„Bez víry je nemožné Ho potěšit.“ Hluboce věřím, že hřích nevíry je jedním z nejvíce ničivých hříchů moderního křesťanství. Nevěra nám duchovně uřezává krky a zaslepuje nás. Přivádí nás ke spánku a svazuje nás kousek po kousku, neúprosně, rok za rokem, dokud přijmeme nepřijatelné.
„Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu. Bude jako strom zasazený u vody; své kořeny zapustil u vodního toku, nezakusí přicházející žár. Jeho listí je zelené, v roce sucha se ničeho neobává, nepřestává nést plody“ (Jeremjáš 17:7-8).
Z osmého verše vyplývá, že ten, kdo důvěřuje Bohu, je v těžkých chvílích „zasazen.“ Má hluboké kořeny, je nepohnutelný a plodný, stále zelený svěžím životem. Když věci v jeho životě vyprahnou a způsobí mu nesnáze, nebude se znepokojovat.
„Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil“ (1. Petrův 2:23).
S Kristovým utrpením je spjata úžasná pravda, a sice, že se ani jednou nebránil těm, kdo mu ubližovali. Žádného z nich nepotrestal, ani jim nijak neoplatil.
„Ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné“ (1. Korintským 1:27)
Hospodin stále volí chudé, aby na nich prokazoval svou moc. Cítil ses někdy před Bohem bezvýznamný, chatrný a neprospěšný? Díval ses někdy na druhé a připadali ti tak silní, tak dokonalí a pomyslel sis o sobě, že jsi moc hříšný, moc hloupý, aby tě Bůh mohl použít? Nesrovnávej se! Bůh se nedívá na duchovní obry, ale spíše se dívá po obyčejných svatých s dětskou vírou, kteří ztratili veškerou důvěru v lidi.
Když Mojžíš sestupoval z hory držíce v rukou Desatero přikázání slyšel, jak lidé křičí a viděl je tančit a popíjet.
„Mojžíš viděl, že lidé byli nazí; (Aron je učinil nahými k jejich hanbě před nepřáteli)...“ (2. Mojžíšova 32:25). Hebrejské slovo zde použité pro nahotu je para, které znamená uvolnit se, odhalit se, ztratit všechny zábrany.“ Znamená to také nové začátky.“
Pokud cítíte, jak Hospodin mluví k vašemu srdci o něčem, co pro vás připravil – možná o cestě, kterou jste dosud neznali, nebo o naplnění zaslíbení, jež vám kdysi dal – mohu vám s jistotou říci: „Připravte se prozkoumat své srdce.“
Moje první kniha, "Utíkej malý, utíkej" je příběhem o tom, jak mne Bůh zachránil před životem v nenávisti a nepřátelství, které panovalo mezi pouličními gangy v New Yorku. Kniha se stále dobře prodává a bez přestání slouží těm nejbezmocnějším a nejzraněnějším lidem v naší společnosti.
Po "Utíkej, malý utíkej" jsem napsal několik dalších knih, které se pokoušely odhalit hněv, nenávist a beznaděj života uvnitř velkoměsta. Každá z nich nabízela několik způsobů, jak tyto problémy vyřešit. Bůh moji námaze milostivě požehnal. Naším poselstvím o naději jsme zasáhli miliony.
Bible definuje naše snahy uspokojit Jej tělesným jednáním následovně: "Jelikož neznají Boží spravedlnost, snaží se udržet svou vlastní spravedlnost, místo aby se poddali té Boží." (Římanům 10:3, B21) Snaha o ustanovení naší vlastní spravedlnosti, to je práce naší tělesnosti!
Snaha uspokojit Boha lidskou silou nás okrádá o radost a pokoj ve vztahu s Ním. Jakákoli vítězství budou mít krátké trvání, opět upadneme do pokušení.
Nepřítel nás bude obtěžovat a rozhovor s ním by mohl probíhat asi takto:
Všichni bychom mohli říci: „Jsem vykoupen krví Spasitele, ale ještě jsem na spásu úplně nedosáhl.“ Zpíváme Bohu a chválíme Ho, ale mnozí z nás se Mu stále usilovně snažíme zalíbit.
Čas od času můžete nějaký hřích porazit a radovat se z toho vítězství. Řeknete si: „Dokázal jsem to. Věděl jsem, že když do toho dám celou mysl a celé srdce, zvítězím.“ Máte sklon být pyšní na to, co jste dokázali, a pak jít a soudit ostatní, kteří nebyli tak úspěšní.
Když se nás Satan snaží přesvědčit, že nedokážeme chodit s Bohem a sloužit Mu, víme, že je to lež. Přesto ale můžeme mít problém úplně uvěřit tomu, že nás Bůh očistil a uschopnil před Ním stát a věrně Mu sloužit. Ale Boží Slovo říká, že tomu tak je!