Přemýšlím nad tím, zda jsou andělé zmateni všemi těmi starostmi a úzkostmi těch, kteří se hlásí k víře v Pána. Těmto nebeským bytostem to, že si děláme starosti, jako bychom neměli pečujícího Otce v nebi, musí připadat jako urážení Boha.

Jaké rozpačité otázky si andělé musí klást mezi sebou:

„Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘ (Neboť o to všechno horlivě usilují pohané).“ (Matouš 6:31-32).

Ježíš varuje před pohanskou tendencí ke strachování, Jeho slova se dotkla mé duše. Říká nám, že strachování o naše zaměstnání, naši rodinu, naše přežití – je pohanský způsob života.

ŠPATNÝ POSTOJ

Strachování se je postoj těch, kteří nemají nebeského Otce. Neznají Boha a Jeho touhy být znám jako: pečující, zaopatřující a milující Otec na nebesích.

Jednoduše nedokážeme vysvětlit, proč tolik poctivých lidí čelí nepřekonatelným utrpením. Proč se těžkosti množí těm, kdo hluboce milují Boha?

„Všechno je to z důvodu, aby nás to naučilo trpělivosti.“

„Učí to Boží lid více Mu důvěřovat.“

Opravdu? Jsou to skutečné důvody nebo nic víc než klišé? Taková tvrzení zajisté postrádají smysl pro ty, kteří podstupují kritické období.

Během nedávného času, kdy jsem byl osobně zakoušen, jsem se zeptal Pána, „Pokud jsou toto lekce, kterými musím projít právě v této zkoušce, prosím, abys mě je naučil.“

Existuje nějaký bod při naší cestě s Bohem, kdy se staneme tak důvěřujícími a věrnými díky rokům zkoušek, že můžeme očekávat úlevu od duchovní bitvy?

Existuje někdy dovolená od problémů, doba, kdy můžeme odpočívat svobodni od zkoušek? Získá nám (snad) celoživotní plnění požadavků víry oddech od boje? Je možné ve víře dosáhnout bodu, kde už není zkouška nutná?

Podle Písma je odpověď na všechny tyto otázky ne.

Na začátku své služby o sobě Ježíš vydal prohlášení:

„V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal“ (Jan 7,37)

Ježíš to pouze neoznámil – On to zvolal. Počkal až do hlavního dne svátků, aby vystoupil a veřejně prohlásil toto:

„Zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, ‚proudy živé vody poplynou z jeho nitra,‘ jak praví Písmo“ (Jan 7,37-38)

ZNIČENI MRTVÝM NÁBOŽENSTVÍM

 V poslední knize Starého zákona mluvil prorok Malachiáš o něčem, co se již odehrálo a co se mezi Božím lidem v dobách duchovního úpadku znovu stane. „Tehdy spolu promlouvali ctitelé Hospodina“ (Malachiáš 3, 16). Jak promlouvali? Copak spolu nemluvili i před tímto okamžikem v historii? Co jejich slova změnilo?

Král David byl známý tím, že plně důvěřoval Bohu. Následující verše, které napsal, jsou tak hlavní myšlenkou jeho života:

„Hospodin je má síla a můj štít, v něho doufá mé srdce.

Dostalo se mi pomoci, proto mé srdce jásá, proto mu budu

vzdávat chválu svou písní“ (Žalm 28, 7).

Tohle pro Davida nebyla jen slova. Z Písma víme, že v jedné události svého života za druhou prokázal David velkou víru v neskutečných situacích.

VELKÉ ČINY

David skrze víru v Boha učinil velké věci:

Rád bych všem, kteří procházejí mnoha povodněmi a zkouškami ohněm, předložil zvláštní slovo. Věřím, že tento čas zkoušek pravděpodobně nemá nic společného s trestem. Spíše bych řekl, že je to něco věčného – něco, co se týká tvého života v novém světě, který má přijít.

Bitva, kterou teď podstupuješ, není o tomto světě, ani o tělu, ani o ďáblu. Tento boj je přípravou na tvou věčnou službu ve slávě.Jsi připravován pro službu na druhém břehu.

BOŽÍ PŘÍPRAVA

V Genesis 22:2 Bůh řekl Abrahamovi: “Nuže, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Izáka, a jdi do země Mórija. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť.”

Znáte ten příběh. Bůh ušetřil Izáka a nahradil ho beranem jako obětí. A Hospodin řekl Abrahamovi:

“Teď jsem poznal, že jsi bohabojný a že jsi mi neodepřel svého syna. . . . protože jsi učinil tuto věc . . . proto tě jistě požehnám. . . . tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mne uposlechl” (Genesis 22:12, 16–18).

ON NEVÁHAL

První zmínka o Abrahamovi nám říká, že ho Bůh požádal, aby vzal svou rodinu a cestoval na neznámé místo (viz Genesis 12:1). Jaká to musela být pro Abrahama i celou jeho rodinu neuvěřitelná zkouška! A přece Abraham ve víře uposlechl. Žil mezi cizinci v cizích zemích – ve zdraví a v požehnání – a z každé komplikace byl vysvobozen díky nadpřirozeným snům a vizím od Pána.

POHLÉDNI NA HVĚZDY