„Nyní vím, že mě už neuvidí nikdo z vás, k nimž jsem na svých cestách přišel hlásat Boží království“ (Skutky 20,25).
Pavel vytrvale hlásal evangelium Ježíše Krista a dnem i nocí vyučoval v církvích. Všude snášel kruté pronásledování, a když mu Duch svatý oznámil, že bude trpět, shromáždil starší církve v Efezu. Když jim vyjádřil svou lásku, zanechal jim také důležité instrukce.
Kdykoli se modlíme, je životně důležité rozlišovat mezi čtyřmi různými Ježíšovými pokyny. Když to uděláme, může nám to poskytnout průlomové načasování, které potřebujeme v souvislosti s jeho vůlí. U každé modlitby či předsevzetí v životě potřebujeme rozlišit, zda Ježíš říká jednu z těchto čtyř věcí:
„Mojžíš řekl: ‚Dovol mi spatřit tvou slávu!‘ Hospodin odpověděl: ‚Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin … Až tudy půjde moje sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a zakryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu. Až dlaň odtáhnu, spatříš mě zezadu, ale mou tvář nespatří nikdo.‘“ (Ex 33:18-19, 22-23)
Ježíš řekl: „Já jsem ušlechtilá réva a můj Otec je vinař. Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce. … Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány, hozeny na oheň a shoří.“ (Jan 15;1-2,6)
„Vždycky se radujte. Neustále se modlete.“ (1.Tes 5:16,17) Boží děti se mají v Pánu vždy radovat nehledě na okolnosti. Radovat se není volba; je to Božím rozkaz! Pokud toto slovo budeme brát jako volitelnou možnost, zlehčujeme Boží příkaz.
Dokud Bůh není naším potěšením, nemá naše srdce. Existují tři kroky, které nám pomohou zůstat radostnými ve svém Spasiteli:
David říká Pánu: „Prostíráš mi stůl před zraky mých nepřátel“ (Žalm 23,5). Ježíš říká: „A já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království“ (Lukáš 22,29-30).
Jednu věc především Pán očekává od svých služebníků, pracovníků a pastýřů, je to společenství s ním. Společenství u nebeského stolu — místo, kam je možné v důvěře přicházet k Pánu pro pokrm, sílu, moudrost a společenství.
„Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: ‚Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?‘“ (Lukáš 10,25). Zákoníci a farizeové se mnohokrát postavili proti Ježíši a zpochybňovali jeho autoritu. Nyní k němu přistoupil zákoník, kterého zřejmě oni poslali. Zákoníci jsou velmi dobře vyučováni v umění diskutovat a nepochybně také tento byl velmi vzdělaný v zákonech Staré smlouvy. Pravděpodobně očekával, že Ježíš začne citovat některá z pravidel týkajících se sabatu, umývání rukou, čistého a nečistého jídla. Tak mnoho pravidel! A které vede k věčnému životu?
Základy křesťanského domova se otřásají, je to přímý důsledek morálního a duchovního úpadku společnosti. V knize Skutků čteme o úžasném zázraku v domě Kornélia — proměně, která přišla na všechny, protože se jeden člověk odhodlaně vydal, aby uviděl svou rodinu spasenou.
„V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius … člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha … a pravidelně se modlil k Bohu.“ (Skutky 10,1-2) Kornélius byl tak oddaný touze uvidět svůj dům vejít do Boží plnosti, že se postil a modlil bez přestání.
Bývaly doby, kdy to vypadalo, že se Bůh neprojevuje a lidé zůstávají v hanbě a zoufalství. Ale to by nebyl celý příběh. V Bibli můžeme číst, že Bůh měl lidi, díky jejichž víře, pevné jako kámen, se prokázala Boží věrnost v nejtěžších dobách. Tito služebníci neváhali žádat Pána, aby jednal, jak slíbil.
„Neboť paže ničemů budou zlomeny, spravedlivé však Hospodin podepírá … Ve zlých dobách nebudou zahanbeni“ (Žalm 37:17,19). Toto nádherné proroctví Božímu lidu se naplňuje přímo před našima očima. Žalm 37 nám říká, že Pán povstává a chystá se zakročit proti společnosti, jejíž hříchy volají do nebe. Avšak tento žalm je také o velké naději, protože obsahuje úžasné zaslíbení pro ty, kdo plně důvěřují Pánu.