Czech Devotionals

Od samého počátku Bůh vyhledával lidi, kteří budou před Ním žít beze strachu. Chtěl, aby tělo, duše i duch Jeho dětí spočinuly v plné důvěře v Jeho zaslíbení. Bůh to nazval „vejitím do Mého odpočinutí.“ Tudíž vedl svůj lid neúrodnou pouští bez vody, potravy či jiného zdroje obživy. Dal Izraelcům pouze slib, že se o ně postará. Řekl jim to jednoduše: „Věřte ve Mně.“ Povolal je, aby v Něho vložili veškerou svou důvěru, že pro ně učiní nemožné.

Podle autora epištoly Židům tehdy Boží lid nikdy do Božího odpočinutí nevešel, protože nedůvěřovali v Jeho zaslíbení (Židům 3:11).

Nastaly poslední dny Ježíšovy služby. Již očistil chrám, když vyhnal penězoměnce, a nyní trávil čas s učedníky, aby z nich učinil pilíře své budoucí církve. A přesto byli dosud nevěrní, „zdráhaví uvěřit.“ Ježíš jim kvůli jejich nevíře několikrát domlouval: „Nevidíte?“ Věděl o překážce v jejich srdcích, kterou bylo nutno odstranit, jinak by nikdy nedostali zjevení potřebné k vedení církve.

Jednoho dne, když Ježíš se svými učedníky procházel kolem neplodného fíkovníku, Ježíš ten fíkovník proklel:

Kdykoliv křesťané mluví o Horní místnosti tak se obvykle  odkazují na letnice. Ale Bible připomíná událost v horní místnosti, která se udála o několik týdnů dříve, když učedníci měli jiný druh zkušenosti. Tato vrchní místnost byla místnost, určená pro poslední večeři v noci před smrtí Krista na kříži. V ten večer mluvil o obtížných předmětech:

Na vrcholu všech svých zkoušek a těžkostí, Martin Luther vypovídá: „Pane, teď, když jsi mi vše odpustil, nalož se mnou, jak si přeješ.“ Luther byl přesvědčen, že Bůh, který může smazat všechny jeho hříchy a zachránit jeho duši, se také s jistotou může starat o jeho fyzické tělo a materiální potřeby.

Luther v podstatě říkal:

Strach se neslučuje s žádným ze všech těch úžasných vztahů, které pro nás Pán ve Své lásce má. Na mnoha místech Písma popisuje Bůh všechny stránky Svého vztahu k nám:

• je nám otcem, bratrem, přítelem
• ženichem, hlavou, manželem,
• je náš obhájce a vykupitel,
• náš ochránce, naše útočiště, náš pastýř.

Bůh vytvořil všechny tyto nádherné vztahy s námi skrze kříž a nyní nás ujišťuje: „Tímto pro vás jsem.“

Hospodin nabízí úžasné zaslíbení všem, kteří spáchali hrozné hříchy:

• jejichž skutky byly zbroceny krví
• kteří ničili svá těla alkoholem, drogami, zvrácenostmi a smilstvem
• kteří se hrozí jen vzpomínky na to, jak blízko byli pádu do hlubin pekla

Bůh jim zaslíbil, že v Den soudu před Ním mohou stát s velkou radostí a beze stopy strachu. Hospodin se zavazuje:

„I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna“ (Izajáš 1,18).

Jan píše o Soudném dni:

„A viděl jsem veliký bělostný trůn … Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách“ (Zjevení 20:11-12).

MNOHO KNIH

Povšimni si, že Jan hovoří o mnoha knihách. První kniha zaznamenává život každého jednotlivého hříšníka stojícího před Soudcem. Každá nevěřící osoba má v nebi záznam v knize skutků, kde je na každé stránce zapsáno, jak žije.

„Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám“ (Marek 5:22).

A my musíme udělat totéž. Ježíš sice přebývá v našich, křesťanských, srdcích, ale i tak musíme za Ním přijít po kolenou a natáhnout k Němu ruku, aby nám pomohl v naší beznaději.

Jestliže neznáš Ježíše, mohu tě ubezpečit, že tě miloval, i když jsi Ho odmítal a žil jsi sobecký život. Zemřel za tvé hříchy a třetího dne opět vstal; Bible tvrdí, že je to pravda, a více než pět set svědků vzkříšeného Ježíše vidělo.

Abraham byl mužem, jehož život byl stravován vírou, která se rozdává. Věděl, že víra bez skutků je mrtvá (viz Jakub 2:17). Genesis 14:11-16 používá jednoduchá, ale jasná slova, aby zjevila rozsah a krásu jeho rozhodnutí, když se dověděl, že Lot a jeho rodina byli zajati a o všechno přišli. “Když to Abram uslyšel . . . shromáždil třistaosmnáct svých oddaných mužů a pronásledoval nepřátele. . . . donesl zpět všechen majetek, také svého bratra Lota s jeho majetkem přivedl zpět, také ženy a lid” (14:14-16).

Pro všechny křesťany, kteří se někdy snažili sami přemoci skutky svého těla nebo s nimi vlastními silami bojovali, mám dobrou zprávu. Týká se to i vás? Kolikrát jste se pokoušeli prokousat se ve svém křesťanském životě k vítězství? Kolik jste toho Bohu naslibovali a vzápětí sliby porušili? Kolikrát jste se Ho snažili potěšit tím, že jste bojovali se svým chtíčem a zlozvyky, jen abyste znovu zklamali?