Nést ovoce je základní poslání, ke kterému je povolán každý, kdo přijme Božího Syna. Kristus trpěl, zemřel a vstal z mrtvých, abychom zemřeli podle zákona a „oddali se jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu.“ (Římanům 7,4)
V poslední době se vede spousta diskuzí o tom, jak by měla vypadat obnova. Je na to mnoho rozdílných názorů. Prvním důkazem opravdové obnovy je velká touha slyšet a být poslušný Božímu Slovu. Za dnů Nehemiáše, lidé sdělili Ezdrášovi, který byl kněz a písař, své velké přání, aby jim četl Mojžíšův zákon. „Ezdráš otevřel knihu před očima všeho lidu … Když ji otevřel, všechen lid povstal.“ (Nehemiáš 8,5)
Cítíš, že tvému životu něco chybí, i když jsi dostal všechno, co potřebuješ? Je možné, že ses zaměřil na špatný cíl. Setrváváš ve své slabosti, pokušení a selhání – a když se podíváš do svého srdce, jsi zklamán tím, co vidíš.
„A Šáron bude pastvinou ovcí a údolí Akór místem odpočinku skotu. To pro můj lid, který mne vyhledává.“ (Izaiáš 65,10)
Bůh slibuje, že když jej budou jeho děti soustavně hledat celým svým srdcem, budou mít vždy dostatek duchovního jídla. Naproti tomu ti, kteří Boha nehledají, budou prázdní, vyhladovělí, vyprahlí - budou bloudit, hledat pastýře, budou hladoví a nikdy nebudou spokojení. Slovo říká: „Vy budete hladovět … žíznit … stydět se“ (Iz 65,13). Také ale říká: „Hle, moji služebníci budou jíst … pít … výskat s radostí v srdci“ (verše 13-14).
Láska, bázeň, poslušnost — když přijde na chození s Bohem, jsou tyto věci neoddělitelné, protože nemůžeš praktikovat pouze jednu bez ostatních dvou.
„Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesaný ve skále; ke vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel.“ (Matouš 27,59-60)
Když byl Ježíš po ukřižování položen do hrobu, zanechal učedníky se zlomeným srdcem a vyvedené z míry. Když byl přivalen veliký kámen před vchod, aby zapečetil hrob, všichni zakoušeli smutný konec. Konec konců, Ježíš řekl: „Je dokonáno“ (Jan 19,30), a potom sklonil svou hlavu a zemřel.
„Vystoupil do výšin, zmocnil se zajatých, dal dary lidem“ (Efezským 4,8).
Ježíš se zmocnil zajatých, a to znamená, že dřívější omezení vašeho života — hlasy, které vám říkaly, že nejste dostatečně inteligentní nebo talentovaní, různá negativní slova, která nad vámi byla vyslovena — jsou pryč. Nyní jste nové stvoření v Kristu a máte jedinečné povolání.
„Žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás“ (Efezským 5,2). Apoštol Pavel naléhá na Efezské: „Ježíš vás opravdově miluje, žijte jako Bohem milovaní!“
Mnoho křesťanů slyšelo o Boží lásce už v dětství, když zpívali oblíbenou dětskou píseň: „Má Pán Ježíš má mne rád, říká Písmo nastokrát.“ Další možná mají teologické znalosti Boží lásky, protože o ní slyšeli kázání a dokonce se naučili nazpaměť část Písma. Ale nikdy nepochopili do hloubky lásku, kterou k nim má Bůh, ani nezažili pokoj, který přináší do srdce.
„Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.“ (Židům 2,1)
Nechat se strhnout proudem od Krista je nejtragičtějším a nejnebezpečnějším hříchem a týká se všech — žádný věřící není imunní. I ten nejoddanější věřící se může nechat strhnout leností a pasivitou od věcí Pána. Jakmile se to stane, je těžší a těžší vrátit se zpět do blízkého obecenství s Kristem. Možná znáte lidi, kteří byli kdysi citlivými, milujícími křesťany, ale dnes vypadají jako jiní lidé. Většina křesťanů jdoucích s proudem nevidí, v jakém jsou nebezpečí.
„Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, ti odplatí zjevně.“ (Matouš 6,6)
Když Ježíš mluvil o tom jít na skryté místo a hledat Otce, mluvil o něčem mnohem skvělejším, než je tajná komůrka. Hovoří o jakémkoli místě, kde můžete být s ním sami v důvěrném společenství.