Satan udělá vše, co je v jeho moci, aby tě pokoušel a odklonil od Božího záměru s tebou. Zkusí podrýt tvé povolání, ukrást ti pomazání a přesvědčit tě, že Boží souhlas s tvým životem je lež.

Když Ježíš odešel na poušť, po čtyřiceti dnech půstu vyhladověl. A tehdy, když byl fyzicky zranitelný, ďábel přišel s prvním pokušením. Písmo nám říká: „Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Vtom k němu přistoupil Pokušitel a řekl mu: ‚Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kamení, ať se promění v chleby.‘“ (Matouš 4,2.3)

Svědectví, které chce Bůh probudit ve svých dětech, je radost — skutečná, trvalá radost. „Radost z Hospodina bude vaší silou“ (Nehemiáš, 8,10). Radost, která vyvěrá z biblického učení a opravdového obrácení, přináší Božímu lidu skutečnou sílu a přitahuje hříšníky do Jeho domu.

Vyrůstat v milosti znamená růst v podobu Krista nezaslouženou mocí Božího ducha. Spoléháš se na Ducha svatého, aby tě činil podobnějším Ježíši — ve tvém domě, vztazích, práci?

Tato otázka se týká zvláště dospělých křesťanů, těch, kteří postavili svůj duchovní základ během let na pravidelném studiu Bible, stálém modlitebním životě a na Boží vůli. Po tom všem studiu, modlitbách a učení stáváš se podobnějším Ježíši? Jsi soucitnější, mírnější, milostivější a odpouštíš více než minulý rok? Nebo je tvůj růst zakrnělý?

„V něm jste i vy všichni spolu budováni v Boží příbytek v Duchu.“ (Efezským 2,22) Řecké slovo pro příbytek, jak se zde používá, znamená „trvalé bydliště“.

„Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské a byla tam Ježíšova matka. Na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když došlo víno, řekla Ježíšovi jeho matka: ‚Nemají víno.‘ A Ježíš jí řekl: ‚Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.‘ Matka řekla služebníkům: ‚Cokoli vám řekne, učiňte.‘“ (Jan 2,1-5)

Ježíš právě začal svoji službu a již měl několik učedníků, kteří jej následovali. Zázrak na svatbě v Káně byl jeho první a zjevil tak světu zvláštním způsobem svoji slávu. Nicméně pro církev obsahuje hluboký význam, který sahá nad rámec tehdejší doby a místa.

„Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“ (Jakub 4,7)

Mladý muž cítil povolání sloužit jako misionář. Šel si ke svému duchovnímu vedoucímu pro radu. Během jejich rozhovoru vedoucí rozpoznal v mladém muži nezávislého ducha a podrážděnost. Jelikož si jeho neklidu všiml, poradil mu: „Předtím, než se staneš misionářem, musíš se stát ‚pomocníkem misionáře‘“ — to znamená, samozřejmě, že se musí naučit podřizovat se.

Jestliže tvrdíš, že nemáš žádné nepřátele, radím ti, abys to důkladně zvážil. Každý křesťan má samozřejmě nepřítele v satanovi. Apoštol Petr nás varuje: „Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil“ (1. Petrův 5,8).

Dlouhé roky izraelský lid toužil mít krále, který by jim vládl. A přišel čas, kdy je Bůh vyslyšel a poslal proroka Samuela, aby pomazal Saula za krále nad Izraelem: „Tehdy vzal Samuel nádobku s olejem, vylil mu ji na hlavu a políbil ho. Pak řekl: ‚Hospodin tě právě pomazal za vůdce nad jeho dědictvím.‘“ (1. Samuelova 10,1)

„Dítě narodilo se nám, Syn dán jest nám, i bude knížectví na rameni Jeho a nazváno bude jméno Jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.“ (Izaiáš 9,6)

Apoštol Pavel v jednu chvíli na své cestě víry řekl: „Vím jen tolik, že mi Duch svatý město od města ohlašuje, že na mne čekají pouta a utrpení.“ (Skutky 20,23) Opravdu jej po celý život neopustilo utrpení. Možná se ptáte: Jak se to mohlo stát? Přece Bůh, kterému sloužíme je všemocný a vítězný. Stačí mu vyslovit slovo a umožní nám projít vítězně životem bez problémů. Tak proč náš milující Otec dovoluje utrpení na lidi?