V naší zemi momentálně zuří obrovský hlad. Není to nedostatkem potravy, ale kvůli nenaplněným lidským potřebám. Celé zástupy hladovějí po lásce a náklonnosti; po míru a spokojenosti; po smyslu života a naplnění. Slovo hladomor ve skutečnosti znamená „extrémní nedostatek, neukojený hlad, hladovění jakéhokoli druhu“. To velice dobře vystihuje prázdnotu, kterou dnes mnozí zažívají.
„Nežijte tak, jako žijí pohané … Vy jste se u Krista takovým věcem neučili … byli jste v něm vyučeni podle pravdy … Odložte dřívější způsob života, staré lidství … a oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ (Efezským 4:17, 20-24)
„Chvála našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina.“ (Žalm 40,4)
„Na domech, v nichž budete, budete mít na znamení krev. Když tu krev uvidím, pominu vás a nedolehne na vás zhoubný úder, až budu bít egyptskou zemi.“ (Exodus 12,13)
Jabbok je potok, na jehož břehu Jákob zápasil s Bohem, až úplně kapituloval. Jabbok je příkladem místa, kde křesťané bojují své soukromé války. Nejsou zde žádní poradci, žádní přátelé ani pomocníci - jen ty a Bůh. Zde Jákob odvrhl svou poslední modlu a dosáhl největšího vítězství. Zde dostal svou novou podstatu a nové jméno - Izrael.
Ježíš u Lazarovy hrobky plakal, přestože věděl, že ho za chvíli vzkřísí k životu. Vždyť právě proto do Betanie přišel. „Ježíšovi vstoupily do očí slzy. Židé říkali: ‚Hle, jak jej miloval!‘ Někteří z nich však řekli: ‚Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?‘ Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu.“ (Jan 11,35-38)
Bůh se svými dětmi nevtipkuje, když slibuje, „Víme, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru.“ (Římanům 8,28) A nelže, když slibuje „Hospodinovy oči hledí na spravedlivé, jeho uši slyší jejich volání o pomoc … Když úpěnlivě volají, Hospodin je vyslýchá, vysvobozuje je ze všech jejich soužení. (Žalm 34:16,18)
„Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré“ (Gen 1,31). V Genesis v kapitolách 1 a 2 čteme o úžasném Božím stvoření. Adam a Eva mají krásné společenství se svým Otcem v zahradě Edenu – ale v zahradě byl současně i had. „Had byl nejchytřejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil“ (Genesis 3,1). Toto prohnané stvoření plné falše pokoušelo Evu, která do celé věci zatáhla svého manžela, a oba pak podlehli hlasu pokušitele.
Když se Jozue stal vůdcem Izraele, vedl jej k velkým vítězstvím nad Jerichem a Ajem. Bůh učinil pro Izraelity mnoho ohromujících zázraků. Jozuovo vedení bylo bezchybné, až na jedno velmi špatné rozhodnutí. Úskoční Gibeóňané ho lstí přemluvili k tomu, aby s nimi uzavřel smlouvu, a Izraelci se nezeptali Boha (viz Jozue 9,3-13). „Izraelští muži si tedy vzali z jejich zásob, aniž se zeptali na Hospodinův výrok. Jozue tedy s nimi uzavřel mír a uzavřel s nimi smlouvu.“ (Jozue 9;14-15)
„Nakonec, moji bratři, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti ďáblovým nástrahám. Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti… duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech… V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste“ (Efezským 6:10-12,18).