„Vím, že máte mnoho nesnází a pokušení. Radujte se z toho, protože čím obtížnější bude cesta vaší víry, tím více poroste vaše vytrvalost. Když ve všem obstojíte, stanete se skutečně zralými křesťany.“ (Jakub 1,2-4 Slovo na cestu)
Mlhavý oblak, který často padal a zakryl Boží lid, není skvrnou v Božím rukopisu. S Ježíšem přicházejí mraky jako součást Jeho slávy. Mraky opravdu nejsou naši nepřátelé; neskrývají Jeho tvář. Nejedná se o varování před blížící se bouří. Jakmile pochopíte, že mraky jsou nástroji Boží lásky, neměli byste se jich již obávat.
Nikdy nebudete rozumět svým zkouškám a utrpením, dokud nepochopíte význam svatých mraků.
„Hospodin šel před nimi ve dne v oblakovém sloupu, aby je cestou vedl ... !“ (Exodus 13,21)
Král David řekl: „Hospodine, můj Bože, ty jsi s námi učinil mnoho svých divů a úmyslů … je jich víc, než se dá vypovědět.“ (Žalm 40,6)
„A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože!“ (Žalm 139,17)
Když jsem stoupal vzhůru po venkovské silnici v New Jersey, měl jsem dobrý rozhovor s Pánem. Plakal jsem: „Pane, nemůžu žít se strachem a starostmi všeho druhu. Chci čelit tomu, co budoucnost přináší v pokoji, radosti a prosté důvěře! Chci úplnou svobodu od všech strachů a starostí!“
„Tu přišel jeden představený synagogy … a sotva (Ježíše) spatřil, padl mu k nohám a úpěnlivě prosil: ‚Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!‘“ (Marek 5,22)
p.p1 {margin: 0.0px 0.0px 0.0px 0.0px; text-align: right; font: 15.0px 'Times New Roman'; color: #000000} p.p2 {margin: 0.0px 0.0px 0.0px 0.0px; text-align: right; font: 15.0px 'Times New Roman'; color: #000000; min-height: 17.0px} span.s1 {font-kerning: none}
„Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky“ (Jóel 2,25).
Připadají ti léta před tím, než jsi činil pokání a odevzdal vše Ježíši, jako ztracená? Možná si pomyslíš „ Jak hluboko jsem mohl ve známosti života v Kristu být. Už jsem mu mohl dávno odplácet jeho lásku. Nikdy už nestihnu nahradit ztracená léta.“
Ve Starém zákoně čteme příběh o judském králi Chizkiáši, který obdržel dopis od ďábla. Sice jej podepsal asyrský král Sancheríb, dopis ale pocházel přímo z pekla. Sancheríb znamená „muž hříchu“ a představuje satana, boha tohoto světa.
David stále znovu svědčil: „V Hospodina doufám“ (Žalm 11,1). V hebrejštině kořen slova doufat znamená „vrhnout se ze srázu“ — tedy být jako dítě, které slyší svého otce říkat: „Skoč!“ a které s důvěrou poslechne a vrhne se do otcovy náruče.