Ježíš přišel na tento svět jen z jediného důvodu – získat a zachránit ztracené duše. „Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené.“ (Lukáš 19,10) Také ustanovil naše poslání, když řekl: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ (Marek 16,15)

Petr píše: „Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky“ (2. Petrova 2,9). A na jiném místě apoštol Pavel píše: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko, abyste mohli obstát“ (1. Korintským 10,13).

„Kristus však, jako velekněz dobra, jež mělo přijít, prošel větším a dokonalejším stánkem, který nebyl postaven lidskýma rukama, to jest stánkem, který nepatří k tomuto stvořenému světu.“ (Židům 9,11)

Tak jako velekněz vystupoval po schodech na svaté místo v Den smíření, náš velekněz Ježíš vystoupil do nebeského stánku. A skutečně Jan popisuje vidění Ježíše v jeho kněžském rouchu: „a uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný dlouhým rouchem, na prsou opásaný zlatým pásem.“ (Zjevení 1,13)

„Pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry“ (Římanům 9,30).

Jedním z nejničivějších nepřátel naší víry je zranění. Dříve či později tě někdo zraní a také ty někoho zraníš, byť neúmyslně. To vyžaduje dvě odpovědi: Když tě někdo zraní, budeš mít víru a budeš dostatečně poslušný na to, abys řekl: „Odpouštím ti to“? A pokud ty zraníš někoho druhého, budeš dostatečně pokorný na to, abys řekl: „Odpusť mi, prosím“?

Když čteme Pavlův dopis Efezským, vidíme, že je obšírně chválí. Oslovuje je: „svatým v Efesu a věrným v Kristu Ježíši … Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu“ (Efezským 1,1-3).

Je moudré si dobře zapamatovat, že bez ohledu na to, jak čistě, svatě a bez poskvrny se cítíš, a jak si myslíš, že jsi v bezpečí, nevyhneš se pokušením! Pokud miluješ Ježíše, stal se tvým spasitelem a vládcem tvého srdce i mysli, v pekle si tě označili. Satan se tě pokusí srazit na zem, a je moudrý věřící, který si to uvědomí a připraví se na bitvu.

V příběhu Sodomy a Gomory čteme, že tam vládla hnusná zvrácenost a Bůh tím nebyl potěšen. Poslal do Sodomy dva anděly, aby varovali Lota, Abrahamova synovce, před zničením města. Lot byl spravedlivý muž (viz Genesis 18,19), který žil v Sodomě, městě plném bujícího zla. Bůh ho chtěl varovat před blížící se zkázou, aby mohl se svou rodinou uniknout.

Ďábel ti rád říká, že jsi špatný, neužitečný, slabý. Říká ti, že jsi naprosto selhal a že nikdy nevyhovíš Božím měřítkům. A navíc tě chce přesvědčit, že se Bůh na tebe hněvá.

Jsou to lži, které přicházejí přímo z pekelné jámy! Nepřítel tvé duše je rozhodnut oslabit tvůj vztah s nebeským Otcem a odvést tvou pozornost od úkolu, ke kterému jsi byl povolán a pomazán. Přestože víš, že satan je lhář, podívejme se na důkaz, že Ježíš tě učinil cenným tím, že se pro tebe obětoval na kříži.

Ježíšovi následovníci byli shromážděni v horní místnosti, když přišel Duch svatý a všichni byli naplněni (viz Skutky 2,1-4). Když se venku shromáždil dav, Petr byl Duchem povzbuzen ke kázání, takže tři tisíce lidí uvěřilo v Krista (viz Skutky 2,41).

Po tomto duchovním probuzení šli Petr a Jan do chrámu, kde narazili na chromého žebráka. Když muž prosil o almužnu, Petr řekl: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ (Skutky 3,6). Okamžitě byl žebrák uzdraven.