Když krále Jóšafata obklíčili nepřátelé, Písmo říká, že volal o pomoc a Hospodin mu pomohl. Bůh [jeho nepřátele] od něj odvedl“ (2. Letopisů 18, 31).

Jóšafatovo srdce volalo: „Bože, poslouchal jsem hlasy, které jsem poslouchat neměl, a obklopoval jsem se lidmi, kteří mi brali duchovní sílu. Bože, můžeš mě ještě jednou nechat naživu? Budeš bojovat s mými nepřáteli a dopřeješ mi vítězství? Dej mi hlas, abych mohl znovu vést tvůj lid ke spravedlnosti!“

A Bůh způsobil, že se od něj nepřátelé odvrátili.

NÁVRAT KE ZDROJI SÍLY

Náš Pán má v každém národě svatý pozůstatek svého lidu. A právě teď si připravuje lid, který se naučil na Něho očekávat. V malých sborech a shromážděních všude po světě – v Číně, Indii, Evropě, Africe, Severní a Jižní Americe – zaznívá volání nabývající na intenzitě:

Když se sto dvacet učedníků ve víře shromáždilo v horní místnosti, nebylo to pouze proto, aby čekali na nějaké kalendářní datum. Bible říká: „Všichni byli shromážděni na jednom místě“ (Skutky 2:1). To znamená, že se sešli jako jedno tělo z jediného důvodu: kvůli naději, že uvidí splněné Ježíšovo zaslíbení. Jejich volání bylo stejné jako za dnů Izajáše: „Hospodine, protrhni nebesa a sestup. Kéž všechny hory zvedající se na odpor, lidské i démonské, před Tvou přítomností padnou, aby ztracení mohli být zachráněni“ (viz Izajáš 64:1).

SPADL VIDITELNÝ OHEŇ

Jsem přesvědčený, že Pán se snaží proniknout ke Svému lidu jako nikdy předtím.

Jak Písmo předpovídá, ďábel sestoupil s velikým hněvem, neboť ví, že se mu krátí čas (viz Zjevení 12, 12). A právě teď potřebuje Boží lid mocné vylití Ducha svatého, nadpřirozený dotek ještě větší než o letnicích.

Znát Boha bylo pro Mojžíše dostačující. Raději než jít do zaslíbené země, prosil Boha: „Prosím, ukaž mi Svou slávu.“ (Exodus 33:18) Dovedu si představit, jak se z té prosby Bůh radoval. Každý otec na zemi zná prosby dětských hlásků žádající různé věci, ale nic tak nezahřeje otce u srdce, jako když slyší své dítě říkat: „Tatínku, miluji tě pro to, kým jsi“

Bůh byl tak potěšený Mojžíšovou touhou, že vyšel vstříc jeho přání, tak daleko jak jen to mohl připustit. „Řekl: Nemůžeš vidět mou tvář, neboť člověk mě nemůže vidět a zůstat naživu.“ (Exodus 33:20) 

p.p1 {margin: 0.0px 0.0px 0.0px 0.0px; font: 12.0px Helvetica; -webkit-text-stroke: #000000} span.s1 {font-kerning: none}

Když jsem začal pracovat na tomto sdělení, zveřejnil The Wall Street Journal, že na celý svět padla obrovská lavina strachu. Ihned jsem se ve svých myšlenkách zaobíral těmi, kteří navštěvují církev Times Square Church. Na nich není žádný strach patrný. Místo toho všichni smýšlíme o této době střízlivě a máme také hlubokou a trvalou radost.

Přivedlo mne to k 37. žalmu, jehož pisatelem byl David:

Uvažuj o tom, jaké vydáváme svědectví o našem velkolepém Pánu. Říkáme, že zaopatří, a nazýváme Ho Jehova Jireh. Oznamujeme Jeho zaslíbení týkající se Jeho dětí. Bůh slibuje: „Učinil jsem to pro svoje jméno, aby nebylo znesvěcováno před očima pronárodů, před jejichž zraky jsem je (Izrael) vyvedl“ (Ezekiel 20:14).

V podstatě říká: „Když jsem vysvobodil Izrael, nečinil jsem tak ve skrytu. Konal jsem kvůli nim zázraky před celým světem. A teď chci totéž učinit pro vaši generaci.“

Když Petr a Jan přicházeli k chrámu, procházeli kolem žebráka, který byl chromý od narození. Petr a Jan pravděpodobně prošli kolem tohoto muže nesčetněkrát, ale tentokrát se zastavili. Zástupy na náměstí slyšely Petra, jak říká žebrákovi: "Pohleď na nás!.......Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď." (Skutky 3:4; 6, Ekumenický překlad).

Izraelité se rychle obrátili k modlám, přestože je Bůh mocně požehnal. Zatímco Mojžíš rozmlouval s Bohem na hoře, lid roztavil své šperky a vytvořil zlaté tele.  Něco takového si v dnešní době nedovedeme představit, ale končí to stejně: Když usiluješ o Boží požehnání, aniž bys hledal Boha samotného, skončíš v modlářství – protože tvé úsilí je zaměřeno na něco světského. Jak říká Pavel:

„Vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli.“ (Římanům 1:25)

JAKÉ MÁŠ MODLY?