Mojžíš vyvedl děti Izraele z Egypta, a když došli k Rudému moři, napřáhl svou hůl nad vodu a po celou noc silný východní vítr rozděloval moře. Voda stála na každé straně jako hradby, aby mohli Izraelité přejít po suché zemi. Pronásledující Egypťany voda zavalila a všichni se utopili. Přečti si záznam v knize Exodus 14,15-31.
Apoštol Pavel říká, že nás Bůh povolal k závodu. Na závod se odvolává i Petr, když nás nabádá, abychom opásali bedra mysli (viz 1. Petrův 1,13). Říká zde, že je potřeba se připravit posílením víry a důvěry v Pána.
Máme nebeské povolání předurčené Bohem. Možná už ti Duch svatý tvé povolání zjevil. Ale mezi tím poznat své povolání a naplnit je je spousta práce. To nás může občas přivádět k zoufalství. Proto nás Petr nabádá ohledně čistoty naší mysli – ta nám má připomínat pravdu o Bohu.
Ježíš jednou řekl: „Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojně“ (Jan 10,10).
Ty a já dnes čelíme zloději - přišel ukrást naši budoucnost, rodiny, radost, naději i naši efektivnost na zemi. Proto nás Ježíš upozorňuje, že pro nás připravil cestu k životu v hojnosti. Ale musíme porozumět, že máme moc překonat nepřítele.
Bůh slíbil svému lidu slavný, nepochopitelný odpočinek - pokoj a bezpečí duše. Pán nabídl tento úžasný odpočinek dětem Izraele - život radosti a vítězství, beze strachu, viny nebo odsouzení - ale až do časů Krista žádná generace nikdy nedosáhla plně toho požehnaného zaslíbení. Jak Bible jasně říká, nikdy to neobdrželi kvůli nevěře: „Vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru.“ (Židům 3,19)
Král David směle prohlásil: „Neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a můj Bůh“ (Žalm 42,11. kral). Přesně stejné prohlášení opakuje v Žalmu 43,5.
Tvář je reklamní poutač, který oznamuje, co probíhá v srdci. Všechna radost nebo zmatek, který je uvnitř tebe se odráží na tváři — výraz obličeje, řeč těla, tón hlasu. Například, když je mysl někoho naplněna starostmi života, svěsí ramena, nakrčí čelo, jeho tvář může vypadat ztrhaně.
„Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že se odměňuje těm, kdo ho usilovně hledají.“ (Židům 11,6)
Božím záměrem pro Jeho děti je, aby byly podřízeny vedení Ducha Svatého: „Jsme-li Duchem živi, Ducha také následujme“ (Galatským 5,25). Jinými slovy, „jestliže On žije v nás, ať nás také vede!“
První křesťané nechodili ve zmatku, protože byli vedeni Duchem. Ptali se Ducha Svatého a on je nasměroval. Chození v Duchu znamená mít jasné poslání a ničím neovlivněné rozhodování.
„Když přišel Gedeón k Jordánu, přešel jej se třemi sty mužů, kteří byli s ním; byli vyčerpáni pronásledováním.“ (Soudců 8,4)
Pro mnoho lidí je těžké přemýšlet o Bohu jako o milujícím Otci. Nemohou jinak, než vidět Boha očima minulých zkušeností s bezbožným otcem nebo otčímem. To je bolestné. Ale poslouchejte, jak Bůh popsal sám sebe Mojžíšovi: „Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích“ (Exodus 34,6-7).
Kolik křesťanů se nazývá válečníky, ale nikdy nebyli cvičeni nebo přezkoušeni? Slýcháváme o spoustě modlitebních bojovníků napříč křesťanským světem. Ale smutnou pravdou je, že naprostá většina z nich nikdy neprošla tréninkem a tudíž nejsou připravení k boji. Mnoho opravdových věřících odmítá bojovat s ďáblem nebo bojovat proti jeho království.
Když Bůh najde věřícího s žízní a touhou po jeho požehnání, vloží ho do ringu, aby se naučil bojovat. V poslední bitvě bude Pán potřebovat dobře vytrénované bojovníky, kteří přemohou všechny síly pekla.