Starý zákon je plný příběhů o úžasných požehnáních, která dostanou ti, kdo kráčí v Boží přítomnosti.

V Abrahamově životě byla Boží přítomnost tak zjevná, že i pohané kolem něj uznávali rozdíl mezi jeho a svými životy: „V té době řekl abímelek…Abrahamovi: „Bůh je s tebou ve všem, co činíš“ (1. Mojžíšova 21,22). Tento pohanský král říkal: „Něco je na tobě zvláštního, Abrahame. Bůh je s tebou, ať jdeš kamkoli.“

„Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně“ (2. Korintským 3:18).

Jestliže je Ježíš tvým Pánem, přikazuje, aby ve tvé duši zářilo světlo Jeho milující laskavosti.

Tato Kristova sláva – tato něžná milující laskavost zářící v našich srdcích, když se modlíme a hledáme Jeho Slovo – nás mění do „stále větší slávy,“ až dosáhneme podoby Krista. A zjevení lásky, soucitu a starostlivé péče, které od Něho dostáváme, z nás musí vyzařovat tak, aby je viděli druzí.

„Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné“ (2. Korintským 4:17-18).

Pavel nám říká: „Přestaňte hledět na své problémy. Nezaměřujte svou pozornost na věci pozemské, protože to vše pomine. Vaše problémy jsou pouhé nic ve světle věčné slávy, kterou očekává Boží lid. Po uplynutí jediného okamžiku v ráji s Bohem si na žádný problém nevzpomenete!“

My křesťané bojujeme tak těžce, abychom našli Boží vůli pro naše životy. A potom jednou věříme, že jsme našli Boži vůli a těžce pracujeme, abychom ji viděli vyplněnou.

Jsem přesvědčen, že tento boj nalézt Boží vůli — žít v ní, chodit v ní a vidět její naplnění — se může stát naším největším bojem. A boj se zintenzivňuje, kdykoliv nalézáme sami sebe ve strašných okolnostech.

V našem životě jsou doby, kdy věci vypadají velmi neradostně, ale my můžeme říci Bohu: “Vkládám všechnu svoji důvěru v Tebe, protože i když moje situace vypadá beznadějně,  s Tebou není nic nemožného” (viz Lukáš 18:27).

V Markovi 5 čteme, že Ježíše při cestě do domu muže jménem Jairus následoval velký dav.

Jednou, když Ježíš cestoval z Judeje do Galileje, apoštol Jan zaznamenává, že „musel projít Samařskem.“ (Jan 4:4) Faktem však je, že z geografického hlediska Samařskem procházet nemusel. Vlastně kvůli tomu, že Židé nenáviděli Samařany, pravidelně chodili dlouhou cestou okolo, aby se tomuto regionu vyhnuli. Ale Ježíš cítil nutkání projít Samařskem, protože tam ho právě Duch vedl — musel Samařskem projít ne z důvodu geografie, ale z důvodu misie, z poslušnosti vedení Ducha.

V posledních týdnech jsem se snažil najít u Pána slovo, které by mi zajistilo pokoj uprostřed znervózňujících špatných zpráv.

Slyšel jsem Ducha svatého, jak šeptá: "Davide, podívej se na Kristovu slávu. To je to, díky čemu zakotvíš v pokoji."

"Díky, Pane," modlil jsem se. "Ale co to ve skutečnosti je Kristova sláva?

" Pro mne  Jeho sláva sestupuje jako něco, co znám a čemu rozumím: dobrotivé milosrdenství.

Pavel píše: „Na všech stranách jsme tísněni…bezradní…pronásledováni…jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi“ (2. Korintským 4,8-9).

„Tísněni na všech stranách“ – platí toto pro váš život? Možná čelíte fyzické bolesti, těžkostem v manželství, finančním problémům, starosti o vaše děti. Život může být někdy hrozně vyčerpávající.

Pravdou je, že můžeme kráčet Boží cestou, a přesto být občas sráženi k zemi. I když zcela plníme Jeho vůli, stále můžeme být bezradní, utrápení a pronásledovaní.

Nedávno se mi jeden úžasný křesťan svěřil se svým velkým znepokojením.

 „Cítím povolání od Pána k práci s mládeží a dětmi, ale všechny dveře služby se mi neustále zavírají. Modlím se, aby se otevřely jiné, ale Bůh působí jako by neslyšel mé volání. Připadám si tak nepoužitelný.“

 „Jedinou službu, kterou teď dělám, je, že jednou týdně pomáhám v jedné naší chudinské čtvrti. Sloužím jako velký bratr kazatelovu synu, protože jeho táta je velmi nemocný. Ale to je všechno, co dělám. Musím věřit, že Bůh má pro mě víc.“

Pavel napsal mnoho svých epištol církvím zavřený v hrozných vězeňských kobkách -- spoutaný, opovrhovaný, odloučený od ostatních věřících a zdánlivě i od vší služby. Můžete si představit ty bolestné podmínky? Ale přesto Pavel nikdy neříká, že je vězněn okolnostmi; místo toho se nazývá "vězněm Krista Ježíše" (Efeským 3:1)