Svatý, oddělený život nebývá už často předmětem kázání, protože se obáváme, že by to mohlo urazit návštěvníky a nebylo by to k nim laskavé. Ale když Duch začne pracovat, vždy v nás vzbudí touhu po svatosti, touhu podobat se Kristu. „Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘“ (1. Petrova 1,14-16)

Devátá kapitola zjevení nás varuje před celosvětovou invazí kobylek: „Z toho dýmu vyšly na zem kobylky a byla jim dána moc, jakou mají pozemští štíři“ (Zj 9,3).

Za tímto hrůzným rojem kobylek bude stát sám satan. Nebude se jednat ve skutečnosti o hmyz, ale budou to lidé ovládaní satanem: „jejich tváře byly jako tváře lidí“ (Zj 9,7). Tyto kobylky jsou popsány jako válečníci: „Měly hrudní pancíře jako ze železa a zvuk jejich křídel jako zvuk mnoha vozů s koňmi běžícími do boje“ (Zj 9,9).

„Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě!“ (Žalm 16,1)

Pán je s námi, ať jsme kdekoli: doma, v práci, v církvi, při nákupech. Je s námi v autě, letadle, v metru. David říká, že Bůh nás chrání před zlem, chrání nás před útoky a nemocemi – zkrátka Bůh slíbil, že zmaří všechny možné zbraně vytvořené proti jeho dětem.

Pavel nám říká, že Bůh nás adoptoval jednoduše proto, že nás miluje: „Abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém nejmilejším“ (Efezským 1,5-6).

Můžeš říci: „Vím, že Boží slovo říká, že jsem přijatý a vím, že Ježíš mi dal přímý přístup k trůnu milosti. Ale já se příliš ostýchám přiblížit se. Stále zápasím se silným pokušením a stále hřeším. Jediná modlitba, kterou mohu vyslovit je: ‚Bože, pomoz mi.‘“

„V nebi nastal boj: Michael a jeho andělé bojovali s drakem. A drak bojoval, i jeho andělé, ale nic nezmohli. Na nebi už se pro ně nenašlo místo a ten veliký drak – ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který svádí celý svět – byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním“ (Zjevení 12,7-9).

„Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je“ (Jan 8,2).

Když Petr a Jan posloužili zmrzačenému žebráku před branou do chrámu a ten muž byl uzdraven, začali neohroženě zvěstovat pokání a sloužit lidem. „Mnozí, kdo tu řeč slyšeli, uvěřili, takže jejich počet dosáhl asi pěti tisíc mužů.“ (Skutky 4,4) To mělo za následek, že velekněží „dali předvést Petra a Jana a vyslýchali je: ‚Jakou mocí a v čím jménu jste to udělali?‘“ (Skutky 4,7)

Lidé, kteří tráví čas s Ježíšem, se jej nemůžou nabažit! Jejich srdce chtějí znát Pána stále více, chtějí mu být čím dál blíž, chtějí růst v poznávání Jeho cest.

Apoštol Pavel mluví o „míře víry, kterou člověku Bůh udělil“ (Římanům 12,3). Chce tím říct, že každý jsme obdrželi určitý stupeň poznání Krista.

„Apoštolové řekli Pánu: ‚Dej nám více víry!‘“

„A já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně. V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele“ (Lukáš 22,29-30).

Ježíšovi následovníci museli být nadšeni, když to zaslechli. Jejich budoucnost byla naprosto zajištěná. Pán sám řekl, že se mají zaměřit na to, že budou v nebi vládnout a panovat s ním ve věčnosti.