Když Mojžíš uslyšel hlas Boží, vycházející z hořícího keře, byl překvapený tím, o co jej Bůh požádal:  "Zuj si z nohou sandály, protože místo, na kterém stojíš, je půda svatá." (Exodus 3:5) Bůh dnes každému křesťanovi říká stejnou věc, kterou řekl Mojžíšovi: "Je jenom jediná půda, po které se ke mně dostaneš, a to je svatá půda. Nemůžeš se spoléhat na svoji tělesnost, protože žádná tělesnost nemůže zůstávat v Mé přítomnosti." 

Věřím, že v každé epizodě či příběhu Starého zákona je plno pravdy pro novozákonní křesťany. Kdykoli mám potíže porozumět novozákonní pravdě, vrátím se zpátky k předobrazu ve Starém zákoně. Jeden takový příklad se týká Mojžíše před hořícím keřem. Věřím, že tento konkrétní příběh je plný hluboké novozákonní pravdy týkající se svatosti.

Když Mojžíš pásl sám na hoře Chorébu stádo ovcí svého tchána, jeho pozornost upoutal zvláštní pohled. Nedaleký keř jasně hořel – a přesto nebyl stráven! 

Upřímní křesťané se mě ptají: „Komu věříme? Tolik let čtu díla mnohých služebníků, kteří se zdají být přesvědčiví v dokazování, že konec je velmi blízko. A přesto se zas a znovu nestrefili. Myslím si, že někteří z nich se pouze pokouší prodat své knihy, zatímco jiní doopravdy věří, že jim Bůh říká, že konec je již na dosah ruky.“

„V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul“ (Efezským 1:7-8).

My, co jsme v církvi, jsme nezačali seškrabávat ani povrch milosti. Pouze občas při své cestě s Bohem z poháru milosti usrkáváme, a pak začneme spoléhat na své vlastní schopnosti.

Když nám Ježíš říká, že se máme narodit znovu, mít víru, modlit se, hledat Jeho tvář a milovat svého bližního, je každé Jeho přikázání ano a amen. Vyžaduje od nás, abychom konali, k čemu nás povolává, a nevybírali si, v jaké oblasti budeme poslušní.

Bible má pro Ducha Svatého mnoho symbolů. Jedním z nich je vítr, což je v řeckém originálu Nového zákona stejné slovo, které se používá pro dech. Vítr nám pomáhá představit si neviditelný a tajemný pohyb Ducha (Jan 3:8).

Holubice symbolizovala Ducha během Ježíšova křtu. "A hned když vystupoval z vody, uviděl roztrhávající se nebesa a Ducha jako holubici, jak sestupuje k němu." (Marek 1:10) Duch Svatý je všemohoucí, ale obzvláště jemný a citlivý v jednání s námi. Všichni jej můžeme až příliš snadno zarmoutit.  

I když v naší organizaci používáme řadu moderních, vyspělých metod, nejsou to tyto „misijní nástroje“, co určuje naše směřování. Když nevíme, kudy dál, modlíme se a na kolenou hledáme Boží vedení v každé oblasti služby.

V dnešní době převzali opratě církve „odborníci“. Zkoumají hřích z psychologického hlediska a nazývají ho nemocí. Svaté proroky nahradili psychologové a sociální pracovníci, kteří se ohánějí nejnovějším žargonem, a oltáře jsme vyměnili za místnosti pro poradenství. Ježíš byl sesazen z trůnu a místo Něj je vyvyšován Freud.

Dovolte mi zmínit čtyři důsledky sesazení Boha z trůnu.

"Izrael jest vinný kmen prázdný, ovoce skládá sobě." (Ozeáš 10:1). Každý v Izraeli si hleděl svého a důsledkem byla totální prázdnota. Ozeáš tu mluví k věřícím a ukazuje jim co se stane všem, kdo vytlačí Pána ze svého života. Takoví lidé se stávají sobeckými a nešťastnými - a každá jejich snaha vyjde naprázdno.

Bůh požehnal Izraeli a ten vzkvétal – dostali domy, které sami nepostavili, a vinice, které nesázeli. Hospodin povolal zbožné muže, aby byli jeho posly jako proroci a předávali lidu jasné pokyny. Po mnoho let byli Izraelci Bohu věrní, naslouchali Jeho radám a nikdy se od Něj neodvrátili. Kdykoli k nim Hospodin promluvil, poslechli, a byli zázračně vysvobozeni z osidel mocných nepřátel.

„V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi … jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho“ (Koloským 1:16).

„On jest hlavou těla – totiž církve … takže je to on, jenž má prvenství ve všem“ (verš 18).