aby přinesl Jóašovu srdci naději. Dal králi několik pokynů: „Vezmi luk a šípy.“ (2. Kr 13,15)

V Božím slově čteme, že v posledních dnech se hřích rozmnoží a vychladne láska mnohých. Můžeme vidět, že se to děje právě dnes. Společnost se řítí do temnoty a láska pomalu chladne. Mnoho křesťanů bude zklamáno, vlastně někteří jsou již dnes skleslí a sklíčení.

Slova, která mluvíme, odrážejí to, co je v našem srdci. „Čím srdce přetéká, to ústa mluví.“ (Matouš 12,34). Tvůj jazyk jen vynáší ze srdce to, co už v něm je.

Vzpomínáš si na své dětství, co se stalo, když jsi řekl něco neslušného? Určitě tě máma hned opravila a napomenula. Teď, když jsme dospělí, musíme brát vážně napomenutí Písma, abychom krotili svůj jazyk. „Ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.“ (Jakub 3,8)

Bible nám říká, že když Kristus vystoupil do nebe, vzal na sebe službu velekněze za všechny, kteří k němu s vírou přicházejí. „Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, protože žije navěky.“ (Židům 7,24). Ježíš je neměnný – stejný včera, dnes i navždy! Dokud budete žít, bude vaším veleknězem v nebi a bude se za vás přimlouvat.

Ježíš sedí po pravici Otce, v sídle autority: „Máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu v nebesích“ (Židům 8,1). Veškerou moc a autoritu má na Boží příkaz.