Je možné, aby se spravedliví, zbožní, Duchem naplnění křesťané dostali do bodu, kdy jsou natolik na dně a skleslí, že cítí, že již nemohou dál? Mohou se ocitnout až na pokraji sil? Jedná se o věřící, kteří jsou blízko Ježíši, znají jeho srdce i mysl, bojovali na modlitbách a zakusili jeho zázraky.

Předurčení, je jednoduše řečeno, Boží záměr s tvým životem. Je to Bohem stanovená či určená budoucnost. V Bibli čteme o mnoha mužích a ženách, které Bůh vyvolil pro určené dílo nebo službu, ale oni jeho plán nenaplnili. Začali správně, chvíli chodili v moci svého povolání, ale nakonec zemřeli v hanbě a zkáze – přišli o Boží vyvolení ve svém životě.

„Abych získal Krista a nalezen byl v něm ne s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře“ (Filipským 3,8-9). Jediná spravedlnost, kterou Bůh přijímá, je dokonalá spravedlnost Ježíše Krista, našeho Pána. A to je spravedlnost, kterou můžeme nalézt pouze vírou.

„Élí seděl na stolci u cesty a vyhlížel, protože se v srdci třásl o Boží truhlu.“ (1. Samuelova 4,13)

Slovo „třásl“, jak se zde používá, znamená být v mukách, jako při těžké dřině. Ělí v té době již byl starý a slabý, jeho oči pohasly, jeho duchovní vedení upadalo a jeho vlastní synové byli zkorumpovaní. Situace vypadala beznadějně.

„Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do jeho domu a zaujal místo u stolu. V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, poklekla s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala mu nohy a mazala vzácným olejem.“ (Lukáš 7,36-38)

Jedním z nejčastěji slyšených slovních obratů je: „Bůh odpovídá na modlitbu!“ Přesto ale to je jen polovina pravdy. Celá pravda je: „Bůh více než odpovídá na modlitbu!“

Například vezměte děti Izraele. V podstatě Ozeáš prorokoval Izraeli: „Odpadáte, ale jste stále Boží lid. Nyní se navraťte k Hospodinu a modlete se.“

„Požehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům! Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců … Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi.“ (Žalm 124,6-8)

Lovci byli tenkrát, před vynálezem střelných zbraní, profesionálními chytači ptáků. Zajali ptáče tím, že na zem rozprostřeli síť a do ní umístili past. Po zemi blízko pasti rozházeli obilí a potom, když ptáče zobalo obilí, past zaklapla a síť se přes ně nahrnula a nepustila je. Lovci chycené ptáky prodávali k různým účelům – jako domácí miláčky, jako oběti, jako potravu.

Když se pastýři zahleděli na dítě v jesličkách, uviděli Spasitele, který vykoupí celé lidstvo. Když jej spatřili mudrci, uviděli Krále, který porazí smrt. A proroci viděli Osvoboditele, který otevře dveře žaláře, odemkne okovy a osvobodí zajaté. Každý z nich měl svou vizi toho, kdo je Ježíš a proč přišel.

„Jenže já vidím čtyři muže,“ on na to, „a rozvázané! Procházejí se v  plamenech, vůbec nic jim není a ten čtvrtý vypadá jako boží syn!“ (Daniel 3,25)

„Poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Marie. Přistoupil k ní a řekl: Buď zdráva, přízní obdařená, Pán je s tebou!‘“ (Lukáš 1,26-28)

A anděl řekl něco neuvěřitelného: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího“ (Luk 1,30-32).